Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ (Gn 9,16)
Pavel nazývá ty starozákonní věci stínem, který měl vést lidi ke Kristu. A tímto stínem jsou i smlouvy. I ony nás mají vést jediným směrem – k nové smlouvě, která je zpečetěná Kristovou krví, k evangeliu Pána Ježíše Krista. Smlouva s Abrahamem byla postavená na víře – ve smlouvě budou ti, kdo věří a mají znamení smlouvy, obřízku. Obřízka těla měla ukazovat na obřízku srdce (viz Ř 2,28–29; Dt 10,16). A o obřízku srdce šlo od samotného začátku, tedy o srdce, které věří a které se vírou pevně drží Boha a jeho Slova, jeho zaslíbení, jeho milosti. Smlouva s Izraelem byla založená na poslušnosti – „když toto budete dělat, budete mým svatým národem“ (Ex 19,5–6). Ale oni neposlouchali.
Vím, jaké utrpení a bolest přináší nemoc. Uvědomuji si utrpení a bídu, které s sebou často přináší. Nemohu ji však považovat za jednoznačné zlo. Vidím v ní užitečné opatření, které má omezit ničivé působení hříchu v lidských duších. Kdyby člověk nikdy nezhřešil, nebyl bych schopen rozpoznat přínos nemoci. Ale protože hřích je na světě, vidím, že nemoc je přínosem. Je to požehnání stejně jako prokletí.
V mém zaměstnání mi bylo řečeno, že musím používat preferovaná zájmena. Nemohu si dovolit přijít o práci. Co mám dělat?
Je mi moc líto, že slyším takovou zprávu. Určitě se za tebe budeme modlit a pomáhat ti jako církev. Především se podívej, v jaké kultuře žijeme.
Posilni svou duši v přesvědčení, že tě poslal Bůh, a pak jdi. Jestliže tě poslal Bůh, kdo se ti může postavit? Královnin posel vyžaduje, abychom mu uvolnili cestu. Důstojník, který je nositelem královniny autority, je oprávněn všem osobám nařídit, aby mu pomohly. Ten, kdo jede v královské záležitosti, má přednost před všemi ostatními.
Slova „odvaha“ a „odvážný“ se v Bibli vyskytují dohromady nejméně třicetkrát, přičemž ve Starém zákoně se často opakuje „buď odvážný“ nebo „vzchop se“ (např. Nu 13,20; Sd 20,22). Kořen slova, které je překládáno jako „odvaha“, v sobě obsahuje význam „síla“.
Křesťanský boj, žádný křesťanský boj, není tělesným bojem. Nedobýváme fyzické království a zbraně našeho boje nejsou světské (2K 10,4). Svou sílu hledáme u Pána, v jeho veliké moci (Ef 6,10), což nám znovu ukazuje na to, jak náš boj souvisí s evangeliem – jak je nezbytné, abychom stáli na evangeliu, na tom, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.
Jsme jako poutník, který je na bezproblémové cestě, má pěkné počasí, důvěrně zná cestu a má příjemné a užitečné společníky – ale zároveň velmi kulhá nebo má náklad, který musí nést. Jeho kulhání nebo náklad ho velice zdržují. Jeho pozornost musí být zaměřena na tyto věci. Jedno musí vyléčit nebo druhé odlehčit, jinak bude postupovat pomalu.
