List Titovi je adresován Pavlovu příteli a vyslanci, který ho měl zastoupit v práci na Boží vinici na ostrově Kréta. Jeho hlavním tématem je souhrn toho, jak mají křesťané zdobit, zkrášlovat učení o Boží milosti svou zbožností a dobrými skutky.
V táboře, jehož členové prohlašují, že patří Pánu, se vyskytuje zlo tak hrubé, tak nestoudné ve své opovážlivosti, že i duchovní muži s tím nejslabším zrakem si ho mohou jen stěží nevšimnout. Během několika posledních let se vyvinulo abnormální, pro zlo nevídanou rychlostí. Působilo jako kvásek, dokud neprokvasilo celé těsto.
Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. (Mt 2,3)
Je velkou úlevou v pokušeních, máme-li po ruce Slovo. Slovo Boží je nazváno „mečem ducha“ (Ef 6,17). Není nad tuto zbraň, máme-li ji v duchovním boji. Ti, kdo se ubírají na neznámé místo v době nebezpečí, neměli by vykročit bez tohoto meče. Jsme-li v nebezpečí, stačí, uchopíme-li meč Ducha. Čím lépe ovládáme Písmo, tím máme větší výhodu v zápasech s pokušením. Když ďábel zaútočil na Krista, ten měl pro něj připravené Písmo a tak ho přemohl.
Skoro všechna nejednota v církvi pocházela a pochází od duchovních, a to z větší části kvůli věcem nepodstatným a nedůležitým:
Z nekázně kvůli sporným otázkám, které se řeší kvůli dokázání si vlastní důležitosti a protříbení argumentů, než kvůli tomu, co o nich Písmo říká. Takto jedni druhým připravují záludné otázky a každý si podle sebe vykládá Písmo, jak se mu hodí. Odtud tedy pocházejí hádky bez konce, z hádek pak závist, svár, rouhání, porušení mysli a zbavení pravdy, jak svědčí apoštol.
Minulý týden se na internetu objevilo „Ohlédnutí za pontifikátem Benedikta XVI. z protestantské perspektivy“, pod nímž je podepsán kazatel Církve bratrské, ThDr. Pavel Černý, Th.D., bývalý dlouholetý předseda a místopředseda Ekumenické rady církví v ČR (článek naleznete na portálu Christnet). Černý, který je také předsedou studijního odboru výše zmíněné církve, předsedou Sdružení evangelikálních teologů a učitelem praktické teologie a misiologie na Evangelikálním teologickém semináři, v něm označuje odstupujícího římského biskupa za skvělého biblistu a teologa, začleňuje ho takřka do jedné řady s konzervativními evangelikálními teology a jakoby se snažil ve čtenáři vzbudit dojem, že římský biskup vlastně prosazoval reformační heslo Sola Scriptura (Jedině Písmo).
Máme před sebou text, který bychom mohli označit jako text vánoční. Teď si možná řeknete, jak může být text ze Starého zákona vánočním textem? Vždyť Vánoce mají být spíše takovou připomínku Kristova narození, což je cele záležitost Nového zákona. Ale jak sami za chvilku uvidíte, tak vysvětlení není nijak komplikované.
Problém čtení mi leží poslední dobou na srdci. Osobně čtení miluji, ale často dostávám emaily od lidí, kteří se čtením bojují, natož s potěšení ze čtení. Proto mě napadlo, že by možná bylo užitečné sestavit seznam tipů, které by vám pomohly číst více a lépe. Doufám, že vám bude k užitku.
Rozbor studie „Náš dluh Izraeli“ od Dereka Prince. Hlavním tématem studie „Náš dluh Izraeli“ od Dereka Prince je dluh křesťanů vůči Židům a Izraeli.
Možná jste již na webu ICEJ četli tento modlitební dopis. Domnívám se, že je v některých tvrzeních v rozporu s poselstvím Nového zákona. Pokusím se dále uvést v čem je toto poselství chybné či zavádějící.
Písmo nemlčí ohledně narození Pána Ježíše Krista. Mluví o něm jak Starý zákon, tak i Nový. Proto i my můžeme využít této situace, této staletí trvající tradice a můžeme dnes společně mluvit o narození Krista. Určitě se vám vybaví nějaké obrázky v mysli, když si vzpomenete na narození Krista, ale to není to, čemu bych se chtěl dneska věnovat. Chci, abychom se spolu podívali do Matoušova evangelia a přímo z Písma si ukázali, jaký je pravý smysl Kristova narození.
Když slyším zákonické kázání, ve kterém je od zákona očekáváno to, co dokáže jen milost Pána Ježíše Krista, začnu mít okamžitě starost o kazatele. Přemýšlím, jak vidí sám sebe, protože pokud máte nějaké povědomí o své vlastní slabosti a hříchu, najdete v takovém kázání pro sebe a své posluchače pramálo naděje a útěchy.
