Láska a nenávist lidu Božího

Láska a nenávist lidu Božího

12. 8. 2022
  • Cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe. (Mt 19,19)

  • Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (Lk 14,26)

To první se nám, milí přátelé v Kristu, líbí. To je převzácná věc, ctít otce i matku a milovat je a milovat všechny lidi. To je převzácná věc. Ale to druhé? Vždyť je to pravý opak: v nenávisti mít otce i matku, i tu svou duši! Kohopak tím Kristus získá, koho to k němu přitáhne? Ano, tak se na to dívali přirozeně všichni lidé. Když to pěkné slyšeli, řekli: „Nikdy tak člověk nemluvil jako tento člověk.“ Když ale řekl něco, co se jim nelíbilo, hned namítali: „Proč ho posloucháte? Je posedlý!“

„I vy chcete odejít?“ Nu, kdyby to bylo na vás, všichni byste šli tam, kam vás to táhne. Jenže to je vaše štěstí, že Pán Ježíš prosadí své a ani jeden jediný z vás u něho nebude chybět a budete milovat tak, jak on chtěl, abyste milovali, a nenávidět, jak on chtěl, abyste nenáviděli.

To je krátký obsah mého kázání a dělím si je na čtyři části.

I. To první je ten rozpor: tam milovat a ctít a tady všecko nenávidět

To je neshoda, tedy rozpor, ale je tu jen tehdy, pokud nejste jeho učedníky. A to není jen zde, to je všude v Písmu. Najdete spoustu takových rozporů. To se nesrovnává podle našeho rozumu tam s tím. A ve svém životě toho máte také plno. Tu se vám nezdá, že to, co vás potkalo, je to nejmoudřejší. Kdyby bylo na vás, tak by to chodilo jinak!

Na první pohled tu rozpor je. To první je citát ze Slova Božího: „Cti otce i matku.“ Tady Kristus potvrzuje celý zákon. Vždyť je to jeho zákon! Jak by tedy sobě odporoval?! Takové to máte: Tady si přeje mít lásku a vidíte tu, jak tomu rozumí. Kdo je můj bližní, kterého mám milovat? Nejen Čech, nejen Němec; můj bližní je i ten nepřítel, a když má hlad, jdi a nasyť jej. To všechno se nám líbí.

Ale teď ten druhý text: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“ Vždyť to je pravý opak toho prvního textu! Co tomu řekne nějaký pohan? A ještě mu řekněte, že za to něco dostanete, že vám za to něco pěkného vykvete! Ten pohan řekne: „Co pak vám pokvete za takovou cenu?“

Arci, když se na to díváte, jak se na to díváte. Ale otázka je, jestli jsme jeho učedníci. Řeknete: My si ani nepřejeme, být jeho učedníky, když toto učí! – Nu, zatím tomu ještě nerozumíte, a nad to, rozumíte tomu špatně. Namítnete: „Copak nemáme rozum? Což neslyšíme, co říká? My docela dobře rozumíme, co to je.“ To jste na omylu. Nerozumíte.

V duchovních věcech, než jsme se naučili rozumět, jsme museli nejprve okoušet. Znáte toho učeného pána, Nikodéma. To je doktor teologie. Co mu říká Pán Ježíš? „Milý doktore, ty se musíš znovuzrodit.“ Otevřete si, prosím, Jana 3,4: „Nikodém mu řekl: ‚Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.‘“ Tak tomu rozumí ten doktor. „Vždyť v tom není žádný rozum, co povídáš!“ Arci, pokud to neokoušíš, tak tomu nebudeš rozumět! Jak tomu tedy rozumíte? Když slyšíte, že mám nenávidět otce a matku, vždycky vám zůstane někde ve skrytu myšlenka: „Já nemám mít nikoho rád, a sebe mám mít rád.“ Ale tak to nežádá, ale nejprve abych neměl rád sebe a to proto, že to je s tebou takové, a když vidíš, že to je při druhých takové, jaké to je s tebou, abys při nich neměl nic podobného rád. Nakonec se pak ukáže, že nikdo nebude mít otce raději a matku tak rád, jako ty. Ten rozpor tu je, ale jen, nejste-li jeho učedníky. A to nejste. Pak ovšem nerozumíte.

A teď to druhé:

II. Představte si, že jste jeho učedníci

Z vašich studií a rozvah se to nepodá nikdy, ale z Boží milosti se podá všecko. Ze žádného mudrování a studia! A když se u nás na kazatelně říká, že se někdo musel propracovat ke světlu, to nebylo nic duchovního. Vy jste se k duchovnímu světlu žádným způsobem nepropracovali. Vy jste se propracovali jen k světskému světlu. Žádným studiem se nedostanete k tomu, abyste opustili cesty tělesného života a zvolili cestu života duchovního. Tělo bude říkat: „Neměj s ním nic společného! Je to blázen a chce takové věci!“ Touto cestou to nejde. A kdybych se pokoušel vás vyvést z vaší tělesnosti logickými důvody, jen to pokazím.

A kdy to jde? Jen když se do toho vloží Duch svatý. To je div! Co se stane? Vidíš, jaký jsi tělesný člověk. „Já jsem tělo a vidím, že tu je nebeský Pán se svými duchovními věcmi. A co mne pokořuje, není to, že bych měl touhu po tom duchovním, nýbrž že k tomu mám odpor.“ Arciže. To ve vás pracuje vzácná milost. Nikdy to s nikým nešlo jinak, než že všichni viděli, co čteme v epištole ke Galatským, páté kapitole, verš 17: „Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“ To je zkušenost každého člověka, který se stává učedníkem Pána Ježíše. Duch svatý se vás dotkne a zjeví vám ten dvojí obor: tělesný se skutky těla, i když jsou sebeuhlazenější, a tady ten obor duchovní. Já to vidím! Bídný já člověk! Kdo mne z toho vysvobodí? Všecko mne táhne k těm tělesným věcem!

To okoušíš proto, aby ti zjevil svou předivnou milost. Co to je? To je evangelium. To není něco o Kristu. Jděte do kostela. Někdo vám tam hodinu povídá o Pánu Ježíši, ale evangelium to není. Neboť evangelium je předivná pomoc, kterou pro mne stvořil a připravil, ta jediná zákonná pomoc! A tu teprve začínám žasnout. To je jádro jeho myšlenek: Přichází sám ten, který všecko stvořil, a přichází proto, aby ukázal, jak moc miluje. Všichni jsme se odchýlili jako ovce nedobré, a on to odnese, on to všecko vnese na dřevo kříže. Umírá pro hříšníka. „My se budeme mít ještě rádi! Já si tě proměním!“ To je evangelium, a když to vynecháte, všecky ty vaše ostatní řeči nejsou evangelium. Přišel, aby mne vykoupil, sám podstoupil smrt a dal mi to do srdce, abych se ho držel a má mne kvůli tomu, kvůli čemu své vyvolené má. Když jste jeho učedníci, budete se od něho učit. Vždycky jsem si myslíval, že i neobrácení se dovedou učit od Krista. Kde by? Ale až vám zjeví hřích, teď se budete učit. Teď dochází na to, co si přeje a nikdy dříve na to nedocházelo, protože na to docházet nemohlo. Tu máte tělesného člověka, kdežto jeho zákon je duchovní.

A teď si přeje skrze víru přebývat v našich srdcích, ten, který ten zákon dal. To je jeho mysl. A ve vás přebývá, začne to všecko ve vás působit. Jste jeho učedníci a učíte se od něj.

Teď přijde to třetí:

III. Jste-li učedníci Pána Ježíše, bude ve vašem životě docházet stále na oba ty texty

Na oba ty texty? Arciže, na oba texty, a ukáže se, že tu není žádný rozpor, že ten jeden s tím druhým krásně souvisí. Jinak to být nemůže! Když jste jeho učedníci, vidíte, že tu není žádný rozpor. Vytýkám dvojí:

Začnu rozumět nejdříve sobě a pak začnu rozumět vám. Pak teprve chápu, jaká je vůle Boží. Jak se to má se mnou? Když jsem neobrácený, táhne mne to jen za tělesnými věcmi. To je omyl, že takový slušný tělesný člověk si v praxi bude počínat duchovně! A když to předpokládáte a děláte podle toho své plány, uděláte se jen nešťastnými. – Já jsem vás nezklamal! To vy jste se zklamali! – Ale když se nade mnou smiluje, tu ne, že bys přestal být tělesným člověkem! Starý tělesný člověk zůstane až do smrti, ale vedle toho je tu ještě duchovní člověk. Jak se ti dva k sobě mají? Ten tělesný je proti duchovnímu, a ten duchovní proti tělesnému. Proti kterému budete vy? Když jste učedníci Kristovi, buďte s tím duchovním člověkem. Tak je to v každém z nás. Ano, je tu dvojí člověk ve mně a já nemohu být s nikým jiným než s tím duchovním a nenávidět starého člověka a všechno jeho ovoce.

Jak bych mohl být s tím tělesným člověkem? I když je všechno slušné, všechno je na něm neduchovní. Všechno to musím mít v nenávisti a mám to v nenávisti.

Ale jeho vůle je, abych miloval všechno, co je podle Božího srdce, abych to tak miloval, jako to ještě žádný tělesný člověk nemiloval. Vždycky jsem myslel, že přirozeně mohu ctít otce a matku, ale tak tomu Pán Bůh nerozuměl. Skutečné milování je vždycky dílo Ducha svatého, ne dílo těla. Takový neobrácený hoch, jak by nemohl mít otce v nenávisti?! To nemůže být jinak. Ale otce co otce, matku co matku a všecky lidi milovat tak, jak je žádný nemiluje, ale abych skutky těla nenáviděl tak, jak jen člověk Boží dovede nenávidět! V rozporu zůstanu s celým světem, protože jsem učedník Pána Ježíše, ale milovat je budu všecky.

Tu je mrákota a vy v té mrákotě máte svítit! Vy nejste na to, abyste se s mrákotou vadili. Vaší věcí je svítit a nedbat na tu mrákotu. To je vůle Boží. Ale nehádám se s vámi. Světlo není na to, aby se s mrákotou hádalo nebo aby mrákotě dělalo ústupky, aby se s vámi radilo.

Tu vidím, že se mi to shoduje: Když jsem duchovní, miluji otce a matku tak jako nikdo, ale jak jsem člověk Boží, tak nenávidím všechno, co je tělesné a neduchovní.

A to mne vede k tomu čtvrtému:

IV. Představte si, že to zakoušíte

Co vám přináší takové milování a takové nenávidění? To s sebou nese veliké těžkosti, ale také velkou milost a veliké výhody. Představte si velice spořádanou panskou rodinu. A v této velmi ctěné panské, ale světské rodině se jedna dceruška skutečně obrátí. Vždycky se měla ráda s otcem, a on byl velice spořádaný, ale také světský. Co pak s ním může dále chodit všude tam, kam on chce chodit? Když Pán Ježíš nechce, ona zdvořile musí říci: „Nechtějte to po mně.“ Ona skutečně uvádí do rodiny takový nesoulad, takové rozdvojení, a má je přece ráda. To jsou slušní lidé, ale světští také. Od světa se vzdálit nechtějí, všechno chtějí dělat, jak to dělá svět. Považte, jaké postavení má ta dcera v té rodině! Otevřete si, prosím, Matouše 10,34–35. Co tam čteme? „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni“ Ona je má ráda, ale oni se na ni přece mrzí. To není lehké. To je těžké postavení a jste-li tak chytří, že se vyhnete rozdvojení, tak se ukáže, že to není žádná chytrost, ale že jste Pána Ježíše zapřeli. Já vás mám rád, ale jak vám mohu otevřít své srdce, když jste takoví světáci? To jednoduše nejde.

Ale ta dceruška má veliké výhody. Žije duchovní život, má obecenství s živým Bohem a všechno ovoce Ducha svatého krásně kvete a stále krásněji. To je na světě to nejlepší. Když vám věci přirozené krásně kvetou, to je váš podíl, ale to duchovní je neskonale lepší, ale až když to zakoušíte. To je to nejvzácnější. Nač on to má? On si přeje, abyste toho užili. „Zůstaňte ve mně!“ Když ve všem poznáváte jeho řízení, na všech svých cestách ho poznáváte, to vašemu životu přidá takový půvab a radost a k tomu má každý Boží člověk dobrou vůni pro všechny. Pokud ta dceruška dýchá, bude se za to stále modlit, však my budeme jednou jednomyslní a stejně budeme vychvalovat a vynášet Boží milosrdenství. Boží člověk má vždycky naději o každém z nás. Vy můžete jen nechtít. Ale když on začne chtít, začne konat své dílo i při vás.

„Počínajíc Jeruzalémem.“ Vy půjdete ke svým. Hleďte si svého duchovního života. Tady je naděje, že něco vykvete i druhým, když nám kvete něco pěkného.

Já jsem hotov. My přirozeně světští lidé si rádi slibujeme od druhých lidí, co si od druhých poctivě slibovat nemůžeme. Ale Pán Ježíš ne. On ví, jací jsme tělesní, nikdy od nás nečeká nic duchovního. Ale když o tom mluví v zákoně a vy začínáte rozumět, to znamená, že vás už k sobě táhne. Začnete nenávidět, jak člověk Boží nenávidí, a začnete milovat tak, jak člověk Boží miluje, a máte radost z obou textů: „Cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe“ a „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“ Amen.

Kázáno 17. října 1909.

 

Závěrečná modlitba

Panovníku Hospodine, ty požehnaný Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, ty věcná lásko, který jsi nás povolal k tomu, abychom milovali, jako ty miluješ, a nenáviděli, jako ty nenávidíš. Ty jsi nás vyzkoušel a poznal, ty víš, že před tebou jsme všichni jenom tělo a že člověk nemůže mít nic, leč by mu to bylo dáno od tebe. Sešli svého svatého Ducha, aby se tvé dílo zjevilo v pravdě při každém z nás, abychom se poznali v celé své ztracenosti a byli tak spojeni tvým působením, abychom zakoušeli to, že jsi Bůh milostivý, aby tvá radost naplňovala naše srdce v každém čase a abychom při všech nenáviděli všechno, co se sluší nenávidět, a milovali všechny opravdovým a neošemetným milováním.

Tebe chválíme a srdečně děkujeme za tvé Slovo, které jsme nyní slyšeli. I za tu lásku, která nás spojuje. Pokorně prosíme, řiď a spravuj jednoho každého na jeho cestách. Ty nás veď každého do toho shromáždění, do kterého jsi jej povolal, a ať jsme i beze slov tvoji svědkové.

Popřej nám celý den radostného přebývání s tebou, a uzpůsob si nás k tomu, abychom to zlé překonali ne zlým, ale dobrým, a abychom více toužili po těch, kteří kolem nás tak neutěšeně tráví dny svého života.

Ty nás veď, abys nás shromáždil zase kolem svého Slova, až bys nás měl u sebe na věky věků.

A nyní zase vztáhni své nebeské ruce a požehnej nám svým požehnáním: Požehnej ti Hospodin a ochraňuj tě, rozjasni, Hospodine, nad námi svou tvář a požehnej nás milostí, obrať, Hospodine, k nám svou tvář a obdař nás pokojem. Amen.

Přidat komentář