Povinnost křesťana (ne)poslouchat občanskou autoritu

Mnoho křesťanů věří, že bychom se měli podřídit všemu, co naše vlády řeknou, protože jsou podle Římanům 13 ustanovené Bohem. Proto bychom neměli vládě odporovat nebo ji neposlouchat. Je to však správný biblický postoj? Ne, není. Ve skutečnosti Písmo obsahuje mnoho příkladů, kdy praví věřící neposlouchají „vládní“ autority. Podívejme se na to podrobněji. Nejprve se však podívejme na Římanům 13,1–2.

• Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. (Ř 13,1–2)

Obecné pravidlo, které vyplývá z 13. kapitoly listu Římanům, je, že se máme podřizovat občanské autoritě, což znamená podřizovat se Bohu a nevzdorovat žádnému požadavku vlády. To je v souladu se Starým zákonem. Vezměme si Daniela 2,21, kde se říká, že je to Bůh, kdo „krále sesazuje, krále ustanovuje“. Podřídit se autoritě tedy znamená podřídit se Bohu.  Až potud je to dobré.  Nicméně...

Odpor proti bezbožným vůdcům je biblický: Petr (Sk 5,29)

• Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Sk 5,29)

Když se na to podíváme z kontextu, apoštolové byli uvězněni za to, že uzdravovali lidi (Sk 5,16–18). Anděl otevřel brány vězení a přikázal apoštolům, aby šli do chrámu a zvěstovali lidem „ta slova života“ (v. 20). Učinili tak (v. 21 a 25) a byli zadrženi a předvedeni před náboženskou radu (v. 27). Rada apoštolům připomněla, že dostali příkaz nekázat v Kristově jménu (v. 28). Petr však odpověděl: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi“ (v. 29). Neuposlechl jejich příkaz.

Vidíme tedy, že apoštolové se postavili na odpor náboženským autoritám, protože jim Bůh prostřednictvím anděla přikázal hlásat evangelium. Připomínám, že Ježíš řekl: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19). Všem nám přikázal, abychom hlásali evangelium. A dělat to bude někdy znamenat, že se nepodřídíme všemu, co nám naše vlády nařizují, abychom dělali nebo nedělali.

Židovské porodní báby neuposlechly příkaz zabíjet děti mužského pohlaví (Ex 1,15–17)

Ve Starém zákoně vidíme, že egyptský král nařídil hebrejským porodním bábám, aby zabily všechny novorozence mužského pohlaví. Ačkoli to požadovala „světská vláda“, Boží lid neuposlechl.

• Egyptský král poručil hebrejským porodním bábám, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Púa: „Když budete pomáhat Hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej; bude-li to dcera, ať si je naživu.“ Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu. (Ef 1,15–17)

Důvodem, proč neposlechli svou vládu, je to, že Bůh zakazuje vraždu v Desateru (Ex 20,13). Porodní báby úmyslně neposlechly vládnoucí autoritu představovanou egyptským králem, protože to odporovalo Božímu zákonu. (Ačkoli Desatero ještě nebylo sepsáno, existovaly zjevné zákony zakazující vraždu).

Tato pravda proti vraždě se vztahuje i na otázku sekulární nechutnosti potratů. Křesťané by se měli v této věci postavit na odpor a neuposlechnout jakoukoli občanskou autoritu, a ne se jí jen podřídit.

Šadrach, Mešach a Abednego neuposlechli Nebúkadnesarova příkazu uctívat falešné bohy (Da 3,14–18)

Jak už to tak bývá, lidé s autoritou vyžadují poslušnost. V případě Nebúkadnesara Šadrach, Mešach a Abednego neuposlechli příkaz uctívat falešné bohy. Král Nebúkadnesar jim pak vyhrožoval, že je zabije. Ani tváří v tvář smrti se však nepodřídili. Místo toho důvěřovali Bohu. Věděli, že neexistuje žádná záruka, že je Bůh vysvobodí. Přesto byli ochotni raději čelit smrti, než aby se podřídili občanské autoritě a uctívali falešné bohy v rozporu s Písmem. Podívejte se, co je psáno:

• Nebúkadnesar se jich otázal: „Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citary, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!“ Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Da 3,14–18)

Jako křesťané se nemůžeme klanět žádnému falešnému bohu ani ho uctívat. Možná se však ptáte: „Kde po nás vláda požaduje, abychom uctívali falešného boha?“ Nepožaduje. Nebo snad ano? Uctívat znamená vzdávat něčemu čest a slávu a důvěřovat tomu, že nás to vysvobodí z utrpení, hladu, nemocí a dalších problémů. Jde to až tak daleko, že by bylo možné říci, že je to naše vláda, která zmírňuje naše utrpení, hlad a nemoci?  Nemohu si pomoci, ale příliš mnoho lidí vkládá svou naději a důvěru ve světskou vládu, a nikoli v Krista, který by byl jejich zachráncem a živitelem. To by stálo za prozkoumání, ale prozatím musíme pochopit, co řekl Kristus: „Odevzdávejte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží“ (Mt 22,21).

Naše vláda nás samozřejmě nenutí, abychom se pod trestem smrti klaněli sochám a uctívali je. Naše vláda však prosazuje sekularismus, podporuje zabíjení nenarozených dětí, propaguje homosexualitu a trestá konzervativce, zejména křesťany, kteří se tomu brání. Funkčně se naše vláda někdy chová, jako by byla Bohem a vyžaduje podřízenost, poslušnost a dodržování předpisů. Musíme se však vzepřít všemu, co je v jakékoli vládě bezbožné.

Křesťané neuposlechli králův rozkaz zajmout Pavla (2K 11,32–33)

• Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil, byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám. (2K 11,32–33)

Damašek je město v Sýrii, mimo území Izraele. Místodržitel je vládce, kterému někdo z jiné země udělil autoritu. Aretas byl arabský král a tchán Heroda Antipy. Když tedy Pavel v Damašku kázal o Ježíši, tamní Židé zosnovali spiknutí, aby se ho „zbavili“ (Sk 9,23). Jeho učedníci ho však spustili ve velkém koši otvorem ve zdi, takže se mu podařilo uniknout (Sk 9,22–25).

Vidíme zde, že vládce ve spolupráci se Židy se snažil Pavla zadržet. Ale místo toho, aby uposlechli přání soudce, pomohli Pavlovi jeho učedníci uprchnout. Nepodřídili se vládnoucí autoritě, protože opět porušovala Písmo.

Odporuje Boží slovo samo sobě?

V určitém smyslu máme poslouchat občanské úřady, ale v jiném ne. Dělicí čára je jednoduchá. Kdykoli vláda prosazuje něco, co je v rozporu s Písmem, nemáme ji poslouchat. Naší povinností je následovat spíše Boha než člověka (Sk 5,29).

Proto když nějaká vláda prosazuje potrat, máme se jí postavit na odpor. Když stát schvaluje homosexualitu, máme se tomu postavit na odpor. Pokud stát schvaluje manželství osob stejného pohlaví, máme se mu postavit na odpor. To je významné zejména vzhledem k tomu, že vláda podporuje a uzákoňuje bezbožnost.

Naše křesťanská povinnost

Naší křesťanskou povinností je odporovat bezbožnosti, a to dokonce i v naší vládě. To však neznamená být násilný. Znamená to však, že se modlíme, účastníme se voleb, podáváme petice a dáváme najevo svou nespokojenost v souladu se zákony naší země. Nemáme být nečinní a pasivní. Ale stejně jako muži a ženy Starého zákona a apoštolové Nového zákona máme dělat to, co je v Božích očích správné – což někdy znamená neuposlechnout příkazy našich vedoucích.

Pamatujte, že Písmo ukazuje, že máme „otevřít svá ústa za právo všech postižených“ (Př 31,9), „zakročit proti násilníkovi, dopomoci k právu sirotkovi“ (Iz 1,17), „zjednat chudému spravedlnost, pomoci vyváznout nuznému ubožáku, vytrhnout ho svévolným z ruky“ (Ž 82,3–4).  Nemáme mít jiné bohy než pravého a živého Boha (Ex 20,3). Máme se bránit hříchu potratu (Ex 20,13; Ž 82,3–4). Máme se bránit legalizaci a propagaci homosexuality (Lv 20,13; 2Pt 2,6–9).  Máme odporovat snahám předefinovat manželství tak, aby vyhovovalo hříchu (Mk 10,6). Odpor je biblický, když znamená vzepřít se nařízením, zákonům a příkazům bezbožných vůdců, kteří jsou nad námi (Ex 1,15-21; 1S 14,24.43–46; Jr 26,10–16; Da 14,1; Gn 3,14–18; Mt 2,7–12; 2K 11,32–33).

Pokud je to možné, máme žít v pokoji se všemi lidmi (Ř 12,18) a poslouchat občanské autority (Ř 13,1–4). Nepodřizujeme se však vedení, pokud to znamená kompromis s pravdou Božího slova. Musíme více poslouchat Boha než člověka (Sk 5,29).

Christan Apologetics and Research Ministry