I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu. (Gn 35,9)
Jákob se znovu setkává s Bohem a Bůh mu dává své požehnání. Bůh přikázal Jákobovi, aby si došel pro požehnání do Bételu. Cesta k němu byla trnitá, těžká, ale Boží požehnání za to vždycky stojí. Čím déle odkládáme svou cestu do Bételu, tím více trnů na ní najdeme. Ale ani v Bételu se to neobejde bez trnů. Tam, kde působí Bůh, dochází hlubokým proměnám člověka a je to doprovázené oddělením se od hříchu a vzýváním Pánova jména. Kdykoliv máme dojem, že se od Boha vzdalujeme, musí nás to vést na kolena a před Boží tvář, do Božího slova a na modlitby, do Božího lidu, za zbožnými svatými, kteří chodí s Bohem a milují ho. Jenom tak budeme schopní čelit také těžkým věcem, které do našeho života přicházejí.
Oko je světlem těla člověka (Lk 11,34). Proto má zůstat oko čisté, tedy jinými slovy, je důležité, na co se díváme a na co se nedíváme. Náš pohled hraje významnou roli v našem duchovním životě. Podobně nás Pán Ježíš varuje, abychom dávali pozor na to, co slyšíme (Mk 4,24). Naše uši, oči i ústa se podílejí na našem duchovním růstu. Proto máme volat spolu se žalmistou, aby Pán odvracel naše oči od šalebnosti, od špatných a pokroucených věcí.
Možná jste už viděli krásný obraz s názvem „Čekání na rozsudek“. Jaký zájem se zračí v každé tváři! Jaký strach a chvění na tváři obžalovaného! Jaká úzkost je patrná u jeho manželky a přátel kolem něj! „Čekání na rozsudek“ je smutný obraz; ale jaký jiný by se dal namalovat na téma „Přijetí příznivého rozsudku“! Obžalovaný je zproštěn viny! Ó, jaká radost! Není možné vynést verdikt „nevinen“ pro vás a pro mě, neboť jsme nepochybně vinni; přesto je však možné prostřednictvím procesu zastoupení a Boží milosti vynést spravedlivý rozsudek, jímž se dosvědčuje, že „nyní již není žádného odsouzení.“
Žádná myšlenka nemůže být cennější než tato – Boží myšlenka na milosrdenství vůči nespravedlivým a těm, kteří si to nezaslouží. Vědomí minulých hříchů leží na mnohých srdcích jako těžká lavina. „Což může člověk být před Bohem spravedlivý?“ „Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?“ „Co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat“ To jsou vážné otázky, které navzdory všem snahám je umlčet či se jim vyhnout čas od času trápí i ty nejlhostejnější a nejbezstarostnější.
Z cyklu „Procházky s panem O."
Obvinění je obvinění. Není to fakt. Obvinění je neprokázané tvrzení. Je to kategorické prohlášení, že se někdo dopustil nějakého prohřešku nebo zločinu. Ale není to fakt. Když začneme mluvit, jako by obvinění bylo skutečně prokázanou skutečností, naše řeč se stává ďábelskou.
„Všichni, kdo získají moc, se bojí o ni přijít.“
Tak to řekl Darth Sidious (alias kancléř Palpatine) ve filmu Star Wars: Pomsta Sithů. A přestože patřil k temné straně, měl pravdu. Největší motivací pro ty, kdo jsou u moci, je často strach z její ztráty.
Naneštěstí to platí i pro pastory, kteří se dopouštějí zneužívání. Wade Mullen ve své knize Something’s Not Right (Něco tu nesedí) uvádí velmi podobnou poznámku: „Hlavním přáním jedinců a organizací, které se dopouštějí zneužívání, je získat nebo si udržet moc“ (s. 15).
Při rozhovoru s přítelem nemluví jen jeden, ale dva lidé; a naslouchání je součástí tohoto rozhovoru stejně jako mluvení. Tak je tomu i při komunikaci s Bohem. Byly časy, má duše, kdy modlitba byla pro tebe pouhou formou a ničím víc. Nemyslela jsi na to, že bys při modlitbě naslouchala; že bys čekala na vdechy Ducha, který ti říká, co máš říci Ježíši, nebo ti šeptá, co ti Ježíš řekl. Nyní ses díky Boží milosti naučila naslouchat.
