I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu. (Gn 35,9)
Jákob se znovu setkává s Bohem a Bůh mu dává své požehnání. Bůh přikázal Jákobovi, aby si došel pro požehnání do Bételu. Cesta k němu byla trnitá, těžká, ale Boží požehnání za to vždycky stojí. Čím déle odkládáme svou cestu do Bételu, tím více trnů na ní najdeme. Ale ani v Bételu se to neobejde bez trnů. Tam, kde působí Bůh, dochází hlubokým proměnám člověka a je to doprovázené oddělením se od hříchu a vzýváním Pánova jména. Kdykoliv máme dojem, že se od Boha vzdalujeme, musí nás to vést na kolena a před Boží tvář, do Božího slova a na modlitby, do Božího lidu, za zbožnými svatými, kteří chodí s Bohem a milují ho. Jenom tak budeme schopní čelit také těžkým věcem, které do našeho života přicházejí.
Organizace Wycliffe Bible Translators (Viklefovi překladatelé Bible) slaví „historický“ milník, neboť Bible byla nyní kompletně přeložena do 800 jazyků.
Ačkoli neexistuje žádný stoprocentně spolehlivý a neomylný systém, jak rozpoznat skutečné zneužívání, domnívám se, že existují určité klíčové znaky, podle nichž lze takového pastora rozpoznat. Začněme prvním znakem. A je na prvním místě z dobrého důvodu. Typickým a charakteristickým znakem pastora, který se dopouští zneužívání, je dlouhá řada zničených vztahů.
Drahý Pane, jak mohu najít slova dost posvátná a něžná, abych vystihla myšlenky, které jsi vložil do mého srdce? Ó, pomoz mi, abych vyprávěla pouze o tom, co jsem slyšela, viděla a čeho se mé ruce dotkly, o Slově života! Polož svou ruku na mou, když držím pero, aby psalo pouze podle tvojí vůle a tvou mocí, neboť se třesu před úkolem, který mám před sebou!
Duchovní zneužívání tedy nastává, když duchovní vedoucí – například pastor, starší nebo vedoucí křesťanské organizace – využívá své pozice duchovní autority takovým způsobem, že manipuluje, panuje, šikanuje a zastrašuje ty, kteří jsou mu podřízeni, a používá to jako prostředek k dosažení toho, co považuje za biblické nebo duchovní cíle. Podívejme se na několik charakteristik této definice.
Jeroným Pražský (1377–1416) byl upálen na hranici v Kostnici. a jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.
Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivý ortel. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.
Na počátku 15. století se středověký svět otřásal v základech. Dvě hlavní autority, papež a císař, ztrácely svou dřívější vážnost a lidé, unaveni rozkladem církve i státu, začali hledat nové prameny pravdy, které by stály na pevnějších základech než jen na pouhé autoritě. V tomto vypjatém období se český národ stal průkopníkem evropské reformace. Z prostředí pražské univerzity vzešly dvě klíčové postavy, které nespokojenost se stavem církve dovedly až k hranici – Jan Hus a jeho neméně významný druh, mistr Jeroným Pražský.
