Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. (Gn 17,6)
Bůh je ve svém zaslíbení Abrahamovi velmi konkrétní. Zaslibuje mu množství potomků, dokonce to, že ho učiní praotcem pronárodů. To je něco, na co nestačí jeden lidský život. To přesahuje hranice generací. Proto je tady naprosto nezbytná víra. Abraham nemohl udělat nic jiného, než věřit Bohu, spolehnout se na jeho slovo. A skutečně z něj vzešly mnohé národy. Vzejdou z tebe králové. Z Izmaela vzejdou knížata, z Izáka vzejdou králové. Králové vzešli jak z Ezaua, tak z Jákoba. A kromě krále Saula to byla především Davidova královská linie, která vzešla z Abrahama, a nakonec Pán sám – Král králů a Pán pánů! Bůh dává své zaslíbení a na nás je, abychom se na ně ve víře spolehli.
Služba je také válka. A jen válka vás může připravit na vřavu bitvy. Budete bojovat nebo utečete při střetu s hrozivými skutečnostmi služby? Jen přední linie křesťanské služby zvaná „místní sbor“ vám na tuto otázku dokáže odpovědět.
Minule jsem záměrně zvolil slovní spojení kultivace uctívání místo zahájení uctívání. Zahájení by znamenalo, že své uctívání potřebujeme začít nebo zahájit. Kultivace znamená, že naše uctívání již probíhá a je třeba ho obnovovat, renovovat a směrovat.
Božím původním záměrem bylo, aby člověk panoval nad zemí, ale tomuto záměru se do cesty postavil pád (2,5-8). Ježíš svým vtělením a smrtí za naše hříchy dobyl zpět to, co jsme pádem ztratili (2,9-10). Jako vůdce naší záchrany se Ježíš stal člověkem, aby nás přivedl k Bohu (2,11-15).
Správce si nemůže uzpůsobovat domácnost podle sebe a domácnost si nemůže uzpůsobovat správce podle toho, jak chce. Církev patří Bohu – a to je ten pravý důvod, proč dohlížitelé mají být mravně a duchovně způsobilí. O Boží děti a pravdu evangelia se nebudou starat neschopní a nedůvěryhodní správcové.
Co je příčinou hlouposti přirozeného člověka? Je to proto, že je ve tmě: „Ale cesta ničemů jako tma, nevědí, oč klopýtnou.“ (Přísloví 4,19 - ČSP). Svědectví Nového zákona je rovněž výmluvné: „Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce.“ (Ef 4,18). Jak je to všechno zahanbující. Jak to staví na odiv pošetilost pyšného chvástání lidí jejich domnělou moudrostí a učeností! Přirozený člověk je ve tmě, protože je slepý.
V slovech těch nám Písmo svaté předkládá převzácnou útěchu a posilu v naší slabé víře. Tu posilu a útěchu má pro nás sám Pán Ježíš. V něm se naplnilo toto rozkošné slovo proroka Izajáše, když ve škole Pán kázal člověku majícímu ruku uschlou vztáhnouti ji, aby přivedena byla ke zdraví jako druhá (Mt 12,13). V něm přišel vůdce a dokonavatel víry naší (Žd 12,2). Ví, že tak snadno zeslábneme, a on je hotov nás vždy znovu posilnit a utvrdit, má k tomu moc a je vždy ochoten (Ř 16,25).
