Těm je třeba zavřít ústa! (Tt 1,10-12)
List Titovi je jeden z nejkratších, ale zároveň jeden z nejhutnějších listů v Písmu. Verše, které jsou dnes před námi, jsou nejtemnějšími verši v tomto listu a patři k nejvážnějším textům celého Písma.
Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.“ Bratři mu odpověděli: „To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?“ A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc. (Gn 37,7–8)
Josef je nenáviděný syn. Josef donáší na své bratry. Josef se ve své mladické nerozvážnosti povyšuje nad své bratry a dokonce i nad své rodiče. A i když Jákob s jeho povyšováním nesouhlasí, sice ho okřikne, ale to je všechno, co s tím dělá. Nechává Josefa, aby si o sobě myslel víc, než je zdrávo. Tady je velmi silně vidět pýcha mladické nerozvážnosti. Josef byl velmi obdarován, ale své obdarování používá velmi nerozvážně. V danou chvíli ho používá ke svému prospěchu, ke svému vyvýšení. Josefa jeho obdarování dovedlo k tomu, že ho jeho vlastní bratři začali nenávidět. Jejich nenávist byla tak silná, že se rozhodli, že ho zabijí. Právě tak Boží slovo říká o Pánu Ježíši, že „přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“ (J 1,11).
List Titovi je jeden z nejkratších, ale zároveň jeden z nejhutnějších listů v Písmu. Verše, které jsou dnes před námi, jsou nejtemnějšími verši v tomto listu a patři k nejvážnějším textům celého Písma.
Sluší se, abychom se zamysleli nad dokonalostmi Krista Prostředníka, protože „světlo Boží slávy“ lze spatřovat „ve tváři Kristově“ (2K 4,6). Nejúplnější zjevení toho, že Bůh je a kým je, je ukázáno v osobě Krista. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl“ (J 1,18). Toto poznání Boha však není jen záležitostí intelektuálního porozumění, které by mohl jeden člověk předat druhému. Je to duchovní rozeznání udílené Duchem Svatým. Bůh musí svítit v našich srdcích, aby se nám tohoto poznání dostalo.
Úryvek z knihy Koruna neuvadlá mučedníků Božích českých.
„Jaké těžkosti Boží láska překonává! Bůh musel překonat své vlastní srdce! Myslíte si, že to pro Něho nic nebylo, poslat svého Syna na smrt? … Když nás přišel povolat, nemusela snad Jeho láska překonat žádné těžkosti? Byli jsme mrtví v přestoupeních a hříších, přesto nás však z veliké lásky, kterou nás miloval, obnovil v hrobě naší zkaženosti: ‚Pane, již zapáchá…‘ – i tehdy Bůh přišel a přemohl nás. Jak smutně Boha provokujeme i po našem povolání! Taková pokušení, že kdyby to bylo možné, vyvolení by byli svedeni. Tak je to se všemi křesťany.
Arnošt vyzval mne, abych šla s ním navštívit jednu z jeho nemocných, jak často činívá, když bývá klidnější hladina naší domácnosti. Cítíme oba, ježto můžeme ze svých prostředků tak málo poskytnout, jako svou výsadu neskrblit službou a laskavými slovy, jak jen možno. Protože pokládala jsem za určité, že půjdeme navštívit nějakou starou chudou ženu, vzala jsem s sebou několik balíčků čaje a cukru, čímž mne Zuzana Greenová hojně vždycky zásobuje, a přibrala jsem láhev své vlastní malinové šťávy, která, jak jsem shledala, nikdy nepřichází nevhod starým lidem.
Přesně před dvěma lety, když se římsko-katolická církev připravovala na volbu svého současného papeže, uveřejnil GTY blog několik článků od Johna MacArthura, které odhalovaly hereze katolické církve. Volba papeže dominovala koloběhu zpráv a veřejných rozprav, a tak jsme chtěli pomoct našim čtenářům pochopit pravou podstatu katolické církve a jejich doktrinálních odlišností. Jak asi tušíte, tato řada článků se setkala s velkým odporem. Překvapivě však většina kritiky nepřišla od katolických apologetiků, ale od evangelikálů.