Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. (Gn 9,2)
Při stvoření Bůh dal člověku vládu nade vším živým. Každý živý tvor ho měl poslouchat. Nyní Bůh znovu svěřuje člověku vládu nad zvířaty, ale je to jiná vláda – zvířata se budou bát lidí. Padne na ně bázeň a děs z člověka. To má mimochodem ukázat, jak na tom člověk je – budí hrůzu a děs. Hřích vzbuzuje odpor nejenom u Boha, ale také u Božího stvoření! Možná předtím – a před pádem to tak nepochybně bylo – vládli lidé nad zvířaty skrze lásku, ale po potopě to bude skrze strach. Bůh je svatý a vzbuzuje bázeň, o tom není žádných pochyb, ale Bůh vždycky vede a vládne skrze lásku a nikdy skrze strach. Strach používá ďábel k tomu, aby ovládal lidi a mohl s nimi manipulovat.
Když v Janovi 1,29 Jan Křtitel zvolal: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa,“ ukázal nám podstatu toho, co znamená stát se křesťanem. Ale svým prohlášením v Janově evangeliu 3,30: „On musí růst, ale já se menšit,“ nám ukázal podstatu toho, co znamená být křesťanem. Matthew Henry nazývá tento druhý výrok „nejskvělejším vzorem“. Právě o tomto vzoru křesťanského života uvažujeme v tomto článku.
Stvořitel tzv. teistických evolucionistů, tedy lidí, kteří mají za to, že Bůh použil ke stvoření evoluci, se dost podstatně liší od Stvořitele, jehož popisuje Boží slovo a především první kapitoly knihy Genesis.
Bible nám říká, že máme respektovat ty, kdo mají v rukou vládu, což zahrnuje i respekt k těm, kdo prosazují zákon. Neměli bychom však opomíjet ani příklad apoštola Pavla, který, když byl nespravedlivě uvězněn ve Filipech, odmítl ustoupit, dokud se mu úřady veřejně neomluví. Legitimní protest proti nespravedlivému policejnímu postupu není pravicový extremismus, je to přesně to, co nás učili naši předkové.
Hřích odcizil člověka nejen Bohu, ale i člověku. Kde není láska k Bohu, tam není ani opravdová láska k bližním. Od přirozenosti jsme zcela zkažení a jako takoví máme radikálně sobecké, zlé a zlomyslné sklony. „Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách“ (Ř 3,13–16).
Jedním z důležitých prvků nezávislosti místního sboru je jeho vlastní správa. Ztráta práva na samosprávu způsobuje, že církev ztrácí svou nezávislost. Když místní církev ovládnou a řídí lidé zvenčí, ztratila svou nezávislost. Správa vlastních záležitostí však není jedinou formou nezávislosti místního sboru. Mnohé církve rozhodují samy, ale přesto jsou ve financích a dalších záležitostech nadále trvale závislé na pomoci zvenčí. Samostatná správa by měla vést k tomu, že církev bude soběstačná a zcela nezávislá.
