Josef poslal bratry domů pro jejich rodiny a pro Jákoba, aby je přivedli do Egypta, kde je plně zaopatří a postará se o ně. Náš dnešní text nám ukazuje Jákobovo setkání s Josefem. Přestože Jákob Josefa velmi miloval a toužil spatřit jeho tvář, tak hledá Boží vůli v tom, zda má, či nemá sestoupit s celou rodinou do Egypta.
Když přicházíme k Bohu hladoví, nasytí nás. Když si myslíme, že jsme bohatí a Boha nepotřebujeme, pošle nás pryč s prázdnou. Tohle je skvělá zpráva: jedinou kvalifikací pro získání Božích nepřeberných požehnání je to, abychom k němu přišli jako zoufalí, zbědovaní hříšníci a prosili ho o milosrdenství. Bůh se s radostí stará o ty, kdo se na něj spoléhají. Autor Listu Židům se právě přiznal ke své nouzi, když své čtenáře požádal o modlitbu (13,18-19). Nyní se na oplátku modlí za ně v tomto nádherném požehnání.
Všichni jsme byli stejnou hlínou, stejným bahnem, stejně hříšnou bažinou. Máme před sebou verš, který pokořuje lidskou pýchu, který naprosto ničí jakékoliv povyšování se a dělání rozdílů mezi lidmi. Ale pozor! Tady musíme být opatrní, protože Bible netvrdí, že všichni lidé jsou stejní, ani neříká, že všichni jsou si rovni ve společnosti, nebo v obdarování, nebo v postavení, nebo ekonomicky. Bible dobře zná řadu rozdílů mezi lidmi a v mnoha ohledech je respektuje a zachovává. Muž má být mužem, má jednat jako muž, projevovat se jako muž, jeho identitou je být mužem, nikoliv ženou nebo kamzíkem. Žena má být ženou, její identitou je být ženou, nemá se stát mužem ani jednat jako muž.
Milí přátelé v Kristu, když se neobrátím, tak nikdy nebudu v těchto textech vidět něco zvláštního, ano, budu říkat, že v těch textech nic není, protože nic nevidím. Ale předně a nejprve jde o to, abych byl obrácený! To je to naše nejvlastnější povolání na světě. A když se obrátím, tak vidím zvláštní věci: tu jsou podobenství, to jsou stíny! Ale jaké stíny, kdyby jeho evangelium nebylo věcné evangelium?
Pravá modlitba je modlitba v Duchu a v pravdě předkládaná Otci ve jménu Pána Ježíše. Vedlejší je tedy způsob, jak se chovat a jaký zachovávat vnější postoj při modlitbě. Bůh nehledí na vzhled člověka, ale hledí k srdci (1S 16,7). Svými postoji vyjadřoval Boží lid při modlitbě svou vnitřní náladu; nebyl otrokem jedné formy, a vůbec žádné formy – choval se prostě tak, jak to souhlasilo s jeho city. Choval se tak, jak to nejlépe odpovídalo jeho vnitřnímu rozpoložení. Proto nám také zaznamenalo Písmo sv. různé způsoby chování Božích mužů při modlitbě.
Nevíme nic o králi Lemúelovi, ale víme o jeho matce – byla to velmi moudrá žena, která dávala svému vládnoucímu synu úžasné rady. Je možné, že to je jenom symbolická postava, která v knize Přísloví představuje samotnou moudrost, stejně jako ona úžasná manželka, kterou králova matka v poslední kapitole knihy Přísloví popisuje. Ale právě tak je možné, že Lemúel bylo nějaké další jméno např.
Ctěný světec byl kdysi tak uchvácen zjevením lásky svého Pána, že když pocítil, že ve své smrtelnosti již není schopen vydržet více takové blaženosti, zvolal: „Zadrž, Pane, už to stačí, stačí!“ V nebi budeme moci ponořit své rty do bezedné studnice lásky a pít z ní už navždy. Ó, to bude skutečná láska, která bude navěky zaplavovat naše duše v domě našeho nebeského Otce! Kdo může vypovědět ta pohnutí, uchvácení a úžasné slasti, které v nás tato láska vyvolá? A kdo vytuší tu lahodu písně nebo rychlost poslušnosti, které budou nebeskými projevy lásky dovedeny k dokonalosti?
Profesor NZ Dr. Don A. Carson z Trinity Evangelical Divinity School v Chicagu, stát Illinois se ve svém vyučování zaměřil na hlavní témata biblických knih, jejichž autorství je připisováno apoštolu Janovi, tedy Janovo ev., Janovy epištoly a Zjevení. Mimo jiné se věnuje tématům prologu z úvodu Janova ev., významu historičnosti Ježíšovy postavy pro křesťanskou víru, výrokům „já jsem“, tématu nového narození, různým způsobům Boží lásky, uctívání, usmíření, Kristovy smrti, jistotě spasení a dalším.
Čas: přibližně 30 hod.
Další blud je o poslušnosti. Je to tom, že lidé by měli poslouchat své starší, biskupy, pány, otce a jiné autority duchovní i světské ve všem, co přikazují, v dobrém i zlém. A zvláště kněží to nechápou a nechtějí tomu rozumět, že veškeré zlo Bůh zapověděl a že on je nejvyšším Pánem. Proto když by kdokoliv chtěl po někom jiném, aby dělal něco zlého, tedy se dopouštěl hříchu, nemá to ten člověk dělat, neboť má v tomto světě více poslouchat Pána Boha, než kohokoliv jiného.
Milovaní bratři a sestry, musíme být připraveni na těžké časy, v nichž budou křesťané, kteří se z důvodů víry a svědomí nemohou podřídit některým státním příkazům, pronásledováni. Pán vede svou církev do zkoušky ohněm, v níž se naše víra pročistí, aby se osvědčila. Je možné, že naše bohoslužby již nebudou možné ve stejné podobě jako dříve. Nakonec se však jen vrátíme do stavu, který byl pro mnohé křesťany na mnoha místech a ve všech dobách běžný, jak říká Pavel: Ale i všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.
Jak pomíjivý je lidský život! A přesto si to nikdo nebere k srdci. Když uvážíme velkolepost věčnosti, která je před námi, ponechme prchavý proud času se všemi jeho výkyvy odplynout do jeho vlastní nicotnosti.
Za pár let budou naše hlavy ležet v chladném hrobě a budou nás zakrývat drny zelené trávy.
„Já jsem živ.“ To je nepochybně slovo největší útěchy pro pomíjejícnost tohoto světa. Rok za rokem ubíhá. Umřeli naší přátelé, leckterá přání, veliké myšlenky zapadly, veliké skutky přišly k zapomenutí, všechno jako by trvalo na chvilku. Ale doprostřed toho zní veliké slovo Spasitele: Já jsem živ. Co se tedy budeš trápit, lekat, co se budeš ohlížet, že ty a ony opory pod tebou klesly, že ti a ti lidé, v které jsi doufal, tě zklamali, co se budeš lekat, když síly jsou podlomeny? Čas rychle letí, ale co se budeš lekat? Tady je pevná půda, něco trvalého, trvalý život. Náš Spasitel je živ.
