• Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“ (J 4,10)

Unavený člověče, s bolavýma nohama, zarmoucený, sedící takhle u studny, žádáš vodu z rukou ubohé hříšné ženy. Ty jsi můj Pán a Vykupitel. Já v tebe věřím, miluji tě a uctívám tě!

Skoro dva tisíce let uplynulo od té chvíle, co jsi řekl ta líbezná slova, která nyní uklidňují mé srdce. A přece ke mně promlouvají s takovou mocí, útěchou a požehnáním!

Rick Bourque je zakladatelem a pastorem rostoucího sboru Eastside Community Church na Floridě, který je součástí Evangelical Free Church of America. Rick nás provádí touto epištolou verš po verši a odhaluje nám její význam.

Čas: přibližně 20 hod

James Smith

„Pravidelně kážeme evangelium,“ řekl jeden kazatel, „máme modlitební shromáždění, církev je v pokoji – přesto se jen velmi málo duší obrací k Bohu! Co naší církvi chybí?“

Potřebuje přítomnost a moc Ducha svatého!

Pokoj vám a milost, milí svatí. Nacházíme se v textu Božího slova, který bychom mohli označit jako samotné srdce evangelia. Je to Magna charta spasení. Minule jsme zde viděli velikou reformační doktrínu – Sola gratia – jedině milostí. Dnes se k tomuto učení ještě vrátíme, ale budeme také pokračovat dál v našem textu a dotkneme se dalšího velikého, zásadního křesťanského učení, a to je Sola fide – jedině vírou. 

Jedním z největších biblických principů je tvrzení, že v samotném Ježíši Kristu je naprosto všechno, co je potřeba k životu a ke zbožnosti (2Pt 1,3-4).

Apoštol Pavel psal Korintským (2K 5,17): „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ O nezbytnosti vnitřní duchovní obnovy mluví též Pán Ježíš. Nazývá ji znovuzrozením. Toto slovo se často užívá, ba řekněme to přímo, i zneužívá. Mluví se mnoho o znovuzrození a přece je jeho vlastní podstata a jeho vznik tajemstvím, jako je a zůstává tajemstvím podstata a vznik života vůbec.

Jaroslav Kernal

Bůh je hoden veškeré slávy. On je Pán a Bůh. Vidíme Pána Ježíše Krista, Beránka, který jediný je hoden přijmout zapečetěnou knihu a rozlomit její pečetě. Je to Beránek, který svou krví Bohu vykoupil lidi, ze všech kmenů, jazyků, národů a ras … (Zj 5,9). Jan ukazuje na to, kdo je ten Beránek, který byl obětovaný. Náš verš je chválou a oslavou tohoto Beránka a my se podíváme na slávu Beránku, na oběť Beránka a na vyvýšení Beránka.

Ve svém předchozím článku (zde) k tomuto tématu jsem se zabýval otázkami, které nám měly pomoci porozumět vládním nařízením ve světle Písma. V tomto článku se chci zaměřit na to, co jsem v uplynulém roce slyšel hned několikrát – neposlechnout nařízení vlády je možné jenom tehdy, když vláda církvi zakazuje kázat evangelium. Ve všech ostatních případech je potřeba, aby se křesťané podřídili a přijali všechno, co jim vláda ukládá. Skutečně je to tak? Opravdu stanovuje Písmo tuto hranici?

Jaroslav Kernal

Náš pohled se dnes zaměří na Ezaua – muže, který byl prosáknut světem. Vrátíme se zpátky k událostem z Ezauova života a podíváme se na charakter tohoto muže. Duch svatý nám dává Ezaua jako negativní příklad.