Alois Adlof

„Já jsem živ.“ To je nepochybně slovo největší útěchy pro pomíjejícnost tohoto světa. Rok za rokem ubíhá. Umřeli naší přátelé, leckterá přání, veliké myšlenky zapadly, veliké skutky přišly k zapomenutí, všechno jako by trvalo na chvilku. Ale doprostřed toho zní veliké slovo Spasitele: Já jsem živ. Co se tedy budeš trápit, lekat, co se budeš ohlížet, že ty a ony opory pod tebou klesly, že ti a ti lidé, v které jsi doufal, tě zklamali, co se budeš lekat, když síly jsou podlomeny? Čas rychle letí, ale co se budeš lekat? Tady je pevná půda, něco trvalého, trvalý život. Náš Spasitel je živ.

Kniha Přísloví je klenotem moudrosti v Božím slově. Všechny knihy Bible jsou inspirované Bohem a jsou vhodné k učení, k usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnosti, aby byl každý Boží člověk dokonale připraven ke každému dobrému skutku. Bible naprosto dostatečná k tomu, aby každého, kdo se do ní ponoří, kompletně připravila ke zbožnému životu, ke každému dobrému skutku, ke každodennímu chození s Pánem. To je smysl reformačního „sola scriptura“, ‚jedině‘ nebo ‚pouze‘ či ‚samotné‘ Písmo.

Jeden ze smrtelných hříchů dnešní doby, s nadsázkou řečeno, je hřích kritiky a netolerance. Jistě jste se s tím již setkali, když trváte na Božím slově a jeho výsadním postavení ve všech oblastech života, dostanete se nutně do konfliktu s člověkem.

A konflikt s člověkem je vždy tak trochu očistec. V něčem musíme souhlasit s Davidem v těchto slovech (v kontextu si měl vybrat způsob Božího soudu): „Kéž padneme do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka.“ (2S 24,14).

Jaroslav Kernal

Dnes máme ještě další zvláštní příležitost k oslavě, protože si tradičně připomínáme narození Pána Ježíše Krista. Proto dneska nebudeme pokračovat ve výkladu knihy Skutků, ale půjdeme do Starého zákona a podíváme se na zaslíbení Mesiáše. Kdo mě znáte déle, víte, že nejsem zvlášť velkým přítelem tzv. křesťanských svátků a kázání u příležitosti těchto svátků. Kazatel má kázat Krista, ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých. To je evangelium. Není potřeba ho balit do pozlátka. Ale můžeme použít tyto lidmi zavedené svátky k tomu, abychom nakonec oslavili Pána Ježíše Krista a zvěstovali evangelium. Minulý rok jsem si řekl, že bych chtěl vždy před Vánoci kázat na text ze Starého zákona, který ukazuje na zaslíbení Mesiáše. Nakonec všechna Písma mluví o Kristu (J 5,39). Hlavním tématem Starého zákona je Pán Ježíš Kristus a my se dnes podíváme na samotný začátek, na první zaslíbení, které Bůh dal lidem.

Steven Cole

Naše kultura je dále ovlivněna postmodernismem, který tvrdí, že absolutní pravda neexistuje a že každý má právo si „pravdu“ vytvářet či vykládat, jak uzná za vhodné. To znamená, že vaše „pravda“ je dobrá pro vás, ale já mám svou vlastní „pravdu“ a nikdy se nebudu cítit povinen podřídit se vaší „pravdě“. Můžete si věřit, čemu chcete, ale na druhou stranu musíte nechat mne, abych věřil, čemu chci já. Pravda není autoritativní. Já sám jsem autoritou svého života a moje „pravda“ slouží mým vlastním záměrům. Přidejte k tomu baptistickou filosofii řízení církevního sboru s rovností hlasů všech členů, a pak teprve budou s naším textem problémy! Správa baptistických sborů je příslovečně politická. Baptisté se s jinými baptisty rozcházejí kvůli poměrně nevýznamným otázkám.

Na začátku bych chtěl zdůraznit rozsah našeho jednání – týká se všech lidí. První a druhý verš je souvětí, ve kterém Pavel začíná příkazem Titovi (Připomínej jim!) a potom jsou tady zase takové uvozovky – po slovech ‚připomínej jim‘ to v originále pokračuje slovy ‚vládám a autoritám‘ (se podřizujte), potom jsou všechna ostatní slova obou veršů a je to zakončeno slovy ‚ke všem lidem‘. Je tady obsažena úplně celá škála lidských vztahů. Od světských autorit ke všem lidem obecně. To je rozsah našeho působení. Není zde žádná skupina, která by se z tohoto schématu vymykala – třeba skupina šéfů v práci, nebo manželů nebo manželek, rodičů, učitelů, některých spolužáků nebo některých spolupracovníků či spoluobčanů. To, k čemu nás tady vede Boží slovo, se týká všech lidí. Není žádná skupina lidí, kterou bychom mohli pomlouvat (třeba katolíci nebo liberálové), nebo se kterou bychom se mohli hádat (třeba svědkové Jehovovi), kde bychom nemuseli být mírní nebo se nemuseli chovat vlídně. Ke všem lidem!

Jaroslav Kernal

Jestliže já vím nebo nevím, jak se to s těmi Božími věcmi má, to na těch Božích věcech nezmění nic. Avšak jestliže já o těch Božích věcech ani nevím, pak já z nich nemám, co z nich člověk může mít. A o to běží, abychom z těch Božích věcí měli, co člověk Boží může mít. A když já z toho mám, co z toho může člověk Boží mít, tak mám v Novém zákoně více než ve Starém zákoně.

Naučení

Svátky vánoční nám připomínají narození Ježíše Krista. Proto, milý křesťane, chceš-li s užitkem svátky ty světit, musíš v nich o narození Krista Ježíše v evangeliu svatém číst, poslouchat o něm přednášená naučení, prozpěvovat o něm duchovní písně, aby tvá ústa byla naplněna díkůčiněním a ty o Ježíšovu narození rozjímal s velikou radostí duše a horlivostí. Protož uvažuj v mysli své, jak velmi podivuhodné, slavné a radostné je Ježíšovo narození.

Boží slovo říká, že se všemi lidmi máme jednat laskavě a zdvořile, bez jakýchkoliv předsudků a stranictví, které vyplývají z vnějších věcí. Víra nedělá žádné rozdíly mezi lidmi. Bůh nedělá žádné rozdíly mezi lidmi a nepřátelé našeho Pána o něm říkali, že nebere ohled na postavení člověka (Mt 22,16). Bůh nestranní osobám, ani Pán Ježíš Kristus to nikdy nedělal, Boží slovo nás před tím varuje – jak je tedy možné, že to děláme my?

Každý z nás má určitou dispozici, díky níž přistupujeme jinak k lidem, kteří jsou nám z nejrůznějších důvodů sympatičtí a jinak k těm, kteří nám sympatičtí nejsou. Na tomto principu je postaven celý náš svět. Nicméně Boží Slovo nám ukazuje, že tento princip je důsledkem hříchu a postoj křesťanů k ostatním lidem má být založený na úplně jiných věcech. A to je něco, co se musíme učit, protože to není vlastní naší hříšné přirozenosti, která se stále dere na povrch, která nachází svou živnou půdu ve světě a kterou s radostí využívá ďábel.

Narození Krista

Ačkoliv ke každému dni přistupujeme stejně, jak roční období postupuje, a my přemýšlíme o Ježíši, myslíme s radostí na slavné narození našeho drahého Vykupitele. Po kom jiném než po něm kdy toužilo takové množství srdcí? Kdy se andělé oddávali půlnočním písním, kdy Bůh zavěsil na oblohu novou hvězdu? K čí kolébce se bohatí a chudí vydali tak ochotně na pouť a přinášeli tak srdečné a nezištné oběti? Ať se země zaraduje; kéž všichni lidé přestanou pracovat a oslavují „to veliké narození“ Ježíše.

Kolikrát že se musel Pán Ježíš narodit, aby se tato veliká radost stala údělem všech lidí po všecky časy – i nás? Ne podruhé se narodil! A proto to, co se událo při jeho narození v Betlémě, má věčnou platnost, ano i slova anděla jsou úplně pravdivá, i když se nyní hlásají ústy lidskými. Anděl řekl: „…radost, která bude pro všechen lid.“ Kdyby to radostné poselství platilo jen onomu pokolení žijícímu v době Pána Ježíše, musel by se opět a opět narodit, a pokaždé by musil nějaký anděl přijít a znovu zvěstovat tu velikou radost z narození Páně. Ale tak to není.

Scott Gilchrist, pastor sboru Southwest Bible Church, káže již více než 20 let na celé biblické knihy jak ve svém sboru, tak v každodenním rozhlasovém vysílání. Scott má veliké zanícení pro Boží slovo. Ve svém výkladu Lukášova evangelia nás provádí touto knihou verš po verši a odhaluje nám její záměr.

Čas: přibližně 20 hod.