14. srpna

A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen. (Kaz 7,26)

Bůh se stará o své děti. Někdy nás sice nechá vymáchat se v hříchu, do něhož jsme se rozhodli svévolně jít, ale i to patří k jeho dobré a požehané výchově. Přesto své děti nikdy nevydá zkáze. Kdokoliv patří Bohu, kdo je mu milý, toho bude držet ve své ruce, a je to jak Otcovo, tak Synovo sevření. Nadto je každé Boží dítě zapečetěno Ducha svatého pro den vykoupení. Duch chrání to, co do nás bylo vloženo, poklad, který spočívá v hliněné nádobě. A kde Bůh začal své dobré dílo, tam ho dovede až do dne Pána Ježíše Krista. Ale ti, kdo Bohu nepatří, neuniknou. Budou lapeni do léčky hlouposti, která zaslepuje oči a ponechává hříšníka napospas jeho hříchu a konečnému Božímu soudu.