Kristus lidských představ nemůže přinést skutečné spasení
-
Dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)
Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť řekl: „Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.“ (Gn 41,51)
Bůh Josefovi požehnal a dal mu dva syny. Prvního pojmenoval Manases, což znamená „Bůh dal zapomenutí“. Bůh dal zapomenutí nejvyššímu číšníkovi a také mu dal rozpomenutí v pravý čas. A také Josefovi dal Bůh zapomenout na všechno jeho trápení a dům svého otce. Zanedlouho – a skutečně to nebude trvat déle než pár let, dá Bůh Josefovi, aby se rozpomenul – a potom se po celém Egyptě rozezní Josefův pláč a Josef se dá poznat svým bratrům. Řekne jim, aby se netrápili tím, že ho prodali do Egypta a nevyčítali si to, protože to byl Bůh, kdo ho do Egypta poslal před nimi, aby zajistil jejich potomstvo a připravil skrze něj veliké vysvobození. Josef dobře ví, že Bůh nade vším vládne a má všechno pevně ve své ruce.
Dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)
Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,14)
Na zemi jsme cizinci a poutníci. Tento svět není naším domovem. Jdeme pustinou s tváří obrácenou k Siónu – směřujeme do nebeského města!
Naše cesta je neschůdná, ale Spasitel nás podpírá. Procházíme pustinou, ale víra nás povzbuzuje pohledem na slavné odpočinutí v Otcově domě, v sídle požehnání.
Dnes si připomeneme jeden text, který se týká zaslíbení Mesiáše, Iz 11-12. Je to text, který ukazuje na Krista a jeho království a my se podíváme na čtyři věci: 1. na charakteristiku zaslíbeného Mesiáše, 2. na dílo zaslíbeného Mesiáše, 3. na království zaslíbeného Mesiáše, a nakonec na chválu zaslíbeného Mesiáše.
Ve 33. kapitole se po dvaceti letech setkávají dva rodní bratři, dvojčata. Nalezneme zde mnoho podobných věcí – na nich samotných, na tom, co říkají, na tom, co dělají i na okolnostech, v nichž se nacházejí. A přestože se jedná o dvojčata, přestože je zde tolik podobností, tak zde nalezneme i diametrální rozdíly. Střetnutí končí pokojným rozchodem obou bratří – a každý z nich se nakonec ubírá svou cestou.
Mnoho let jsem jako svou hlavní pohybovou aktivitu pěstoval jogging, ale maraton jsem neběžel nikdy. Na tak dlouhý závod jsem nikdy neměl dost silná kolena. Párkrát jsem absolvoval závod na deset kilometrů. Ale jestli jste někdy běželi třeba jen pětikilometrový závod, měli byste se s naším textem dokázat ztotožnit. Pokud byste si při samotném pomyšlení na to, že byste se měli zúčastnit takového závodu, raději dali šlofíka, jenom vás upozorním, že tuhle metaforu křesťanského běhu na dlouhé tratě jsem převzal z textu samotného. Nevymyslel jsem si ji! Jestli jste zápecnický typ, snad jste viděli v televizi závod, který vám pomůže tohle kázání pochopit.
Zde se dostáváme k pozitivní stránce díla Boží milosti v křesťanovi. Negativní stránka znamená odřeknutí se hříchu, pozitivní stránka znamená nahradit ty negativní věci pozitivními, nahradit hřích svatostí. Četli jsme z Koloským tři o svlečení starého člověka – ten text pokračuje:
… a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,10)