Prosíme-li delší čas za něco a naše modlitba zůstává bez odpovědi, bývá často moudré a užitečné, tážeme-li se sami sebe: Dostane-li se mi té věci, za kterou prosím, bude sloužit ke cti Boží? Bude užitečná a poslouží k rozvoji mého duchovního života?
A když bychom poznali, že vyslyšení modlitby by nebylo ani k našemu duchovnímu rozvoji ani ke cti Boží nebo k tomu, abychom pronikli více k Bohu, zanechme takové modlitby.
Tento text svatého evangelia je co do pochopení poměrně lehký, ale je v něm poučení pro svatou církev, jak má sloužit Pánu Bohu. Je řada důvodů, proč Kristus vstoupil na loď: jednak proto, aby si spolu s učedníky fyzicky odpočinul. Dále proto, aby nás naučil se modlit i tehdy, když máme odpočívat, abychom byli zbožní, a když od něj přijmeme poučení, abychom byli užiteční i pro jiné. Za třetí, abychom se vyvarovali pochlebování, jako se ho vyvaroval i Kristus, když ho chtěli provolat králem, jak se o tom píše v 6. kapitole sv. Jana.
"Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví." - Židům 2:14-15
Boží slovo nám ukazuje, že Bůh ustanovil různé moci, autority v tomto viditelném světě (a zdá se, že další také ve světě neviditelném). Už jsme si ukázali, že můžeme rozlišit tři oblasti autorit, které jsou přímo zřízené Bohem – jedná se o rodinu, církev a stát. A v této sérii se zaměřujeme na vládce v tomto světě, tedy na ty, které nám Bůh dal jako autority ve státě.
Josef poslal bratry domů pro jejich rodiny a pro Jákoba, aby je přivedli do Egypta, kde je plně zaopatří a postará se o ně. Náš dnešní text nám ukazuje Jákobovo setkání s Josefem. Přestože Jákob Josefa velmi miloval a toužil spatřit jeho tvář, tak hledá Boží vůli v tom, zda má, či nemá sestoupit s celou rodinou do Egypta.
Když přicházíme k Bohu hladoví, nasytí nás. Když si myslíme, že jsme bohatí a Boha nepotřebujeme, pošle nás pryč s prázdnou. Tohle je skvělá zpráva: jedinou kvalifikací pro získání Božích nepřeberných požehnání je to, abychom k němu přišli jako zoufalí, zbědovaní hříšníci a prosili ho o milosrdenství. Bůh se s radostí stará o ty, kdo se na něj spoléhají. Autor Listu Židům se právě přiznal ke své nouzi, když své čtenáře požádal o modlitbu (13,18-19). Nyní se na oplátku modlí za ně v tomto nádherném požehnání.
Všichni jsme byli stejnou hlínou, stejným bahnem, stejně hříšnou bažinou. Máme před sebou verš, který pokořuje lidskou pýchu, který naprosto ničí jakékoliv povyšování se a dělání rozdílů mezi lidmi. Ale pozor! Tady musíme být opatrní, protože Bible netvrdí, že všichni lidé jsou stejní, ani neříká, že všichni jsou si rovni ve společnosti, nebo v obdarování, nebo v postavení, nebo ekonomicky. Bible dobře zná řadu rozdílů mezi lidmi a v mnoha ohledech je respektuje a zachovává. Muž má být mužem, má jednat jako muž, projevovat se jako muž, jeho identitou je být mužem, nikoliv ženou nebo kamzíkem. Žena má být ženou, její identitou je být ženou, nemá se stát mužem ani jednat jako muž.
Milí přátelé v Kristu, když se neobrátím, tak nikdy nebudu v těchto textech vidět něco zvláštního, ano, budu říkat, že v těch textech nic není, protože nic nevidím. Ale předně a nejprve jde o to, abych byl obrácený! To je to naše nejvlastnější povolání na světě. A když se obrátím, tak vidím zvláštní věci: tu jsou podobenství, to jsou stíny! Ale jaké stíny, kdyby jeho evangelium nebylo věcné evangelium?
Pravá modlitba je modlitba v Duchu a v pravdě předkládaná Otci ve jménu Pána Ježíše. Vedlejší je tedy způsob, jak se chovat a jaký zachovávat vnější postoj při modlitbě. Bůh nehledí na vzhled člověka, ale hledí k srdci (1S 16,7). Svými postoji vyjadřoval Boží lid při modlitbě svou vnitřní náladu; nebyl otrokem jedné formy, a vůbec žádné formy – choval se prostě tak, jak to souhlasilo s jeho city. Choval se tak, jak to nejlépe odpovídalo jeho vnitřnímu rozpoložení. Proto nám také zaznamenalo Písmo sv. různé způsoby chování Božích mužů při modlitbě.
Nevíme nic o králi Lemúelovi, ale víme o jeho matce – byla to velmi moudrá žena, která dávala svému vládnoucímu synu úžasné rady. Je možné, že to je jenom symbolická postava, která v knize Přísloví představuje samotnou moudrost, stejně jako ona úžasná manželka, kterou králova matka v poslední kapitole knihy Přísloví popisuje. Ale právě tak je možné, že Lemúel bylo nějaké další jméno např.
Ctěný světec byl kdysi tak uchvácen zjevením lásky svého Pána, že když pocítil, že ve své smrtelnosti již není schopen vydržet více takové blaženosti, zvolal: „Zadrž, Pane, už to stačí, stačí!“ V nebi budeme moci ponořit své rty do bezedné studnice lásky a pít z ní už navždy. Ó, to bude skutečná láska, která bude navěky zaplavovat naše duše v domě našeho nebeského Otce! Kdo může vypovědět ta pohnutí, uchvácení a úžasné slasti, které v nás tato láska vyvolá? A kdo vytuší tu lahodu písně nebo rychlost poslušnosti, které budou nebeskými projevy lásky dovedeny k dokonalosti?
Profesor NZ Dr. Don A. Carson z Trinity Evangelical Divinity School v Chicagu, stát Illinois se ve svém vyučování zaměřil na hlavní témata biblických knih, jejichž autorství je připisováno apoštolu Janovi, tedy Janovo ev., Janovy epištoly a Zjevení. Mimo jiné se věnuje tématům prologu z úvodu Janova ev., významu historičnosti Ježíšovy postavy pro křesťanskou víru, výrokům „já jsem“, tématu nového narození, různým způsobům Boží lásky, uctívání, usmíření, Kristovy smrti, jistotě spasení a dalším.
Čas: přibližně 30 hod.
