Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?“ (Gn 18,17)
Bůh sám přemítal nad tím, jestli má nějakému člověku odhalit své plány, protože se s tím člověkem tak důvěrně sblížil. Vypadá to, jako kdyby to byl Bůh sám, kdo stojí o to mít vztah s Abrahamem, komu by to bylo nepříjemné – ačkoliv je Bůh a jedná jako Bůh – kdyby si Abraham měl myslet, že ho Bůh obešel. Tohle je předzvěst Božího jednání, k němuž to všechno nakonec spěje – to je předobraz vtělení Božího Syna. Stal se člověkem, aby přebýval mezi námi. Stal se jedním z nás. Stal se služebníkem. On myl učedníkům nohy. On trpělivě snášel jejich tvrdost, tupost, nevěru, a dokonce i zradu. Ale on přišel proto, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10).
Čtvrtý zlatý kus: Kdo se vydá Bohu, aby mohl vládnout všemi jeho údy, ten uctí Pána Boha více, a své duši více prospěje, než ten, kdo by kvůli Bohu obešel po hlavě celý svět.
Možná právě proto, že jsou lidé utrápení a chudí, učí se důvěřovat jménu Páně. Kdo nemá peníze, musí vyzkoušet, čemu může důvěřovat. Ten, jehož vlastní jméno je mu k ničemu, jedná moudře, když se opírá o jiné jméno, dokonce o to nejlepší ze všech jmen, jméno Hospodinovo. Bůh bude mít vždycky lid, který mu důvěřuje, a ten bude lidem trpícím a chudým.
Profesor SZ Hector Morrison na Highland Theological College ve Skotsku se zabývá těmito tématy z pohledu biblické teologie. Nabízí možné paralely mezi stvořením světa a existencí chrámu ve SZ. Je možné vnímat svět jako Boží chrám, kde je Bůh uctíván? Téma smlouvy nám ukazuje Boží věrnost, závazek a lásku k jeho lidu.
Signalizace ctnosti má dlouhou historii a příkladem jsou farizeové v Novém zákoně. Stejně jako moderní signalizátoři ctnosti chtěli farizeové v novozákonním období, aby lidé věděli, že jsou dobří a spravedliví. Nestačilo jim žít podle rozsáhlého a složitého souboru pravidel a předpisů, které se postupně nakupily v jejich tradici. Potřebovali svou spravedlnost dávat na odiv.
Ach, jak velká je v duši touha; neklidná chuť vidět a slyšet, chápat, rozumět; nekonečný tok myšlenek; dychtivý princip – který se vzpírá omezením smyslů. A přesto (neboť taková je daň hříšné lidské přirozenosti) smysly svou slabostí drží duši na uzdě. Duše ani s veškerou svou silou nedokáže přemoci smysly!
Co když se věda v současném pojetí a Bible neshodují? Máme se tím trápit? Myslím, že ne. Mám radost z toho, že to, co se nazývá moderní věda, a Bible se neshodují. Bylo by mi líto, kdyby se shodovaly! Moderní věda se snadno mění, ale Bible se nemění!
