Minulý týden (viz Reformace č. 36) jsem psal o pěti důležitých věcech, které bychom si měli během našich dnů na této zemi připomínat. Pokud si připomínáme Boha, Boží vládu, Boží slávu, Boží pozvání a Boží milost, může to radikálně proměnit způsob, jakým zde a nyní žijeme.
Apoštol Pavel v epištole Efezským 1,8 líčí obrácení a celé dílo v nás vykonané tím, že člověk byl učiněn moudrým. V Písmě, jak se s tím obvykle setkáváme, je to vyjádřeno slovy „obrácení duše“ a „proměna prostých v moudré“. Počátek obrácení a ponenáhlý vzrůst milosti je vyjádřen tím, že moudrost vstupuje do srdce člověka.
Kniha Zjevení nás dokáže zmást a možná i vystrašit. Mnozí by u svého ranního šálku kávy dali přednost jednoduchému Žalmu či Přísloví před eschatologickými čísly, symboly a tvory, které vystupují na posledních stránkách Písma.
Všechny ty obrazy mají důležitý význam a odpovídající aplikaci pro váš život, ale chce to hodně studia a pochopení. Když se mě tedy lidé ptají na knihu Zjevení, říkám, že ve své nejjednodušší podobě je to zářný portrét vzkříšeného Krále Krista.
Boží slovo nám ukazuje, že toto je místo, kde všichni – skutečně všichni – selháváme. Zkuste najít v Božím slově nějakou vzorovou rodinu – žádná není! Ať půjdeme do životů patriarchů, králů nebo proroků, všude najdeme problémy, těžkosti a hřích. Najdeme jednotlivce, najdeme i určitá období v životech biblických rodin, která budou pro nás velikým vzorem, ale vždycky se něco nakonec pokazí.
„Nechci posílat svého syna do církve, aby mu tam vymyli mozek jako Stoddardovým dětem!“ řekl náš přítel ateista své ženě. Vyrostl ve východním Německu a my jsme v bývalé východní části v té době už několikátým rokem zakládali sbory. Nejprve se mě dotklo, že může na dětský program v našem sboru nahlížet jako na vymývání mozku, ale potom jsem si uvědomila, že ho pravděpodobně celý život učili pohlížet na víru z marxistického hlediska.
Tato mocná skála je naším útočištěm a naší nejvyšší pozorovatelnou, ze které vidíme neviditelné a ze které máme důkazy o věcech, ze kterých jsme se ještě netěšili. Nemusím vám však přestat vyprávět vše o této skále – mohli bychom o ní kázat celý týden, ale raději o ní meditujte celý týden. „On je má skála“. Jak úžasná je to myšlenka!
Už z výroků svatých jasně vyplývá, že svatá církev obecná je počet všech předurčených a Kristovo mystické tělo, jehož on je hlavou, a Kristova nevěsta, kterou pro své tak veliké milování vykoupil svou krví, aby byla jeho slavným vlastnictvím až do konce, bez vrásky hříchy smrtelného a poskvrny hříchu všedního, ale aby byla svatá a neposkvrněná a navždy objímala ženicha Krista.
Jan Hus, O církvi, z kap. 1
Maminka píše, že dr. Cabot vyvázl z nebezpečí. Dr. Elliott osvětlil nějak zvlášť ten případ a provedl jakousi operaci, která mu ihned pomohla. Pojedu domů. Nic mě nepřiměje k tomu, abych se sešla zas s těma černýma očima. K tomu začíná být horko, a tetinka se připravuje s dětmi ven.
Před nedávnem (21. 10. 2014) jsem dostal email s údajným proroctvím a s prosbou o jeho rozsuzování. Ačkoliv tento email nebyl adresován přímo mě, ale byl mi přeposlán, vzhledem k množství adresátů z celé republiky (kteří byli uvedeni v kopii originálního emailu), jsem nepovažoval za nevhodné přispět svým dílem k rozsuzování tohoto „proroctví“.
Ve Skutcích 20, jak si pamatujete, se Pavel setkal s efezskými staršími a řekl jim: „se slzami v očích jsem po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu… Vím, že… i mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.“ Být pastorem, starším ve sboru znamená, že máte povinnost podle způsobilostí pro pozici pastora v Titovi 1 být schopen ukázat na omyl a předložit proti němu biblické argumenty. Tak se staráte o stádo. Tak ho chráníte.
Kdo se, jak říkáš, bude vážné snažit polepšit svůj život? Na to odpovídám: Ani jediný člověk. A nikdo ani (sám od sebe) nemůže. Tito tvoji sebe-napravovatelé, kteří jsou bez Ducha Božího, se vůbec o Boha nezajímají, protože jsou to pokrytci. Ale vyvolení a ti, kdo se bojí Boha, budou Duchem Svatým napravováni, zatímco ostatní bez nápravy zahynou.
Jakub se obrací k těm, kteří jsou blízcí jeho srdci, aby je odvrátil od nebezpečí, které každému hrozí. Položme si nejdříve otázku koho má Jakub na mysli – jde o věřící, kteří od víry odpadli, nebo hovoří o evangelizaci těch, kteří evangelium ještě neslyšeli? První část verše naznačuje, že hovoří k věřícím, protože je oslovuje: „bratři moji“. Jakub nás upozorňuje na to, že opravdovou spásnou víru provází změna života a jednání.
