Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. (Gn 14,14)
Jak reagoval Lotův strýc Abraham, když se dozvěděl tu zprávu od nějakého uprchlíka? Sebral své muže a vyrazili za armádou čtyř králů, aby vysvobodili Lota. Z Hebronu k Damašku je to víc než čtyři sta kilometrů. Nejdříve je pronásledovali a pak je jedné noci přepadli a pobíjeli je až někam za Damašek. Bůh jim je vydal do rukou (v. 20). Posílil Abrahamovy ruce, dal odvahu jeho srdci a Abraham přivedl zpátky všechny lidi i všechno uloupené jmění, včetně svého synovce Lota. Celý spor byl vyřešen rychle, radikálně a s velikou odvahou. Abraham nebyl pacifista a pro ochranu svého bližního se nebál použít meč. To je povzbuzení pro nás, abychom i my jednali v bázni Boží, s modlitbami a hledáním Pánovy tváře.
Slovy „který jsi v nebesích“ vyjadřujeme též, že země není náš domov a vyjadřujeme touhu po svém pravém domovu, jímž je nebe. Po domově touží každé dítě. A co mu dělá domov domovem? Rodiče. Stejně tak, když se ptáme, kde je náš domov – odpoví nám Písmo: Kde je váš nebeský Otec, tam je váš domov.
V tomto úvodníku bych vás, milí čtenáři, rád seznámil se dvěma novinkami, které se týkají těchto stránek, a také bych chtěl nastínit nějaké plány ohledně budoucnosti. První novinkou je to, že jsme s dalšími bratry založili spolek Soli Deo Gloria, který by měl nadále zastřešovat veškerou mou činnost na těchto stránkách a další věci, které budou s tímto webem spojené.
Dávat druhým je jen zaséváním semene pro sebe. Kdo je tak dobrým správcem, že je ochoten použít svůj majetek pro svého Pána, tomu bude svěřeno více. Příteli Ježíšův, odevzdáváš mu podle toho, jaký užitek jsi obdržel? Bylo ti dáno mnoho – jaké je tvé ovoce? Udělal jsi všechno? Nemůžeš udělat víc? Být sobecký znamená být zlý. Bůh chraň, aby někdo z nás žil pro sebe, což je neštědrá a zničující cesta. Ježíš neměl zalíbení sám v sobě. Veškerá plnost přebývá v něm, ale „z jeho plnosti jsme přijali všechno“ (J 1,16).
Někdy se však zdá nemožné vytvarovat svou vůli tak, aby odpovídala všem nárokům a zákoutím Boží vůle. Jakou úlevou je v takové chvíli odevzdat ji Kristu. Říci mu, že jsme ochotni nechat se učinit ochotnými mít jeho vůli ve všech věcech a požádat ho, aby roztavil naši tvrdohlavou svéhlavost, vytvaroval naši vůli na své kovadlině a přivedl nás k dokonalému souladu se sebou samým.
Po dlouhých sedmi měsících jsme se zase vrátili zpátky k našemu zeměpisnému času. Následujících pět měsíců bude slunce v pravé poledne opět zase přímo nad naší hlavou. Poledne tedy bude na chvíli zase tím, čím má být. Ovšem na konci března se znovu posuneme na východ a naše poledne bude podle východoevropského (kyjevského) standardního času, tedy o hodinu později. Za poledne budeme prohlašovat dobu, kdy slunce bude na jedné hodině. Prostě poručíme přírodním zákonům, aby se přizpůsobovaly nám.
Tohle je spolehlivá jistota! Bezpochyby se zakládala na slibu, který si žalmista důvěrně opakoval ve svém srdci a kterého se chopil a postavil se na něj. Je i má situace podobná té Davidově? Jsem sklíčený, protože mě nepřítel uráží? Stojí proti mně zástupy a na mé straně jen hrstka lidí? Nabádá mě nevěra, abych si lehl a zemřel v zoufalství – jako poražený a zneuctěný člověk? Začali mi nepřátelé kopat hrob?
