Meze autority vlády

Níže je přepis kázání Jamese Coatese - zde je video tohoto kázání s titulky.

Moc vám děkuji, Joe a týme, že jste nás dnes ráno vedli v uctívání tak věrně a mocně. Je pro mě nesmírnou, nesmírnou radostí hlásat vám Boží Slovo dnešního rána. Samozřejmě jsme stále v Janovi 10, tak jak procházíme evangelium podle Jana. Na konci Jana 10 je pasáž, o které jsme ještě nemluvili, ale tak jak jsem se na dnešek připravoval, cítil jsem, že musím mluvit o něčem jiném, ale nebyl jsem si jistý, co to je. Jak ale týden postupoval, začalo to krystalizovat do této podoby. Dneska zabrousíme trochu jinam, nebudeme v Janovi.

Mám zde krátký úvod, abych uvedl věci na pravou míru. Myslím, že lze říct, že tato konkrétní doba odhalila jisté nedostatky ve většině evangelikálních církví. Odhalila například nedostatky v eklesiologii. Eklesiologie je studiem doktríny o církvi a zabývá se vším - od toho, co církev je, až po nezbytné prvky v uctívání. A je zjevné, alespoň mě, že dnešní církev má velice nízký pohled na eklesiologii. Nejen, že se lehce přizpůsobila virtuálnímu prostoru, ale přijala to jako nádherný a přirozený vývoj věcí.

K tomu se ale přidává také vadný přístup k Písmu. Je zastáváno, že pakliže Písmo něco přesně nepřikazuje, pak máme absolutní svobodu v tom, jak věci děláme. A tak, pokud Písmo neříká: „Shromáždíte se v neděli v malé skupině, ale zajistíte, aby všichni měli dvoumetrové rozestupy a nasazené roušky. Všechny fyzické projevy náklonosti jako objetí a podání ruky jsou zakázány.“ Pak máte smůlu.

A většinou říkají toto: „Písmo nikde explicitně neříká...“ A to slýchám od pastorů! Od pastýřů, kterým byly svěřeny ovečky! „Písmo nikde explicitně neříká...“ Vláda tedy nevyžaduje, abychom zhřešili, proto ji musíme uposlechnout.

To zcela odhaluje vadný přístup k Písmu. A jak ironicky, odhaluje to také zákonický přístup k Písmu. Jinými slovy: „Pokud Písmo nepřikazuje něco přesnými slovy, nejsem zavázán se tím řídit.“

Co je na tom špatně? Jde o absolutní selhání v rozpoznání, že Bohem zamyšlené implikace textu jsou pro věřící zavazující. Všechno nemusí být přikázáno explicitně. Jako studenti Písma jsme povinni dbát na jeho implikace, což si vyžaduje velice opatrné a pozorné čtení Písma. Chceme příliš, když si přejeme, aby Písmo výslovně adresovalo naši současnou situaci. Ale Písmo skutečně o naší situaci promlouvá jak implicitně, tak explicitně. Ale vzhledem k jedinečné situaci, ve které se nacházíme, mnoho věcí je adresováno implicitně, a to si vyžaduje, opět: intenzivně opatrné a pozorné čtení Písma.

Zatřetí, věřím, že okolnosti této doby odhalily také vadnou teologii pronásledování. Zdá se, že máme neuvěřitelně chybnou a historicky nepřesnou představu o tom, co pronásledování skutečně je. Myslíme si, že pronásledování je pronásledováním jen tehdy, když je zaměřeno pouze na církev. A pokud tedy církev není přímým terčem pronásledování, musí uposlechnout vládu.

Mluvit nyní o celé teologii pronásledování by už přesahovalo to, o čem chci dnes mluvit, ale věřím, že musíme rozumět tomu, že pronásledování často začíná děláním toho, co stát zakazuje! Vždyť naše poslušnost Kristu je spouštěčem pronásledování! Nečekáme na pronásledování, abychom mohli být poslušni Kristu, ne, naše poslušnost Kristu je to, co vede k pronásledování.

Někteří mají dojem, že kdybychom byli přímo pronásledováni, jen tehdy bychom byli v právu, abychom se dále shromažďovali, což je velice zvláštní stanovisko, protože takto se pronásledování vyhýbáte právě skrze vaši poslušnost vládě. Inu, pokud se vždy podvolíte vládě, tak vás nemusí pronásledovat nikdy. Říct tedy, že shromažďovat se můžeme jen tehdy, když jsme přímo pronásledováni, je v podstatě jako říct, že se máme shromažďovat. Implicitně tím říkáte, že bychom se měli nadále shromažďovat. Říkáte, podle Božího Slova, že pokud je pronásledování přímo zamířeno na církev, tehdy máme právo se shromažďovat? Pak sami nepřímo přiznáváte, že bychom se měli nadále shromažďovat.

To je zkrátka fascinující, protože když říkáte: „Nesejdeme se, protože nejsme terčem pronásledování.“ rozhodně to neděláte z biblických přesvědčení, ale z nějakého druhu pragmatismu. Asi abyste měli dobré svědectví před světem... Což doufám, že není z touhy zalíbit se lidem, nebo proto, abyste se vyhnuli nelibosti lidí.

Dovolte mi říct toto: Ať už jsme nebo nejsme terčem pronásledování, nic to na situaci nemění. Absolutně mě nezajímá, jestli naše situace splňuje nebo nesplňuje definici pronásledování. Není to ani faktor, se kterým počítám. Není to základ pro žádné z mých rozhodnutí. Moje rozhodnutí vede moje poslušnost Kristu! Rád nechám na samotném Pánu Ježíši Kristu, aby rozhodl, zda naše situace odpovídá pronásledování. On zaslíbil, že ti, kdo budou pronásledování pro Jeho jméno, budou blahoslaveni. A On je Tím, kdo žehná. Rád naši situaci přenechám Jeho soudu, mou zodpovědností je Mu být poslušen. Je to tak? Amen!

Je zcela irelevantní, jestli jsme nebo nejsme terčem pronásledování... Irelevantní. Nemá to co dělat s čímkoliv.

A k tomuto vadnému pohledu na teologii pronásledování přidejte to, co si myslím, že je chybné porozumění dějin. Jak církevních, tak sekulárních dějin. Jsme příšerní historici. A to včetně mě. A to nás činí neuvěřitelně otevřené svodu. Jak teologickému, tak politickému svodu.

Proč si myslíte, že se snaží přepsat dějiny? Proč si myslíte, že mění osnovy ve školách? Abychom byli pitomí, důvěřiví a neviděli to, co se doopravdy děje. Abychom nerozpoznali, co se dnes skutečně děje. Musíme se stát lepšími historiky. Vy, jako kongregace, se musíte ponořit do dějin. Začněte dějiny číst. Jednu knihu za druhou. Vystavte se tomu, co se dělo ve staletích minulosti, abyste se vyzbrojili pro přítomnost.

A ten největší nedostatek, o kterém bych chtěl dnes mluvit,  se týká role vlády.

Naše dnešní doba odhalila jak nedostatečný, tak nepřesný pohled na teologii vlády. A je nedostatečný hned ze dvou důvodů, zaprvé: Dlouho jsme se měli až příliš dobře. Dlouho jsme se měli až příliš dobře, a tak jsme nemuseli hluboce přemýšlet nad tímto aspektem teologie. Je to sval, který nám ochabnul. A zadruhé, jak už jsem řekl, jsme neznalí historické teologie. Protože teologové minulosti na rozdíl od nás velice hluboce přemýšleli nad těmito věcmi, a my z jejich moudrosti ani nečerpáme. Abych začal dnešní slovo, které bude adresovat tento nedostatek, pojďme do Římanům 13. Ale podívejme se na něj z jiného hlediska. Místo toho, abychom se primárně dívali na naši zodpovědnost vůči vládě, zaměřme se na vládní Bohem ustanovenou povinnost.

Jakou roli určil Bůh vládě? Můžeme se takto vůbec ptát? V jistém smyslu je toto kázání adresováno vládě. Vláda musí vědět o její Bohem ustanovené roli. Pokud je neinformuje církev, pak kdo jiný?! My jsme sloup a opora pravdy. My jsme Boží kněžstvo, které zprostředkovává Jeho řeč tomuto světu. A proto jsme také zodpovědní, abychom informovali vládu o její Bohem ustanovené povinnosti.

Budeme také samozřejmě mluvit o našich povinnostech vůči vládě, ale dnes mým primárním cílem bude vyzdvihnout Bohem ustanovenou roli vlády. Prosím, otevřete si Bible do Římanům 13, pokud tam ještě nejste. Počínaje veršem 1 až 7. Podíváme se ale jen na verše 1 až 4. Ale číst budeme od prvního do sedmého verše. „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud. Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.“

V našem společném čase se blíže podíváme na naši teologii vlády, abychom lépe rozuměli rychle se měnícímu světu okolo nás, a dá-li Pán, abychom informovali vládu o její Bohem ustanovené roli. Pokud si děláte poznámky, napište si: ‚Zdroj vládní autority‘.

I. Zdroj vládní autority

Toto vidíme v 1. verši. Čteme: „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám...“

Co znamená ‚podřizovat se‘? Jen krátce: znamená to, že máme být podřízeni vládním autoritám. Zahrnuje podřízení se také poslušnost? Typicky ano. Ale je důležité si povšimnout, že Pavel nepíše: „Každá duše ať je poslušná nadřízeným autoritám...“ Mezi podřízením se a poslušností je jistá podobnost, ale poslušnost vyžaduje daleko víc. Poslušnost nebere v úvahu, že může přijít čas, kdy jednoduše nemůžeme být poslušni vládě.

A podle samotného Písma víme, že jsou časy, kdy nesmíme být poslušni vládě. Například Šadrak, Méšak a Abed-nego v Danieli 3, kteří se odmítli poklonit zlaté soše. Máme příklad samotných Apoštolů, jak jsme četli dnes ráno, kteří prohlásili: „Boha je třeba poslouchat více než lidi.“ Je tedy možné, abychom byli podřízeni a zároveň neposlušní vládě? Můžete být podřízeni vládě, zatímco jste jí občansky neposlušní? A tou odpovědí je: Ano! Možné to naprosto je. Můžeme být občansky neposlušní, zatímco jsme zcela podřízeni. Ptáte se: „Jak?“ Tím, že se pokorně podrobíme následkům naší občanské neposlušnosti.

Podívejte, my rozumíme tomu, že my nejsme vládou, ale máme jisté zodpovědnosti vůči Kristu. Když nás naše zodpovědnost Kristu vede ke konfliktu s vládou, musíme tento konflikt vydržet, a to s milostí, pokorou, podřízením se, ale musíme vydržet. Vláda má před Bohem právo dělat vše, čemu věří, že je správné, ale bude za to brána na zodpovědnost. Když si bude počínat nespravedlivě, Bůh jednou skóre srovná. Nicméně, dozajista můžeme a musíme být občansky neposlušní, zatímco setrváváme zcela podřízení. Jak na to? Tak, že se svěříme Tomu, který soudí spravedlivě (1Pt 2,23).

Je důležité poznamenat, že když jsme občansky neposlušní v jedné oblasti, tak to neznamená, že budeme neposlušní v každé oblasti. Nesmíme uposlechnout jen v oblasti, která si naše neuposlechnutí žádá. Ptáte se: „A jak toto určit? Kdy je naše občanská neposlušnost nezbytná?“ „Kdy je naše občanská neposlušnost nezbytná?“ Dovolte mi vám dát 3 kategorie, které nám pomohou:

Zaprvé, když vláda zakazuje to, co Bůh přikazuje.

Když vláda zakazuje to, co Bůh přikazuje.

Například, když zakazuje kázání Jeho Slova. Nemůžeme uposlechnout.

Zadruhé, když vláda přikazuje to, co Bůh zakazuje.

Když vláda přikazuje to, co Bůh zakazuje. Například, když přikazuje uctívání zlaté modly. Nemůžeme uposlechnout.

A zatřetí, když vláda přikazuje v oblasti, kde nemá žádnou jurisdikci.

Toto je důležité. Když vláda přikazuje v oblasti, kde nemá žádnou jurisdikci. Například, když si myslí, že může přikazovat, jak se má církev scházet a uctívat. Nemůžeme uposlechnout. Toto není v jejich jurisdikci a v jejich pravomoci. Nemůžeme uposlechnout.

Tyto tři kategorie si žádají naši občanskou neposlušnost. Toto vše ale popisuje naši roli vůči vládě, my se ale chceme zaměřit na Bohem ustanovenou roli pro vládu. Na to se podíváme v druhé části prvního verše, kde máme důvod pro naši podřízenost vládním autoritám. Sledujte se mnou, druhá polovina prvního verše:

„... neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha...“

Důvod pro naše podřízení se vládám je kvůli tomu, že každá autorita má svůj původ v Bohu. To znamená, že všechny autority jsou zřízeny Bohem. A to znamená, že všechny autority jsou delegované autority. A to znamená, že vládnoucí autority jsou vykazatelné komu? Bohu. Jinými slovy, vládnoucím autoritám bylo Bohem svěřeno správcovství, za které budou souzeny. Nejsou autonomní! Nejsou svrchované! Jsou Božími služebníky – verš 5 – diákony Božími. A služebníci jsou vždy vykazatelní svým Pánům.

Co musejí dělat, aby věrně vykonávali svou povinnost? Musí vládnout podle standardu, kterým budou sami také souzeni. Musí vládnout podle standardu, kterým budou sami také souzeni, a tím je co? Boží Slovo. Budou souzeni Božím Slovem. Jsou vykazatelní Bohu, a proto musí vládnout v souladu s Božím Slovem. Kolik vlád dnes skutečně ví, že budou brány na zodpovědnost před Bohem? Myslíte si, že naše vláda ví, že bude před Bohem vydávat počet? Nepravděpodobně, a pokud ano, pak v sobě potlačuje pravdu v nepravosti – Římanům 1,18.

Čí úlohou je informovat vládu o její roli? Už jsme si to řekli. Čí úlohou je informovat vládu o její Bohem ustanovené zodpovědnosti? Kdo má vládu volat k pokání? Církev!

Proč? Protože nám bylo svěřeno zjevení, které toto vše ustanovuje.

A skutečně, pokud církev odmítá naplnit svou roli a funkci, pak kráčí v nedbalosti. Nedbalosti, která je velice nemilující! Proč? Protože vláda, která neplní svou Bohem danou povinnost, si ukládá hněv ke Dni hněvu. Když neinformujeme vládu o její Bohem ustanovené roli a když neupozorňujeme vládu na to, že překročila meze své role, a když neukazujeme na to, že vládne v nepravosti, tak naši vládu nemilujeme. Stojí za ní skutečné individua, lidské bytosti, které budou vydávat počet před Bohem! A proto musí být konfrontováni se svým hříchem, aby si uvědomili, že se musí smířit s Bohem skrze Jeho Syna, Ježíše Krista. Podřizování se nebiblickým a nespravedlivým vládním zákonům není věrné, ani milující. Souhlas s jejich autoritou, která překročila své meze, není ani věrné, ani milující. Není to demonstrací skutečné lásky vůči lidem v pozicích autority, není to demonstrací lásky vůči našim bližním. Nedemonstruje to ani lásku vůči církvi. Ale primárně to není demonstrací lásky k Pánu Ježíši Kristu!

Ze všech institucí má právě církev tuto povinnost: Volat vládu k její Bohem ustanovené roli! Jak na to? To už bývá náročnější.

Je mnoho vlídných cest, jak oslovit své vládní představitele. Můžete napsat členům zákonodárného sboru. Můžete napsat premiérovi. Ještě vlídnější se může zdát třeba takový otevřený dopis, kterého si snad někdo všimne. Pak jsou více konfrontační metody, jako jít k soudu a vstoupit s vládou do právního sporu. Nebo můžete udělat to, co my. Tím, že se nadále shromažďujeme, dosvědčujeme to, že vláda zde nemá žádnou jurisdikci. Ne s ohledem na naše uctívání. Jen tím, že máme stále otevřeno a dostává se nám vší té pozornosti, - kterou jsme si nepřáli, ale stejně přišla - tak ukazujeme vládě, že překročila meze své autority. Bez ohledu na to, je-li jejich výmluvou takzvaná pandemie nebo cokoliv jiného. Když jsme poslušni Kristu tím, že se nadále shromažďujeme, vláda je informována o tom, jaká je její skutečná autorita. I touto nedělní bohoslužbou usvědčujeme vládu z překročení její jurisdikce.

Inu, je důležité, abyste rozuměli, že to, co dnes děláme, jakožto místní církev, je vedeno poslušností Kristu. Vede nás teologie. Vede nás eklesiologie. Ježíš je Hlavou církve. On je Tou jedinou svrchovanou autoritou církve a Své církvi vládne Svým Slovem. Naší zodpovědností je pak se ujistit, že Jeho Slovo skutečně vládne církvi. Když se ale nadále setkáváme, milujeme tím také naše bližní. A i tím jsme poslušni Kristu. A co víc, milujeme tím také naši vládu, protože ji tím dosvědčujeme, že přesáhla své Bohem dané meze. I tím jsme poslušni Kristu.

Současná doba nám skutečně ukazuje - a myslím, že to dnes ráno uvidíte - větší obraz. Pokud budete oddělovat váš duchovní život a to, co znamená následovat Krista, od vašeho veřejného života, a myslíte si, že si můžete žít svoji soukromou cestičku s Ježíšem Kristem sami, pak nikdy nemůžete být věrní. Toto je svět našeho Otce! My jsme v něm jako sůl a světlo. Jsme zde Jeho velvyslanci.

Jen tak mimochodem, média neustále mluví o nějakých 'náboženských vůdcích'. Nemám nejmenší tušení, co to 'náboženský vůdce' je. Prosím, já nejsem žádný náboženský vůdce. Já jsem velvyslanec Pána Ježíše Krista. Jsem hlasatel Krále králů. Stojím zde s nebeským poselstvím. Nejsem žádný 'náboženský vůdce', ať už je to cokoliv. To jsem nezamýšlel říct, nicméně...

Poslouchejte, toto je teologická problematika s ohledem na eklesiologii. Jde o teologii s ohledem na lásku k bližním. Jde o teologii s ohledem na braní vládu k vykazatelnosti. Toto vše je v Božím Slovu. A přiznávám, že v minulosti jsem nebyl moc politicky zapojen. Byl jsem u voleb. Kážu Slovo, což sebou nevyhnutelně nese jisté politické implikace, protože Slovo adresuje biblickou morálku. Ale to je asi všechno.

Říkáte: „A co se změnilo, Jamesi? Změnil jsi svůj postoj ohledně zapojení se v „politice“?“ Inu, musel jsem přehodnotit, jestli jsem byl vůči politice lhostejný. Je možné, že jsem ji zanedbával. Že jsem plně nenaplňoval mou Bohem danou zodpovědnost. Musel jsem to přehodnotit. Musel jsem o tom přemýšlet. Ale tady je ten základní problém, za celou tu dobu, co jsem ve službě, vláda nyní poprvé zasahuje do života církve. To je má doména. To je doména starších, zde v ‚Grace Life Church‘. To je doména Pána Ježíše Krista. Pokoušet se nám diktovat podmínky uctívání není v jurisdikci vlády a já odmítám dát vládě to, co není její. César zde nemá žádnou pravomoc.

Když tedy rozpoznáváme, že Bůh je zdrojem vládní autority, věci dávají hned lepší smysl. Vláda je vykazatelná Bohu a bude Jím také souzena. A bude souzena podle Božího Slova. A protože nám Jeho Slovo bylo svěřeno, máme jedinečnou zodpovědnost, a to volat naši vládu k její Bohem ustanovené povinnosti. Nejen, že tak máme činit, zatímco jsme ji stále plně podřízeni, ale je to od nás také to nejlaskavější, co můžeme udělat. To by byl zdroj vládní autority. Zadruhé, pokud si děláte poznámky, zapište si: ‚Meze vládní autority‘.

II. Meze vládní autority

Podívejte se do druhého verše: „… takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.“

Logikou ve verších 1-2 je toto: Každý má být podřízen vládním autoritám. A to proto, že zdrojem vládních autorit je Bůh, takže každý, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení a bude potrestán pozemskou vládou. Musíme se ale ptát, například: Je každý odpor proti vládnoucí autoritě odporem Božím nařízením?

Je každý odpor proti vládnoucí autoritě odporem Božím nařízením? Odpověď je ne. Podívejte se na Apoštoly. Podívejte na Šadraka, Méšaka a Abed-nego. Tomu rozumíme. Ale co tohle? Je každý vládní zákon Božím nařízením? Je každý vládní zákon Božím nařízením? Musíme odpovědět: Ne! Znamenalo by to, že když vláda nařídí nějaký zlý a nespravedlivý zákon, byl by to Bůh, kdo nařídil toto zlo. Takže ne, když vláda přikáže nespravedlivý zákon, není to Boží nařízení. Bůh nemá nespravedlivá nařízení.

Můžeme se také ptát: Stojí za všemi vládními zákony Boží autorita? Stojí za všemi vládními zákony Boží autorita? Jak musíme opět odpovědět? Ne! Poněvadž jim byla autorita delegována Bohem, jejich zákony musí být konzistentní se zákony Božími. Je to tak?

A co tohle? Když vláda přikáže, že se nesmíme shromažďovat, tak jako doposud, přichází toto nařízení s Boží autoritou? Když vláda přikáže, že se nesmíme shromažďovat, tak jako doposud, přichází toto nařízení s Boží autoritou? Stavíme se na odpor Božím nařízením? Pokud říkáte, že ano, pak v podstatě stavíte Boha proti Bohu. S takovou by si Bůh protiřečil.

A rozumím, že teď si asi řeknete: „Vždyť jde o pandemii! To jsou polehčující okolnosti.“ Ale to se mýlíte, a to hned na dvou frontách. Zaprvé, žádná pandemie to není. A zadruhé, máte chybnou teologii vlády. Nerozumíte, jaká má skutečně být role a funkce vlády. O tom bych chtěl nyní mluvit. Jako puzzle to zapadne s tím, o čem budu mluvit později, protože za chvíli se podíváme na účel vládní autority, ale meze a účel vládní autority jdou ruku v ruce.

Bohem určený účel vlády staví vládě jisté meze. Podíváme se na to, že vládě byly propůjčeny jisté pravomoci. Na úvod do této problematiky si otevřeme Genesis 1, od 26. verše a dál. Máme zde popis královského mandátu, který byl dán lidstvu ve Stvoření. A tento mandát přesahuje každý právní dokument, který stanovuje zákon v dané zemi. Toto přesahuje i základní listinu práv a svobod. A skutečně, i sama ústava – podle jejich zakladatelů – potvrzuje principy z Genesis.

Genesis 1,26: „I řekl Bůh...“ Nám všem známá pasáž. „Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby“ – pozor – „panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby panoval nad stvořením. Verš 27: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.“ Verš 28: „Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.“ Bůh dal člověku tuto jedinečnou zodpovědnost, a to panovat a vládnout nad zemí. Má ji panovat a podmanit si ji.

Toto je nezcizitelné právo, které Bůh dal člověku. Je to nepopiratelné právo, a právem myslím autoritu. Bůh dal člověku autoritu, aby vládl a podmanil si zemi. A to přichází s jistými svobodami. S právem na život, což je právo na život, který Bůh dal člověku, dokud mu ho nevezme. S právem na práci. Ano! Když dal Bůh člověku moc, aby panoval nad zemí, práce je základním a nezcizitelným právem. Bible říká: „Kdo nepracuje, ať nejí!“ Práce je právo, které Bůh dal člověku.

A co právo na rodinu? Právo být se svou rodinou. Právo být se členem rodiny, když umírá. To je Bohem dané právo!

Dalším nezcizitelným právem je právo nabýt majetek. Právo mít a vlastnit majetek. To vše je součást vlády a podmanění si země. Takto má člověk panovat nad zemí.

Co člověk potřebuje, aby mohl vládnout a panovat nad zemí, aby mohl naplnit toto Bohem dané, nezcizitelné právo? Zvlášť v tomto padlém světě. Potřebuje vládu. Proč?! Vláda je zde proto, aby chránila tato nezcizitelná práva. Účelem vlády je usnadnit lidem jejich panování nad zemí. Vláda je zde v prvé řadě proto, abychom my mohli naplnit svou misi: podmanit si zemi, pracovat, uctívat, plodit se a množit. Vláda je Bohem ustanovená instituce, která má zajistit zákon a pořádek a chránit tato Bohem daná práva, nebo tuto Bohem danou autoritu. Vláda je tedy skutečně vitálně důležitá pro to, aby člověk mohl naplnit tento úkol, zvlášť v tomto padlém světě.

Možná úplně poprvé, kdy je vláda implicitně zmíněna, je v Genesis 9, podívejme se tam. Zde je nám naznačena vláda ve vztahu k vraždě. V Genesis 9,6 vidíme následky vraždy, což naznačuje existenci vlády, protože někdo tyto následky musí prosadit. Genesis 9,6: „Kdo prolévá krev člověka, jiným člověkem [vládou] bude prolita krev jeho. Vždyť k obrazu Božímu učinil Bůh člověka.“ Takže už v Genesis 9 máme implicitně zmínku o vládě. Trest smrti byl ustanoven v Genesis 9. A v samotné podstatě, co trest smrti vlastně ochraňuje? Pokud mají vlády prosazovat a vykonávat trest smrti proti někomu, kdo se dopustil vraždy, co nebo koho to ochraňuje? Řeknete si: „Je to ochrana života.“ To ano, ale ne toho, kdo byl zavražděn. Ten, který byl zavražděn, je už po smrti, takže jeho ochrana to zajisté není. Ale je to zákon, který má být jako prevence a restrikce toho, aby se vraždy děly. Primárně tedy není o ochraně života. Takže co ochraňuje? Práva. Právo na život. Jeden člověk nemá právo vzít práva jinému člověku prostřednictvím vraždy. Toto je velice důležité.

Pokud věříte, že zodpovědností vlády je chránit život, pak je to, jako byste si zapínali košili, ale začali se špatným knoflíkem. Zodpovědností vlády je chránit práva, a právo na život je jen jedno z těchto práv. Ale je součástí všech dalších práv. Vláda má zodpovědnost chránit všechna tato nezcizitelná práva, která dal Bůh člověku. Opět, trest smrti má sloužit jako prevence vražd a tím chránit právo na život, které nám bylo dáno Bohem, dokud nám život Bůh nevezme. Je velice důležité, abychom rozuměli limitům a účelu vlády.

Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Bůh dal člověku pravomoc panovat nad zemí a s tím mu dal jistá nezcizitelná práva, aby těchto cílů byl schopen dosáhnout. Aby toho člověk dosáhl, Bůh ustanovil vládu, jejíž zodpovědností je ochraňovat tato nezcizitelná práva, aby člověk mohl dosáhnout svého cíle. Proto je vláda Božím služebníkem pro vaše dobro (Římanům 13).

Je to tak? Když vláda dělá svou práci a ochraňuje vaše práva, nebudete snad vděční za svou vládu?  Pokud vám vláda umožňuje naplnit váš životní cíl, což je mimo jiné také možnost práce, péče o rodinu, mít rodinu a všechno ostatní... Nebudete se snad radovat a být vděčnými za svou vládu? Jistě, že budete.

Vláda není původcem těchto práv. Ne, vláda je povinná před Bohem tato práva chránit. Vláda tato práva neudílí svým lidem, už nám byla udělena Bohem. Vláda je musí uznávat. To jasně vypovídá o mezích vládní autority. Protože když vláda zamezuje lidem naplnit jejich Bohem dané povolání, už nefunguje tak, jak ji Bůh zamýšlel. S takovou nenaplňuje Boží záměr, ale omezuje lidem naplnit jejich mandát panování. Tímto se dostáváme k samotnému účelu vlády.

Podívejme se, máme-li právo kritizovat, jestli jsou vládní restrikce konzistentní s Bohem danou rolí a funkcí vlád. Pokud si děláte poznámky, zapište si:  Zatřetí, účel vlády.

III. Účel vlády

Vraťte se opět do Římanům 13,3: „Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednáš-li však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo.“

Jak bychom očekávali podle tohoto textu, vláda má oceňovat dobré jednání a trestat zlo. Takže co je tou zřejmou otázkou? Kdo rozhoduje o tom, co je dobré a co zlé? Čí je to výsada? Kdo definuje, co je dobré a co zlé? Odpověď by měla být také zřejmá, jak z Římanům 1, tak z Genesis víme, že toto definuje Bůh. Bůh definuje, co je dobré a co zlé. A učinil tak skrze Své Slovo. I kdybyste použili jen Desatero, jen z druhé poloviny Desatera přikázání je zřejmé, že se týkají naplnění našeho královského mandátu.

Nezavraždíš! Čeho se týká? Našeho práva na život.

Nezcizoložíš! Čeho se týká? Práva na rodinu.

Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví! Protože to může poškodit život člověka a přivodit i jeho smrt.

Nepokradeš! Což je ochrana majetku a práva na vlastnictví.

To, že i Pavel má tato práva na mysli, je zjevné z 8. verše, podívejte se: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. Vždyť přikázání ‚nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat,‘ a je-li ještě nějaké jiné přikázání, jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘„

Když Pavel píše Římanům 13 a vyzývá nás, abychom se podřizovali vládám, a když mluví o tom, jak se vypořádat s dobrým a zlým jednáním, má na mysli Boží Zákon. Dobro a zlo není definováno nekonečně se měnícími rozmary kultury, dobro a zlo definuje Bůh! To jen zesiluje povinnost vlád, aby vládli v souladu s Boží vůlí. Opět, je to povinnost, za kterou budou také souzeny. Meze a účel vlády je tedy zřejmý a nezaměnitelný, účelem vlády je ochraňovat nezcizitelná práva, která byla Bohem dána člověku v Zahradě. A vláda naplňuje svůj účel, když prosazuje právo a pořádek tím, že trestá zlo a brání mu. – Amen? – Amen.

S tímto na mysli, vložme vládní koronavirová opatření pod mikroskop Božího Slova. Otázka: Je zodpovědností vlády chránit nás před virem? Je zodpovědností vlády chránit nás před virem? Mnozí by odpověděli: „Ano.“ Někteří věří, že tímto chrání život, ale toto není zodpovědnost vlády! Zvlášť, když tím ve skutečnosti omezují jiná nezcizitelná Bohem daná práva jako...

Jako právo pracovat.

Jako právo uctívat.

Opět, na právo být s umírajícím členem rodiny.

V některých případech i právo na život.

Rád bych se ohledně tohoto pletl, ale podle dobrých, věrohodných informací, které o tomto mám, pokud nyní někdo v nemocnici prodělá srdeční zástavu, sestra si musí před jeho resuscitací nejprve navléknout celý ochranný oblek. Někdo má infarkt, ale zdravotní pracovníci se musí nejdřív obléknout, aby ho mohli zachránit. V některých případech jde tedy i o právo na život.

Možná si říkáte: „Ale co válka? Neochraňuje snad vláda život ve válce? Pokud ano, není tedy ochrana života jednou ze zodpovědností vlády?“ I ve válce je ale zodpovědností vlády ochraňovat práva! Právo na život je jen jedno z práv! Války se mají vést, aby byla ochráněna tato práva! Toho je příklad i 2. světová válka.

Na otázku, jestli je vláda zodpovědná chránit nás před virem, odpovídám: Ne, žijeme v padlém světě. Viry jsou v padlém světě nevyhnutelné. Zodpovědností vlády není nás chránit před virem, jejich zodpovědností je chránit naše Bohem daná práva.

A skutečně, když posloucháte naši vládu, tak jak mluví o nových restrikcích, snaží se o rovnováhu mezi našimi občanskými svobodami a škodami, které kvůli lockdownu přijdou. To je velice důležité. Samotná naše vláda veřejně uznává, že důsledkem některých restrikcí přijdou škody. Přemýšlejte o tom chvíli. Pokud se tedy snaží o rovnováhu mezi našimi občanskými svobodami proti škodám z restrikcí,  už tím jednají proti své Bohem ustanovené roli. Rozhodují o něčem, o čem nemají právo rozhodovat. A skutečně, tímto si uzurpují roli samotného Boha. Proč?

Implicitně rozhodují o tom, kdo bude trpět. A jak si ospravedlňují své kroky? Tak, že náš zdravotnický systém by mohl... že by mohl být přetížen, že by mohl být zahlcen. Nemohou říct, že bude, protože to se ještě nestalo. A není ani jasné, jestli tomu tak bude. „Zdravotnický systém by mohl být zahlcen.“ „Mohl by být přetížen.“ A neuvěřitelné na tom je, že naše vláda skutečně uznává, že kvůli restrikcím přijdou škody. Uznávají, že jejich kroky budou mít špatné následky.

Chci, abyste se nad tím dobře zamysleli. Může vláda za tento virus? Ne, podle všeho naše vláda nezavinila přítomnost tohoto viru v Kanadě. Když tedy někdo na Covid-19 zemře, je vláda vinná za smrt takového člověka? Ne! Žijeme v padlém světě, viry a smrt jsou nevyhnutelné. Když je virová pandemie, Bůh je svrchovaný i nad takovým virem. Dopady takového viru nejsou odpovědností vlády. Vláda nemá zodpovědnost nás před virem chránit. Nemohou být vinní, když někdo na Covid-19 zemře.

Ale co když někdo zemře v důsledku vládních koronavirových opatření? Je s takovou odpovědná před Bohem? Řekl bych, že ano! Proč? Protože vystoupila ze své Bohem dané role. Nejedná s takovou podle záměru, kterou ji Bůh dal. Škody, které restrikce zapříčinily jako výsledek jejich počínání, jsou tedy jejich odpovědností. Jednou budou muset před Bohem vydat počet ze zla, které způsobili. To je důležité. A to mluvím jen o Albertě. Vztáhněte to ale na celý svět. Většina vlád po celém světě si s touto „pandemií“ počíná stejně. Co by tedy vláda měla dělat?

Na samotném počátku...

...měla dát obyvatelům Alberty ty nejlepší dostupné informace a dál chránit jejich práva. Právo na práci, právo na uctívání, právo na to být s rodinou a právo na život. Riziko viru je na každém jednotlivci. Každý jednotlivec rozhoduje o tom, v jakém riziku je ve vztahu k tomuto viru, ne vláda. To není její role. To není její funkce. Proto ji Bůh neustanovil.

Ptáte se: „A co kdyby byl zdravotnický systém skutečně přetížen?“ Pochopte, to je skutečně těžká věc. To by byla opravdu mimořádná krize. To by bylo něco, co bychom skutečně museli posoudit střízlivě. Ale Bůh je svrchovaný. A vláda musí zůstat ve své Bohem nařízené roli. Možná se vám tato odpověď nebude líbit, ale my musíme důvěřovat Bohu a mezitím být po ruce všude, kde nás bude třeba. Vláda musí podniknout kroky, aby se i na něco takového připravila, ale mezitím musí chránit naše Bohem daná práva. A to možná bude vyžadovat, že vláda bude chtít od svých občanů, aby se zapojili do zdravotnické pomoci a sloužili svým bližním. A to ve chvíli, kdy jde opravdu do tuhého. Poslyšte, i já jsem připraven se zapojit.

Kdyby měly naše nemocnice praskat ve švech, přidám ruku k dílu. Posloužím svým bližním. Klidně půjdu do první linie. Vy byste to neudělali? To je daleko humánnější, ctihodnější a slavnější řešení, kterým si lidstvo může skutečně vzájemně pomoct, kdyby se to opravdu takto zhoršilo. Namísto toho máme tuto falešnou sentimentálnost typu: ‚Jsme v tom spolu‘.

Řekněme, že byste byli premiérem země a tento přístup by byl politická sebevražda. Co uděláte? Rozumíte své Bohem dané roli, ale podle všech průzkumů to bude vaše politická sebevražda. Co uděláte? Raději zemřete své politické funkci, protože máte zodpovědnost před Bohem a před lidem Alberty, kteří vás zvolili, abyste se pevně postavili a chránili všechna Bohem daná práva. Právě to musíte udělat.

A máme příklady takovýchto vládců, slyšeli jste například o guvernérce Kristi Noem z Jižní Dakoty? Byla by pro vás závanem čerstvého vzduchu. Rád ji přezdívám rocková hvězda a říkám: „Kristi Noem, prezidentka v roce 2024.“ Poslouchejte, pokud nenajdeme muže, který má dostatek kuráže, aby se této role zhostil správně a důkladně, pak berme se vším všudy ženu. Hned bych volil Kristi Noem. No, asi jsem si teď zadělal na problém.

Je zajímavé, že náš premiér teď nedávno mluvil o úmrtnosti a o tom, jak je úmrtnost v Jižní Dakotě větší než v Albertě. Zodpovědností premiéra Jasona Kenneyho není spravovat úmrtnost. On za úmrtnost není odpovědný. Není to jeho odpovědnost, Bůh je odpovědný za úmrtnost. On je zodpovědný za to, aby chránil naše Bohem daná, nezcizitelná práva. Co toto znamená pro naši vládu? Naše vláda musí činit pokání.

Naše vláda musí činit pokání. Pokud jsou v naší vládě věřící, musí se kát. A musí začít bojovat za to, co je správné před Bohem. Věřící po celém světě musí bojovat za spravedlnost a vyzývat lidi v pozicích autorit k Božímu standardu. Volat je k pokání. A ti, kdo jsou ve vládě a neznají Krista, ti se musí obrátit ze svých hříchů a uvěřit v Něj. Střádají si hněv ke Dni hněvu.

Přichází Soud, a jednou bude rozpoután v plnosti Božího hněvu. Ti, kdo jsou dnes ve vládě, mají odpovědnost a tu nejvyšší vykazatelnost, mají Bohem danou funkci a jsou Božími diákony, takže budou bráni na zodpovědnost za své počínání. A pokud nebudou činit pokání z toho, jak si doteď počínali, pak je nečeká nic dobrého. Ještě není pozdě! Ještě není pozdě! Dejte politiku stranou! Zapomeňte na vše, co se doteď stalo a upřímně začněte pracovat na celé věci.

Chtěl bych vládě jen zdůraznit, že Bůh je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu. Když Mu jen vyznáte své hříchy a uznáte, že postrádáte Jeho slávu, podívejte se na Jeho Syna, Pána Ježíše Krista, který dobrovolně šel na kříž a trpěl pod Božím hněvem za všechny, kdo v Něj kdy uvěří. Pochopte, že Bůh je milosrdný a říká: „Přijďte a proberme to spolu...“ Uzřete, že je milostivý a milosrdný a přijďte ke Kristu, aby vám bylo odpuštěno a byli jste očištěni a obmyti. Záznam všech vašich vin může být zcela prominut a bude vám dáno nové srdce!

Budete znovuzrozeni shůry a dostanete vše, abyste se postavili za spravedlnost, abyste volali ty pod vámi i nad vámi k tomu, co je správné. A co policie? I policie se musí postavit za spravedlnost. Policisté musí říct svým nadřízeným: „Ne, toto neudělám.“ „Ne, tuto pokutu nenapíši.“ „Ne, toho pastora nezatknu.“ „Ne, toho člověka nezadržím.“ To je jejich zodpovědnost. A mimochodem...

… i takoví jsou tam venku. Kontaktovali nás muži z Královské kanadské jízdní policie a muži z jiných provincií, kteří jsou ochotni se vzepřít. Jsou ochotni se postavit i svým kolegům, kteří vidí věci jinak, aby se probudili a uzřeli pravdu. I dnes je zde s námi důstojník Edmontonské policie. Policie se musí vzepřít. Musí se postavit za spravedlnost. Musí stát za právem.

[dotaz z kongregace] Děkuji, že jsi s námi toto sdílel. Vy, kteří toto sledujete online, jeden gentleman právě vstal a sdílel s námi to, že sloužil jako policista, ale současně už neslouží, protože někteří policisté jsou dnes propouštěni, protože porušují zákon tím, že dělají některé z věcí, o kterých jsem teď mluvil. Děkuji za to, vážím si toho.

Jednou z výzev je i to, že i někteří naši bližní … A můžeme to vidět například i online. Někteří naši bližní nás nenávidí. Chtějí nás mrtvé. Chtějí, aby nás zavřeli. Řekl bych jen toto: Já sám zde jdu s kůží na trh. Ale dělám to i pro ty, kdo mě nenávidí. I v naší drahé provincii jsou lidé, kteří mě nenávidí a přejí si mou smrt. Ale já jsem připraven nastavit krk i pro mě. A doufám, že i to by si Bůh použil, aby poznali Krista, protože to, co zde dělám, je nepatrná kapka toho, co Kristus udělal pro mě,  když za mě zemřel, zatímco já Ho nenáviděl. Když jsem byl hříšný, když jsem byl Jeho nepřítelem. Takže chci říct veřejnosti Alberty:

Pokud mě nenávidíte, já se nezlobím. Raději zemřu, věříc, že pro vás dělám to nejlepší, co můžu, bez ohledu na to, co si o mě myslíte. Tak miluji svého bližního, což je přesně to, co mi Boží Slovo přikazuje. – Amen? – Amen.

Závěrem, zdrojem vládní autority je Bůh

Vládní autority jsou vykazatelné Bohu a Bůh je bude soudit podle Svého Slova. Vládní autorita má své meze, protože vláda má svou konkrétní funkci a roli. Vracíme se do Zahrady, kde byla vláda ustanovena, aby ochraňovala naše nezcizitelná, Bohem daná práva. A proto naše nynější vláda musí přestat s nesmyslnými pokusy zamezit šíření viru skrze různá opatření a musí začít ochraňovat práva a svobody lidu této provincie. A co víc, co bych si přál daleko víc, kéž by přišli ke spásnému poznání Pána Ježíše Krista.

Pokud mě dnes posloucháte, musím vám hlásat dobrou zprávu! A je to dobrá zpráva jen proto, protože ji předchází špatná zpráva. Špatnou zprávou je, že jsme se narodili v hříchu. Na tento svět jsme přišli jako mrtví ve svých proviněních a hříších. Naše srdce přišlo na svět v nepřátelském vztahu vůči Bohu. Jsme nepřátelé Jeho spravedlnosti. Jsme nepřátelé Jeho Syna. Pravdou je, že na svět přicházíme s nenávistí Boha. Pokud jste mimo Krista, tak Boha nenávidíte i dnes.

I váš nezájem o tyto věci je nenávist Boha, je to nepřátelství vůči Němu. Váš Stvořitel je vám lhostejný. Ten, který vám i nyní dává život a každý nádech. Ale tou dobrou zprávou je, že On poslal Svého Syna, který na Sebe vzal lidské tělo a žil pod Božím Zákonem, Zákonem Svého Otce. A tento Zákon uposlechl dokonale. „Ve všem byl pokoušen podobně jako my, avšak bez hříchu.“ A nejen, že v poslušnosti k Otci žil dokonalý život, ale také šel na kříž, aby sám Sebe vydal jako oběť za hřích. Ale musíte rozumět, že samotné ukřižování, že samotné fyzické utrpení nebylo tím, co vykoupilo náš hřích.

To bylo sice samo o sobě hrůzné, ale byl to fakt, že se Otec na kříži choval k Synu tak, jakoby to byl sám Syn, kdo spáchal všechny hříchy těch, kdo v Něj kdy uvěří. Dokonalý, věčný, neposkvrněný a poslušný Syn byl na kříži stižen jako by byl vinen hříchem všech, za které zemřel.

Když našeho vykoupení dosáhl, sám vydal Svého Ducha, byl pohřben a Svou vlastní mocí byl vzkříšen. Znovu ožil. A nyní je usazen po pravici Boha Otce. A tou vyzvou této zprávy o Kristu, kterou vám zde dnes hlásám, jako velvyslanec Krista, je, abyste se odvrátili od svých hříchů. Odvraťte se od svých hříchů a přijďte ke Kristu Ježíši! Přijďte k Němu a projděte skrze dveře, kterými je On sám! Vstupte těsnou branou! A budete zachráněni. Bude vám přičtena Kristova spravedlnost, což znamená, že budete jakoby oblečeni do Jeho spravedlnosti.  Bude vám dán dokonalý záznam spravedlnosti, abyste se před Bohem mohli postavit jako svatí a bez poskvrny. Bude vám dán věčný život. I v tomto životě budete moct zakoušet Boží lásku k vám, tak jak budete proměňováni do Kristovy podoby. A na konci vašeho života budete přeneseni do věčnosti, takže v novém těle vstoupíte do nového života. Budete mít věčnou naději. Věčnou radost. Budete v přítomnosti a ve slávě vašeho Spasitele po celou věčnost, což mimochodem nebude jen nějaká duchovní existence. Ne, bude to fyzická realita.

Nové nebe, nová země. Budeme mít nová oslavená těla stvořená pro věčnost. Budeme pracovat a mít vztahy. Budeme moct svobodně uctívat a vykonávat všechna Bohem daná práva, a to vše k Jeho cti a slávě. Pokud Ho neznáte, uvěřte dnes!

Uvěřte ve Spasitele a buďte zachráněni.

Modleme se.

Otče, toto vše svěřujeme do Tvých rukou. Děkujeme Ti za výsadu, že Tě zde dnes můžeme uctívat. Otče, děkujeme Ti za tuto zodpovědnost, povinnost a povolání, a to volat svět k pokání. Volat vládu k pokání. Otče, modlíme se, pokud se Ti tak zalíbí, a pokud bylo toto kázání věrné Tvému Slovu, aby bylo slyšet a neslo hojné ovoce a dosáhlo svého cíle jak v této provincii, tak v tomto národě. Otče, Tobě patří veškerá sláva. Jsme tvými oddanými otroky. Důvěřujeme Ti a plně se Ti odevzdáváme. Protože Ty jsi velký a není nikdo jako Ty.

V Kristově jménu se modlíme, Amen.