Služebníci a svědomí

• Jehož jsem k vám právě proto poslal, aby seznal, jak se vám vede, a povzbudil vaše srdce. (Ko 4,8 Pavlík)

Prohlášení: Služebníci se mají starat o duchovní stav Božího lidu. Zdůvodnění: Je morálně nutné, aby každý nyní zvážil, v jakém stavu se nachází ve vztahu Bohu. To je velká otázka, a odpověď na ni bychom my, služebníci, měli od lidí, kteří nám byli svěřeni, vyžadovat, abychom znali jeho stav.

Za prvé proto, že jsme pastýři a jsme povinni dávat dobrý pozor na to, jak vypadá naše stádo. Nebudeme-li se snažit poznat váš stav, nikdy se nemůžeme dobře postarat o vaše duše. Zamysleme se nad tímto místem z knihy Přísloví: „Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda“ (Př 27,23). Tam moudrý muž nejprve požaduje, abychom si dobře všímali svého stáda, a pak nás konkrétně vede k tomu, abychom se o něj pečlivě starali. 

Za druhé proto, že jsme Božími dělníky. Musíme vědět, v jakém stavu je naše dílo, jinak bychom mohli dřít a usilovat, a přesto by se všechno ukázalo jako marné! Můžeme kázat, napomínat a vyzývat Boží lid, aby naslouchal, věřil a byl poslušný, a přece to všechno může být marné, pokud se nezeptáme, v jakém stavu se nachází. To je důvod, proč to Pavel nemohl vydržet a poslal do Tesaloniky Timotea (1Te 3,5), aby se zeptal, jak na tom jsou, jak je to s jejich vírou, zda se jí drží, nebo ne, aby je snad pokušitel nesvedl a jeho práce nepřišla vniveč. Tak by to totiž bylo se vším jeho kázáním a vyučováním, kdyby nebyli v dobrém stavu. Proto poslal Timotea, aby se to dověděl.

Za třetí, máme se starat a pečovat o vaše duše. Jak tedy můžeme být klidní, když nevíme, v jakém stavu jsou vaše duše? Dobrý otec nemůže být klidný, když neví, jak je to s jeho dětmi. Co kdyby byly nemocné? Co kdyby se jim nedařilo? Ach, dobrého otce by potěšilo, kdyby věděl, že jeho děti jsou na tom dobře. Ale kdyby to s nimi bylo jinak, i když by ho to velmi zarmoutilo, přece jen by to raději věděl, než aby to nevěděl. Neboť když to ví, může se lépe rozhodnout, co má dělat. Tak tomu bylo i u apoštola; jeho srdce toužilo po Filipských. „Ó, tito nebozí lidé,“ přemýšlel, „v jakém stavu se asi nacházejí? Co když kolísají? Co když se hroutí? Co když je ďábel svedl ke hříchu a k odpadnutí od víry? Co když mají potíže se svědomím?“ Nikdy by nemohl být klidný, dokud by se nedověděl, jak na tom jsou. „Mám naději v Pánu Ježíši,“ napsal, „že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi“ (Fp 2,19). Velmi mu záleželo na tom, jak se daří jejich duším, a proto by jeho srdce potěšilo, kdyby věděl, jak na tom jsou.

Za čtvrté, jsme učitelé, a proto musíme vědět, jak na tom naši lidé jsou. Jinak nebudeme vědět, jaké učení jim máme poskytnout, jakými otázkami se mezi nimi máme zabývat. Protože Pavel měl o křesťanech v Kolosách jen obecné informace ohledně jejich situace, předává jim ve svém listě hojnost obecných pokynů a napomenutí. Popisuje Kristovo tajemství, napomíná je, aby v něm vytrvali, aby přijali kázání Slova, aby se vystříhali filozofování a marných lidských tradic a lživých lidských výmyslů, aby si dali pozor na přílišnou zálibu v obřadech, které v Kristu skončily, aby upnuli své city k nebi, umrtvili skutky těla, odložili starého člověka! Vyzývá je, aby byli milující a pokorní. Ženám nařizuje, aby plnily své povinnosti vůči manželům, mužům, aby milovali své ženy, dětem, aby poslouchaly své rodiče, a rodičům, aby povzbuzovali své děti. Otrokům přikazuje, aby poslouchali své pány, a pánům, aby dobře jednali se svými otroky, a všem, aby setrvávali v modlitbě, bdělosti a díkůvzdání. Nabádá je, aby se chovali moudře vůči těm, kdo jsou vně, aby dbali na zbožné a svaté jednání. Protože však znal jejich stav pouze obecně, poučuje je obecně, a proto nyní uzavírá, jako by chtěl říci: „Mluvím poněkud obecně, protože neznám vaši situaci konkrétně; proto k vám posílám Tychika, věrného a dobrého služebníka, aby zjistil, jak na tom jste, a jednal s vámi odpovídajícím způsobem. Je možné, že někteří z vás duchovně upadají; je možné, že někteří z vás ochabují v lásce; je možné, že někteří z vás potřebují být vyzkoušeni a pokáráni nebo povzbuzeni a potěšeni. Poslal jsem ho, aby zjistil, jak na tom jste, a aby podle toho jednal.“ „Jehož jsem k vám právě proto poslal, aby seznal, jak se vám vede, a povzbudil vaše srdce“  (Ko 4,8 Pavlík).

To má trojí využití:

1. Za prvé, pro poučení. Proto můžeme vidět, že služebník koná jen svou povinnost, když se vyptává na duchovní stav lidí a na to, jak si stojí před Bohem. Není to šťourání se v cizích záležitostech. Není to vměšování se do záležitostí jiných lidí. Není to žádné strkání nosu do cizích věcí. Ne! Služebník koná jen svou povinnost, když to dělá. Jak může lékař aplikovat řádnou a správnou léčbu, pokud se nezajímá o stav lidského těla? (Jer 8,11). Služebník je lékařem lidských duší, a proto se má ptát na stav lidských duší a na to, jak si stojí před Bohem. Jsou to lidé Beliála, kteří říkají: „Cože? Copak musí služebník vědět všechno?“ a „Může se něco udát, aniž by se o tom služebník neměl dozvědět?“ To jsou velmi zlé řeči. Když je služebník zvědavý, nedělá nic jiného, než to, co mu ukládá jeho povinnost.

2. Druhé použití může být pro prozkoumání. Je-li povinností služebníka dotazovat se na stav lidských duší před Bohem, pak jsou vinni ti lidé, kteří o svém stavu nechtějí nic říci. Co je příčinou toho, že tolik lidí setrvává v pokleslém stavu, kromě toho, že se zdráhají pravdivě a plně odkrýt Božímu služebníkovi, jak na tom jsou? Vždyť mnozí se podobají těm, kteří u proroka Izajáše říkají vidoucím: „Nedívejte se“ (Iz 30,10). Nechtějí, aby Boží služebníci viděli, co dělají, ani aby viděli, jak na tom jsou. Přiznávám, že jsou někteří, kteří něco o svém stavu řeknou, ale ne všechno říkají sami od sebe. Zůstávají u hlavních věcí, jako když někteří hloupí klienti mylně informují svého obhájce a dělají ze svého případu lepší věc, než jaká ve skutečnosti je, a tak jejich kauza ztroskotá. A tak někteří zamlčují to, co by mohlo poskytnout nejvíce světla k posouzení jejich stavu. Ale tak by to být nemělo. Mohu vám říci příklad jednoho, který, když byl znepokojen svým stavem před Bohem, řekl některým duchovním, kteří byli poblíž: „Ach,“ řekl, „řeknu vám všechno, co o sobě vím. Nezatajím před vámi ani slabiku. A nejsem-li o nic lepší než pouhý ubožák, prosím vás, řekněte mi to otevřeně, že takový jsem! A jestliže jsem v Kristu, prosím, abyste mi to jasně potvrdili!“ Tento muž se vydal správným směrem, a tak díky Boží milosti dospěl v krátkém čase k ujištění o svém požehnaném stavu a postavení.

3. Za třetí, pro napomenutí. Dejte Božím služebníkům vědět o stavu své duše, aby k vám mohli podle toho promluvit. Tímto způsobem mohou promlouvat vhodná slova v pravý čas. Kdybyste měli jen pořezaný prst, nebyli byste rádi, kdybyste dostali správnou náplast? A kdybyste měli palčivou horečku, netoužili byste po správném léku? Oč více to platí při léčení nemoci duše?

William Fenner (1600–1640)