Vynášejte na světlo skutky temnoty

Vynášejte na světlo skutky temnoty

Toto je úvodní text série, ve které se chci zamyslet nad současným stavem společnosti a církve a nad tím, jak má být církev světlem a solí ve společnosti. Jistě všichni rozumíme tomu, že nemůže být solí, když splyne s okolní společností – to by byla nejspíš jako sůl, která ztratila svou slanost a nehodí se k ničemu, takže se vyhodí ven a lidé po ní budou šlapat (Mt 5,13). Jak má být církev solí a světlem v době, jako je ta dnešní, kdy je vládou vyhlášen nouzový stav, opakovaně parlamentem prodloužený, kdy jsou na obyvatele země uvaleny restrikce, jaké tato země nezažila ani v době, kdy byla ve válečném stavu. Jak můžeme být světlem v tomto světě? Jednu z odpovědí najdeme v listu Efezským, kde Pavel mluví o tom, že jsme byli učiněni světlem (Ef 5,8) a proto se nemáme podílet na neužitečných skutcích tmy, ale máme je označovat pravým jménem (Ef 5,11 ČEP), usvědčovat je (ČSP), odhalovat (B21), trestat (KRAL), kárat (Žilka, Pavlík), veřejně odsuzovat (Petrů). Z českých překladů jednoho slova nám vyvstane široká škála toho, jak můžeme jako křesťané být světlem tomuto světu.

Není pochyb o tom, že žijeme v temné době. Lidé nesmějí vycházet, a pokud kvůli nejnutnějším potřebám vyjdou, musí mít zahalený obličej, nesmějí se setkávat a navštěvovat (max. dva lidé nebo dvě rodiny), mnozí nesmějí pracovat, za svými nemocnými blízkými nemohou jít do nemocnice, nemohou volně navštěvovat své staré příbuzné, kteří tráví poslední roky svého života v ústavní péči, nemohou se důstojně rozloučit se svými zesnulými. Děti nesmějí chodit do školy, musí se učit na dálku přes počítač, nesmějí se vídat se svými kamarády ani se rozvíjet v rámci nejrůznějších zájmových aktivit. Lidé spolu nesmějí jíst ani pít, nesmějí společně sportovat, nesmějí se společně bavit v divadlech, kinech, na koncertech ani na jiných akcích, dokonce nesmějí společně ani zpívat! Už skoro rok je lidem odpírána nenutná lékařská péče a veškerá preventivní péče je hrubě zanedbávaná. Dochází k poškození vztahů, k poškozování zdraví a ke zničení ekonomiky. A to už vůbec nezmiňuji morální škody a pokřivení, k nimž toto vše vede (stačí jen zmínit „národní sport“, tedy udavačství, které je spojené se závistí a pýchou). Pokud toto nejsou skutky temnoty, potom už nevím, co by jimi mělo být.

Přesto se zdá, že pro mnohé křesťany jsou tyto věci světlem a ze všech svých sil usilují o to, aby v těchto skutcích vynikali. Máme přece poslouchat vládní moc, nebo ne? Neříká to Římanům 13? A nevystavíme se Božímu hněvu, pokud vládní moc neposlechneme? Velmi zjednodušené vysvětlení nebo spíš převrácení tohoto textu (a několika podobných) svedlo mnoho křesťanů na scestí (Římanům 13 se budu věnovat v jednom z následujících článků). Takže ve výsledku poslouchají rétoriku světa a v Božích věcech se řídí definicemi, které jim diktuje démonské náboženství světa, např. tu o lásce k bližnímu – že zachovávat odstup, zahalovat si tvář, nenavštěvovat blízké a potřebné (třeba ty v pečovatelských domech nebo nemocné) je projevem lásky k bližnímu, stejně jako nemít společná shromáždění a společným zpěvem neuctívat Boha.

Bůh po nás ale nechce povrchní víru, která hraničí spíš s pověrčivostí než s dětskou důvěrou vyžadovanou Písmem. Boží slovo nás volá k tomu, abychom odhalovali skutky temnoty, abychom byli světlem a solí, abychom usilovali o právo a spravedlnost. Zdá se však, že až na výjimky církve v celém západním světě, naši zemi nevyjímaje, nemají zájem o právo a spravedlnost. Spíše mají zájem o to, jak se líbit okolnímu světu. Takové věci vytýkal Pán Ježíš farizeům, když je nazýval pokrytci a říkal jim: „Běda vám!“ Křesťané mají nazývat zlo zlem a dobro dobrem, pravdu pravdou a lež lží. „Vaše slovo, ať je ‚ano, ano – ne, ne“; co je nad to, je ze zlého“, říkal Pán Ježíš (Mt 5,37).

Před rokem jsme se dostali do situace, kterou nikdo z nás nikdy nezažil, a bylo pochopitelné, že jsme všichni tápali, modlili se, hledali v Písmu. Po pár týdnech, maximálně několika měsících se věci začaly vyjasňovat a bylo čím dál zřejmější, že přinejmenším některé věci je třeba označit jako skutky temnoty.

V knize Skutků stojí apoštolové před židovskou radou a důrazně je jim zakazováno kázat Krista. Jejich odpověď je známá: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Sk 5,29). Zdá se, že do roku 2019 obecně platilo, že pokud světská autorita nařizuje něco, co Bůh zakazuje, nebo zakazuje něco, co Bůh přikazuje, je třeba poslouchat Boha (viz např. výklad knihy Skutků od Johna Stotta, Zápas mladé církve, Praha 1999, s 115-116). V roce 2020 tento výklad dostal nový rozměr, byla do něj přidaná výjimka – „pokud se nejedná o zdravotní otázky“. V případě, že nám světské autority nařídí něco, co se týká našeho zdraví, tak i když je to v rozporu s příkazy nebo zákazy Písma, je třeba uposlechnout světské autority. Možná takto nezní oficiální vyjádření představitelů církví (i když i taková můžeme slyšet), ale chování církví mluví přesně o takové víře. A aby to nebylo tak do očí bijící, řekneme, že vzepřít autoritě se máme jenom tehdy, když jde o kázání evangelia. Takže až státní moc nařídí církvím, že musí povinně zaměstnávat ženy jako kazatelky nebo že musí oddávat stejnopohlavní páry, měly by se církve podle výše uvedené logiky zařídit, protože tyto věci nemají dopad na kázání evangelia a nejde o zákaz kázat evangelium.

Jsme voláni k tomu, abychom odhalovali skutky temnoty – věřím, že ten text se na prvním místě týká našich vlastních životů, ale současně směřuje i dál, do církve a do společnosti, v níž žijeme. Proto musíme své životy, své jednání, svá rozhodnutí, svůj pohled na to, co se děje ve světě neustále konfrontovat Božím slovem a podle Božího slova to vše krok za krokem formovat. Kéž nám Pán dá hojnost moudrosti a otevře nám oči, abychom viděli hloubku temnoty, která zachvátila celou zemi. „U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo“ (Ž 36,10).

 

Další články této série:

Vynášejte na světlo skutky temnoty

Jak bychom měli rozlišovat

Co je dobré?

Kde je hranice podřízenosti autoritám?

Kde je hranice podřízenosti autoritám? II. 

Přidat komentář