Charles Spurgeon

Aby člověk prošel tímto světem, musí se rozhlížet kolem sebe, a dokonce spát s jedním okem otevřeným, protože je tu mnoho návnad na ryby, mnoho sítí na ptáky a mnoho pastí na lidi. Dokud jsou lišky tak rozšířené, nesmíme být husami. Mezi lidmi, které znám, je v této věci velký rozdíl: mnozí vidí jedním okem víc než jiní dvěma, a mnozí mají krásné oči a nevidí ani ťuk. Ne všechny hlavy jsou schránkou na rozum.

Clifford Pond

V Písmu je Kristus jako hlava spojen s církví, která je jeho tělem (Ef 1,22–23; 4,15–16; Ko 1,18). Musíme si uvědomit, že církev není pouhý klub vedený podle dávno stanovených pravidel. Církev má právo na toto jméno pouze tehdy, pokud existuje živé duchovní spojení s živým Pánem, jako mají naše těla živé spojení s našimi hlavami. Totéž nás učí i Pánův obraz spojení mezi vinným kmenem a jeho ratolestmi (J 15,1–8).

Stephen Rees

Jeden autor shrnuje třetí význam slova „sekta“ takto: „Skupina nebo hnutí (často náboženského charakteru), které vyžaduje, aby se jeho stoupenci zcela podřídili jeho vůdcům/učitelům, a která používá manipulativní techniky k přesvědčování a ovládání svých členů.“

Jaké jsou znaky církve, která se stává sektou? Uvedu jich šest. Nemusí se vyskytovat všechny dohromady. Když však uvidíte, že se některá z těchto tendencí rozvíjí, je jasné, že daná církev směřuje k sektářství.

Jaroslav Kernal

Pavel povzbuzuje Timotea tím, že mu ukazuje, jak sám jednal s těmi, kteří selhali ve víře, kteří se odvrátili od pravdy a učili falešné věci. Druhá polovina devatenáctého a dvacátý verš nám ukazují vývoj hříchu, genezi hříchu – popisují, co se děje v člověku a s člověkem a tak nám ukazují, na co si musíme sami dávat dobrý pozor a kam musíme napřít své úsilí v boji víry.

Jan Karafiát

To je Kaifáš, nejvyšší kněz nebo biskup, ale veskrze světský člověk. A co řekl? Že by bylo dobré, aby zahynul ten člověk a nezahynul celý národ. Tento světský člověk že by prorokoval? Dá mu to jeho kněžství něco zvláštního? Nic mu nedá, ale když se Pánu Bohu zlíbí, tak bude mluvit jako prorok a nemá ani tušení, jakou hlubokou pravdu říká. Všichni jste jako loutky před Pánem Bohem, které on sám řídí neviditelným drátkem; figurky jste na šachovnici!

Jaroslav Kernal

Do úvodu tohoto čísla jsem vložil dva úryvky za kázání od dvou českých radikálů, Jana Želivského (1380–1422) a Jakoubka ze Stříbra (1371–1429). Byli to oba kněží a kazatelé, současníci, Pražané, radikálové, bratři v Kristu, i když nakonec stáli proti sobě jako nepřátelé, neboť Jakoubek ze Stříbra stál za předvoláním Jana Želivského před městskou radu, která ho ještě v tu hodinu odsoudila k smrti a okamžitě ho nechala popravit.