Samostatná církev
Jaroslav Kernal
Abychom mohli mluvit o samostatné, tedy nezávislé církvi (sboru) musí být splněny tři věci: 1. Musí mít své vlastní vedení, 2. musí být sama schopná zajistit všechny své služby, 3. musí si sama zaplatit svůj provoz.
Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,3)
Když Bůh povolává, dává také požehnání. Dokonce i ti, kteří nebyli vyvoleni, ale poslechli, i když jen na čas, zakusili Boží požehnání. Oč více ho zakoušejí ti, kdo patří mezi Pánovy milované. To jsou ti, jichž se Bůh ujímá (Žd 2,16) – neujímá se andělů, neujímá se lidí na základě jejich původu ani na základě jejich postavení, ale ujímá se těch, kteří věří stejně, jako Abraham a spolu s ním docházejí Božího požehnání. To neznamená život v bavlnce – Abraham musel utíkat před hladem, musel bojovat proti králům, musel se přít o prostor pro svá stáda … Přesto v tom všem zakoušel neskutečné Boží požehnání. To je požehnání víry, které je darované každému Božímu dítěti v Pánu Ježíši Kristu.
Abychom mohli mluvit o samostatné, tedy nezávislé církvi (sboru) musí být splněny tři věci: 1. Musí mít své vlastní vedení, 2. musí být sama schopná zajistit všechny své služby, 3. musí si sama zaplatit svůj provoz.
Jsi znovuzrozený? To je jedna z nejdůležitějších otázek v životě. Ježíš Kristus řekl: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“ (J 3,3).
Nestačí odpovědět: „Patřím do církve, jsem asi křesťan.“ Tisíce křesťanů podle jména nevykazují žádný ze znaků znovuzrození, které nám dává Písmo. Mnohé z nich jsou uvedeny v prvním Janově listu.
Hospodin říká: „Pomocí ti budu.“ Vnitřní sílu doplňuje pomoc zvenčí. Bůh nám může vzbudit spojence v našem boji, pokud se to v jeho očích zdá dobré; a i když nám lidskou pomoc nepošle, bude nám stát po boku on sám, a to je ještě lepší. „Náš vznešený spojenec“ je lepší než legie smrtelných pomocníků.
Prohlášení: Služebníci se mají starat o duchovní stav Božího lidu. Zdůvodnění: Je morálně nutné, aby každý nyní zvážil, v jakém stavu se nachází ve vztahu Bohu. To je velká otázka, a odpověď na ni bychom my, služebníci, měli od lidí, kteří nám byli svěřeni, vyžadovat, abychom znali jeho stav.
Pavel připomíná Timoteovi, komu je určen zákon – a mluví o zákoně v obecném slova smyslu a vede Timotea k tomu jedinému, co může vyřešit problém zákona i problém hříchu – k evangeliu. Evangelium je odpovědí na hřích, je mocí ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16). Vyřešení problému falešných učitelů, učitelů zákona, vidí Pavel ve zdravém učení evangelia.
Někteří lidé nikdy nevstanou včas, aby stihli vlak, ale dorážejí na nádraží ve chvíli, kdy vlak odjíždí. Potom ospale říkají: „Co se to děje? Vlak už odjel? To se mi musely v noci zastavit hodinky.“ Vždycky přijíždějí do města den po skončení trhů a otevírají své stánky hodinu poté, co všichni zavřeli. Suší seno, když slunce přestane svítit, a začínají sklízet obilí, když skončí pěkné počasí.