Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. (Gn 17,6)
Bůh je ve svém zaslíbení Abrahamovi velmi konkrétní. Zaslibuje mu množství potomků, dokonce to, že ho učiní praotcem pronárodů. To je něco, na co nestačí jeden lidský život. To přesahuje hranice generací. Proto je tady naprosto nezbytná víra. Abraham nemohl udělat nic jiného, než věřit Bohu, spolehnout se na jeho slovo. A skutečně z něj vzešly mnohé národy. Vzejdou z tebe králové. Z Izmaela vzejdou knížata, z Izáka vzejdou králové. Králové vzešli jak z Ezaua, tak z Jákoba. A kromě krále Saula to byla především Davidova královská linie, která vzešla z Abrahama, a nakonec Pán sám – Král králů a Pán pánů! Bůh dává své zaslíbení a na nás je, abychom se na ně ve víře spolehli.
Dokud se nám to na světě, jaký je, velice líbí, tu se nám náš text nebude líbit. Však by se nám to v nebi také nelíbilo, pokud se nám to líbí na zemi! Nebe není pro ty, kterým se to na takovém světě, jaký je, tak převelice líbí. Ale kdyby se nám to začalo na světě nelíbit, pak by se nám text začal líbit.
Blud o kletbě znamená, že kněží se domnívají a podle toho učí lidi, že každá jejich kletba škodí člověku, kterého proklínají. Ale tak to vůbec není. Musíme si ujasnit jednak, co je to kletba, za druhé k čemu je a za třetí, jak se má provádět. Věz nejprve, že kletba je zlořečení a vyobcování. A to může být dvojí – jedno spravedlivé a druhé nespravedlivé.
Jeho vůle je výrazem celé jeho bytosti, všech jeho tužeb a myšlení. V první prosbě Otčenáše se seznamujeme s jeho jménem, v druhé s jeho dílem, v třetí s jeho srdcem. My víme, že Bůh je v Pánu Ježíši náš milostivý Otec, víme, že jako on sám je dobrý, tak také že jeho dílo je dobré. Je-li jeho dílo dobré, jsou i jeho pohnutky dobré, tudíž je jeho vůle dobrá. A co je jeho vůle? Vůle jeho je, aby jeho jméno bylo posvěceno a přišlo jeho království.
Bůh ustanovil národy. Je to jeho dílo. Je to sice také důsledek jeho soudu, současně však – jak už to často u Božích soudů bývá – také způsob, jímž lidem žehná. Je to Boží uspořádání světa a kdokoliv se ho snaží měnit, bouří se proti Bohu. Snaha zničit národní identitu nějakého lidu je velmi podobná snaze zničit identitu člověka jako muže a ženy (a místo toho zde mít mnoho genderů).
Vlastností každého národa je, že chce pro sebe dobré. Pod nebem je mnoho rozmanitých národů, ale všechny jsou Božím řízením poznamenáni tímto znakem: Jako jednotlivci i jako jednotlivé národy milují sami sebe a chtějí, aby se měli dobře, a povzbuzují se k péči o toto blaho a soutěží v tom mezi sebou. Tedy kromě národa, který je zvrácený. Jestliže nějaký národ odmítá pečovat o sebe až do té míry, že nechce poznat své neštěstí a nedá se pohnout ani vyburcovat cizím štěstím, musí být ve své lidské přirozenosti zvrácený.
Můžeš, je-li libo, srovnávat církev Boží s nesčetným množstvím Antikristovým podle vlastností proti sobě stavěných, obzvláště budeš-li přihlížet k prvotní církvi a přirovnáš-li ji k porušenosti současných nepravých křesťanů. Předně v oné církvi množství křesťanů bylo jednoho srdce a jedné duše (Sk 4,32), v dnešní nesnadno nalezneš, aby dva spolu navzájem v Kristu Ježíši souhlasili.
