Tato mocná skála je naším útočištěm a naší nejvyšší pozorovatelnou, ze které vidíme neviditelné a ze které máme důkazy o věcech, ze kterých jsme se ještě netěšili. Nemusím vám však přestat vyprávět vše o této skále – mohli bychom o ní kázat celý týden, ale raději o ní meditujte celý týden. „On je má skála“. Jak úžasná je to myšlenka!
Už z výroků svatých jasně vyplývá, že svatá církev obecná je počet všech předurčených a Kristovo mystické tělo, jehož on je hlavou, a Kristova nevěsta, kterou pro své tak veliké milování vykoupil svou krví, aby byla jeho slavným vlastnictvím až do konce, bez vrásky hříchy smrtelného a poskvrny hříchu všedního, ale aby byla svatá a neposkvrněná a navždy objímala ženicha Krista.
Jan Hus, O církvi, z kap. 1
Maminka píše, že dr. Cabot vyvázl z nebezpečí. Dr. Elliott osvětlil nějak zvlášť ten případ a provedl jakousi operaci, která mu ihned pomohla. Pojedu domů. Nic mě nepřiměje k tomu, abych se sešla zas s těma černýma očima. K tomu začíná být horko, a tetinka se připravuje s dětmi ven.
Před nedávnem (21. 10. 2014) jsem dostal email s údajným proroctvím a s prosbou o jeho rozsuzování. Ačkoliv tento email nebyl adresován přímo mě, ale byl mi přeposlán, vzhledem k množství adresátů z celé republiky (kteří byli uvedeni v kopii originálního emailu), jsem nepovažoval za nevhodné přispět svým dílem k rozsuzování tohoto „proroctví“.
Ve Skutcích 20, jak si pamatujete, se Pavel setkal s efezskými staršími a řekl jim: „se slzami v očích jsem po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu… Vím, že… i mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.“ Být pastorem, starším ve sboru znamená, že máte povinnost podle způsobilostí pro pozici pastora v Titovi 1 být schopen ukázat na omyl a předložit proti němu biblické argumenty. Tak se staráte o stádo. Tak ho chráníte.
Kdo se, jak říkáš, bude vážné snažit polepšit svůj život? Na to odpovídám: Ani jediný člověk. A nikdo ani (sám od sebe) nemůže. Tito tvoji sebe-napravovatelé, kteří jsou bez Ducha Božího, se vůbec o Boha nezajímají, protože jsou to pokrytci. Ale vyvolení a ti, kdo se bojí Boha, budou Duchem Svatým napravováni, zatímco ostatní bez nápravy zahynou.
Jakub se obrací k těm, kteří jsou blízcí jeho srdci, aby je odvrátil od nebezpečí, které každému hrozí. Položme si nejdříve otázku koho má Jakub na mysli – jde o věřící, kteří od víry odpadli, nebo hovoří o evangelizaci těch, kteří evangelium ještě neslyšeli? První část verše naznačuje, že hovoří k věřícím, protože je oslovuje: „bratři moji“. Jakub nás upozorňuje na to, že opravdovou spásnou víru provází změna života a jednání.
List Titovi je adresován Pavlovu příteli a vyslanci, který ho měl zastoupit v práci na Boží vinici na ostrově Kréta. Jeho hlavním tématem je souhrn toho, jak mají křesťané zdobit, zkrášlovat učení o Boží milosti svou zbožností a dobrými skutky.
V táboře, jehož členové prohlašují, že patří Pánu, se vyskytuje zlo tak hrubé, tak nestoudné ve své opovážlivosti, že i duchovní muži s tím nejslabším zrakem si ho mohou jen stěží nevšimnout. Během několika posledních let se vyvinulo abnormální, pro zlo nevídanou rychlostí. Působilo jako kvásek, dokud neprokvasilo celé těsto.
Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. (Mt 2,3)
Je velkou úlevou v pokušeních, máme-li po ruce Slovo. Slovo Boží je nazváno „mečem ducha“ (Ef 6,17). Není nad tuto zbraň, máme-li ji v duchovním boji. Ti, kdo se ubírají na neznámé místo v době nebezpečí, neměli by vykročit bez tohoto meče. Jsme-li v nebezpečí, stačí, uchopíme-li meč Ducha. Čím lépe ovládáme Písmo, tím máme větší výhodu v zápasech s pokušením. Když ďábel zaútočil na Krista, ten měl pro něj připravené Písmo a tak ho přemohl.
Devatenácté století přineslo viktoriánské Anglii celou řadu vynikajících křesťanů. Mezi postavy známé i v naší zemi patří například jeden z otců bratrského hnutí, zakladatel sirotčinců a modlitebník, misionář německého původu George Müller (1805–1898), nebo baptistický pastor známý jako „kníže kazatelů“, Charles Haddon Spurgeon (1834–1892). Dalším, u nás ovšem prakticky neznámým baptistou, je muž nazývaný „kníže vykladačů“, Alexander Maclaren.
