A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. (Gn 12,20)
Abraham utekl před hladem mezi hříšníky, aby si mezi nimi nasytil břicho. Nyní je sice s plným žaludkem, ale také s kopcem ostudy vyhoštěn z Egypta. Zapřel svou ženu, aby nasytil sám sebe. Pán Ježíš nikdy nezapře svou nevěstu, církev. Vždycky se k ní přizná. Někdy to bude znamenat, že se přizná v tomto světě, jindy se přizná na věčnosti, když nechá svou církev ve světě trpět a snášet protivenství a pronásledování. Ale nikdy svou církev neprodá jinému, nikdy neustanoví nějakou jinou hlavu a s každým, kdo by si chtěl jeho církev přivlastnit, bude jednat jako žárlivě milující ženich. Ježíš miluje svou církev, vždycky se o ni postará, nikdy ji nepovede k polovičatosti, pokrytectví nebo lži.
V předchozích dvou článcích (II.) jsme viděli znaky falešných křesťanů, jak je popisuje Pavel v listu Titovi. Viděli jsme, že v církvích na Krétě bylo mnoho lidí, kteří sice vyznali Krista, ale jejich vyznání bylo falešné – nebyli skutečnými křesťany. Totéž se děje i dnes, a nejenom na Krétě, ale i v naší zemi. Jaké je řešení tohoto problému?
Boží úmysl je Jeho záměr nebo rozhodnutí ohledně budoucích událostí. Použili jsme jednotné číslo stejně jako Písmo (Ř 8,28 - předsevzetí a Ef 3,11 – úmysl), protože co se týče budoucích událostí, odehrál se v Jeho bezmezné mysli jen jediný čin. My však mluvíme o jejich množství, protože náš rozum je schopen přemýšlet jen v postupných změnách, tak jak myšlenky a příležitosti vyvstávají, nebo v souvislosti s různými záměry Jeho úmyslu, kterých je mnoho, a nám se jeví, jako kdyby každý z nich vyžadoval svůj samostatný účel.
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,16)
Modlitba se stává velmi snadnou, když jsou naše touhy pevně zakotveny v Božích zaslíbeních. Jak by nás mohl ten, který nám dal své slovo, odmítnout? Ten, který sám je neměnnou pravdou, se nemůže snížit ke lži, ten, který je navěky věrný, se nemůže ponížit k tomu, aby selhal. Bůh musí žehnat svému Synu – zavázal se k tomu svou smlouvou. Duch nás vede k tomu, abychom se modlili za příchod Krista a jeho království – a přesně to Bůh ustanovil, že udělá.
Dobrý den. Pokoj vám a milost. Dneska společně začneme opět studovat knihu Genesis. Minule jsme si zopakovali prvních jedenáct kapitol této knihy, ukázali jsme si nejdůležitější události, viděli jsme, jaký Bůh se nám dává poznat hned v prvních kapitolách Bible. Připomněli jsme si také velké zbožné postavy prvních kapitol knihy Genesis – Ábela, který přinesl Bohu lepší oběť než jeho bratr Kain.
Měla jsem rušný den před sebou; dohlédnout na obyčejné pečení sobotní a přípravu nedělního oběda, dohlédnout na úlohy svých dítek a vyzkoušet je, připravit jim čisté šaty a opravit celý košík jejich punčoch. Má mysl byla nějak rozptýlena těmito starostmi a těžko jsem pokračovala ve svých pracích pro své pohnutí ráno. Ale naučila jsem se aspoň čelit a bojovat proti takové roztržitosti, místo abych utíkala z bojiště, jak jsem činívala. Má víra v modlitby, mé útočiště v nich, stává se čím dále tím více základem mého života, a věřím s jedním mužem lepším a moudřejším, než jsem sama, že pouze modlitby stojí mezi mojí duší a nejlepšími dary Božími; jinými slovy, že mohu dostat a obdržím vše, za co žádám.
