Pavel Borovanský

Víme, že hněv Boží je namířen z nebe proti každému bezbožníkovi (Ř 1,18). Všichni lidé jsou pod Božím hněvem jako potomci prvního Adama. Platilo to i o nás. Narodili jsme pod vládou hříchu, zapečetění zhoubou a smrtí! Přišli jsme na svět jako otroci marnosti, hříšně prohnilí, parodie života. Ano, tento svět, jenž ve zlém leží (1J 5,19b), a jehož jedinou jistotou je smrt a zkáza je skutečnou parodií života. Čím jiným by také mohl být, když vše se rodí jen proto, aby to bylo pohlceno smrtí. Mnozí namítnou, ale vždyť život se znovu a znovu rodí! Ano díky milosti Boží v Kristu Ježíši je svět udržován, ale konečné slovo má a bude mít ve věci padlého stvoření smrt. Hříšná, zvrácená podstata stvoření žene svět do zhouby (2Pt 1,4).

Hospodina stále před oči si stavím (Ž 16,8)

Elizabeth Prentissová

Vidím nyní, že je to dobře pro matku, že se nepřistěhovala k nám hned po mé svatbě. Nebyla bych měla strpení s jejími malými zvláštnostmi, aniž bych ji byla oblažila s polovici tak, jako mohu nyní. Děkuji Bohu, že moje rozmanité zklamání a nepohodlí, mé slabé zdraví, má chudoba, mé pokoření způsobilo mi poněkud dobře a přitáhlo mne tisíckrát k Němu, protože bych byla nemohla jít kupředu bez Jeho pomoci. Avšak nejsem spokojena se svým stavem před Jeho tváří. Jsem přesvědčena, že se něčeho nedostává, ačkoliv nevím, co to je.

Alois Adlof

Co by bylo platné kázat o těch pěkných podo­benstvích Kristových, co o jeho krásném životě, co o jeho smrti na kříži, kdyby konec všeho byla smrt a zetlení v hrobě? My cítíme, že bychom neměli žádné naděje, nebylo by vysvobození z hříchu, neměli bychom žádné vyhlídky na do­mov, na spatření svatého Boha. Nebylo by žádné jistoty, že jeho oběť na kříži byla by co platná, nebylo by žádného života věčného. Apoštol před­kládá Korintským všechny důsledky toho, kdyby byl Kristus nevstal. Ó, jak smutný by byl všechen život. Jaká tma v duši, jaká hrozná budoucnost, jaká smutná věčnost. Všecko by bylo daremné. Kázaní o Kristu a o Bohu daremné. Co by bylo platné kázat o Kristu, který nemá žádné síly, žádné moci, který nemůže vysvobodit, potěšit, vytrhnout ze smrti.

Jaroslav Kernal

Hned z rána, ještě za tmy, šly ženy pomazat mrtvé tělo Ježíše. Nevěděly, že u hrobu stojí stráž a přemítaly nad tím, kdo jim odvalí ten těžký kámen, kterým byl hrob zakrytý. Jako první ke hrobu dorazila Marie Magdaléna. Je pravděpodobné, že se ženy v pátek domluvily, že se sejdou u Ježíšova hrobu a pomažou Ježíše k pohřbu. Chtěly pomazat mrtvé tělo, ale už nikdy neměly příležitost to udělat. Přesto Ježíš nebyl bez pomazání.

Charles Spurgeon

Dokud trvala židovská sobota, zachovaly ji s patřičnou úctou. Nešly k hrobu, aby vykonaly přátelskou službu balzamování. Když ale stará sobota umřela a nový lepší svátek začal svítat, tyto svaté ženy našly svou cestu zpátky k hrobu Páně. Ženy musí být první u hrobu, jako byly poslední u kříže. Ne­zapomeňme, že žena první zhřešila. Čest, kterou jí dal Kristus, smazala tuto hanbu. Kdo jiný než Marie z Magdaly měl být první u Kristova hrobu? Kristus z ní vypudil sedm ďáblů a nyní šla ona jediná, jako by v ní bylo sedm andělů. Přijala tolik milosti, že byla plná lásky k svému Pánu.