Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. (Gn 12,5)
Abraham věřil, a proto se vydal na cestu. Uposlechl, jak mu Hospodin přikázal. Víra bez poslušnosti je mlácením prázdné slámy. Jakub o ní říká, že taková víra je mrtvá. Je stejná jako víra démonů. Ví o Boží velikosti, ví o Boží dobrotě, ví o zaslíbeních, ale nijak se to neprojevuje v životě, v praxi. Abraham se tady řadí do řady velkých Božích mužů z knihy Genesis – Ábel, Henoch, Noe, Abraham. Každý jednotlivý život je úplně jiný – Ábel obětoval, Henoch chodil s Bohem, Noe stavěl a kázal, a Abraham vyšel a došel. Je tady víra, která je poslušná. Je třeba, abychom se naučili tuto jednoduchou poučku – činy mluví víc než slova.
Je nezbytné, aby se lidé ve svém jednání nedrželi pouze toho, co se zdá být čestné, užitečné nebo vhodné, ale především toho, co je založeno na víře. I když je mnoho věcí slušných a čestných, ne všechny vedou ke spáse. Některým, byť by se zdály být dobré a poctivé, se dokonce musíme vyhnout skrze víru, protože za nimi hned následuje porušení Božího přikázání, přestože se jeví jako tak dobré.
„Bílá lilie bezúhonného života!“ Pohled na čisté a neposkvrněné náboženství, který je v této definici prezentován, byl charakteristický pro Jakuba, přezdívaného Spravedlivý, který byl pro svou přísnou zbožnost ctěn i Židy a jehož jednoduché bílé roucho bylo symbolem jeho bezúhonného charakteru. Ať už je náš pohled na křesťanské doktríny jakýkoli, musíme dbát na to, aby jejich výsledkem byl čistý a svatý život.
- Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. (Ž 89,15)
Spravedlnost a právo podpírají Hospodinovu vládu. Bůh je Pánem spravedlnosti a práva. Jeho soudy jsou naprosto spravedlivé, pravdivé a správné. Bůh je také obhájcem spravedlnosti a práva – a tam, kde jich ubývá, přichází Bůh se svými soudy, aby zjednal nápravu. V posledních letech to můžeme vidět také v naší zemi.
Když se v Římě kanonizovali svatí, mívali tam „Advocatus Diaboli“ neboli ďáblova advokáta, který se proti kanonizované osobě ohrazoval a předkládal všechny možné námitky. Zdá se zvláštní, že mnozí lidé dělají ďáblova advokáta (Advocati Diaboli) sami proti sobě.
Když loni ministerstvo školství (DfE) zveřejnilo verzi pokynů „Keeping Children Safe in Education“ (Bezpečnost dětí ve vzdělávání – KCSIE) pro rok 2024, obsahovaly užitečné informace o tom, jak by měly školy v Anglii reagovat, když se setkají s dítětem, které uvede, že je LGBT. Ale místo toho, aby se tato část stala zákonem, bylo v prohlášení uvedeno, že tyto odstavce zůstávají předmětem přezkumu. Toto prohlášení o přezkoumání bylo nyní zrušeno.
Nechtěl bych vás odrazovat od každodenní četby Božího slova, ale věděl jste, že většina křesťanů v dějinách, dokonce ani ti nejzapálenější z nich, to nedělali?
Teď mě zase překvapujete! Jak ale můžete být zapáleným křesťanem a nebýt vášnivým čtenářem Bible? To jistě není možné.
Zamysleme se nad tím na chvíli. Co si pamatujete z hodin dějepisu ve škole? Kdy byl vynalezen knihtisk?
