Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. (Gn 12,5)
Abraham věřil, a proto se vydal na cestu. Uposlechl, jak mu Hospodin přikázal. Víra bez poslušnosti je mlácením prázdné slámy. Jakub o ní říká, že taková víra je mrtvá. Je stejná jako víra démonů. Ví o Boží velikosti, ví o Boží dobrotě, ví o zaslíbeních, ale nijak se to neprojevuje v životě, v praxi. Abraham se tady řadí do řady velkých Božích mužů z knihy Genesis – Ábel, Henoch, Noe, Abraham. Každý jednotlivý život je úplně jiný – Ábel obětoval, Henoch chodil s Bohem, Noe stavěl a kázal, a Abraham vyšel a došel. Je tady víra, která je poslušná. Je třeba, abychom se naučili tuto jednoduchou poučku – činy mluví víc než slova.
Izraelci, i s kněžími a levity, se radují, když se mají vrátit každý do svého města a znovu se ujmout svého dědictví. Ale už se jim nelíbí, když jim Ezdráš říká o nápravě nepořádků. A tak je to s námi lidmi vždycky – jsme rádi, když Bůh odvrátí svůj hněv, ale sami se do změny svých zvyklostí nechceme pouštět. Rádi zůstáváme takoví, jací jsme.
Když se člověk rozhlédne kolem a není zaslepený sobectvím nebo hloupostí, nemůže nevolat: „Povstaň, Hospodine!“ Je zjevné, že Bůh na zemi sesílá své soudy, přesto si však lidé stále zakládají na své moci, přesto se stále chtějí vyvýšit a dosáhnout nebe vlastními silami. Stále víc se rozmáhá hřích, svévole a neurvalost. Zdá se, že celá společnost nějak hrubne. Velmi trefně to popisuje Alan Thomas, psychiatr a starší reformovaného evangelikální sboru v Newcastle v článku Devoluce, nikoliv evoluce.
Fascinuje mě výraz použitý v textu: „Vepíšu svůj zákon do jejich srdce.“ Psát na srdce musí být obtížná práce, ale psát do srdce, do samého středu srdce… Kdo jiný než Bůh to dokáže? Člověk vyryje své jméno do kůry stromu a tam zůstane, a písmena rostou spolu se stromem; ale jak by mohl vyrýt své jméno do srdce stromu? A přece Bůh božsky vryje svou vůli a svůj zákon do samého srdce a přirozenosti člověka!
Stuart Olyott (nar. 1942) je v důchodu, ale aktivně káže po celé Velké Británii i v zahraničí.
Takže říkáte, že i když je můj pastor nudný, musím ho poslouchat, jako bych poslouchal samotného Pána Ježíše Krista!
Ano, přesně tak! Pokaždé, když váš pastor vykládá Písmo, mluví Kristus. Problém je v tom, že ho neslyšíte. Poslouchejte tedy ten druhý hlas, který mluví. Nevydává žádný zvuk. A přesto je ho možné slyšet! Je to možné! Pokud se modlíte a modlíte... a nasloucháte a nasloucháte... a očekáváte a očekáváte... uslyšíte Spasitele, jak promlouvá přímo k vám.
Komise podává žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie proti České republice, Španělsku, Kypru, Polsku a Portugalsku za to, že účinně neprovádějí zákon o digitálních službách (DSA). Uvedla, že tyto země nejmenovaly nebo nepověřily národního koordinátora digitálních služeb a nestanovily pravidla pro sankce za porušení zákona DSA.
