Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. (Gn 12,5)
Abraham věřil, a proto se vydal na cestu. Uposlechl, jak mu Hospodin přikázal. Víra bez poslušnosti je mlácením prázdné slámy. Jakub o ní říká, že taková víra je mrtvá. Je stejná jako víra démonů. Ví o Boží velikosti, ví o Boží dobrotě, ví o zaslíbeních, ale nijak se to neprojevuje v životě, v praxi. Abraham se tady řadí do řady velkých Božích mužů z knihy Genesis – Ábel, Henoch, Noe, Abraham. Každý jednotlivý život je úplně jiný – Ábel obětoval, Henoch chodil s Bohem, Noe stavěl a kázal, a Abraham vyšel a došel. Je tady víra, která je poslušná. Je třeba, abychom se naučili tuto jednoduchou poučku – činy mluví víc než slova.
I když máš všechno, co by svět nazval záviděníhodným a šťastným, pokud nemáš pokoj v Bohu a s Bohem, všechno ostatní je nehodné toho jména – falešná věc, kterou první závan protivenství rozbije a hodina smrti zcela zničí! Dokonalý pokoj! Co je to? Je to pokoj odpuštění. Je to pokoj vyvěrající z pocitu, že Bůh nás smířil skrze krev věčné smlouvy – sladce spočívající na Ježíšově hrudi a jeho díle – a svěřuje mu své věčné vše.
Příprava na manželství: Průvodce pro křesťanské snoubence
Napsal John Piper, vydalo Didasko v roce 2025.
Nevelká kniha (104 stran) známého amerického kazatele, která se – jak je z názvu patrné – zabývá přípravou křesťanů na manželství.
Jako ten, kdo měl možnost připravovat páry, které se chtěli vzít, na manželství, musím tuto knihu velmi ocenit. Nemyslím, že by znamenala nějakou významnou změnu v mém dosavadním přístupu, ale vidím ji jako vhodný doplněk, který mohu snoubencům dát a doporučit jim její prostudování.
Spor začal, když Alexandr v jednom ze svých kázání někdy v roce 318 zdůraznil jednotu osob v Trojici, což Arius označil za herezi. Řada biskupů zvláště na východě říše se přiklonila na stranu Aria, který zdůrazňoval hierarchii osob Boží trojice a Otce jako jediného pravého Boha. Tvrdil, že „jestliže Otec zplodil Syna, pak ten, který byl zplozen, měl počátek bytí, a z toho je zřejmé, že byl čas, kdy Syn nebyl. Z toho tedy nutně vyplývá, že on [Syn] měl svou podstatu z ničeho.“
Mnozí z těch, kteří se dnes zdržují politické účasti, tak nečiní kvůli citlivému, ale kvůli znecitlivělému svědomí. Namísto toho, aby se snažili (možná až příliš úzkostlivě) zůstat svatí a neposkvrnění světem, jsou tito lidé otupělí vůči mnohačetnému zlu, které je ve společnosti všudypřítomné. V těchto případech mohou duchovně znějící aforismy („Tento svět není domov“) sloužit jako chabá zástěrka hříšné apatie.
