Já mám na mysli, milí přátelé v Kristu, ta poslední slova: „A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě.“ Čeho jsme svědkové? Těch Božích fakt, že tu byl Pán a že umřel na zahlazení hříchů a že vstal z mrtvých. Kdo jsou svědkové? Tenkrát Petr a dnes my. Kdo to zakouší? Každý. Ty dvě věci vidíte každý hned: Velká Boží fakta a lidská svědectví, jež nám zjeví Boží cesty.
Můžeme mluvit o bohatství duchovního života v přímé souvislosti s těžkou práci při studiu Písma, v modlitbě a ve službě druhým? Možná právě zde nacházíme klíč k tomu, proč je tolik křesťanů vyprahlých, zmatených nebo zoufalých z hříšných stereotypů, které stále objevují ve svých životech.
A přece povstanou po čase, až zestárne spravedlnost a zesílí nepravost, ne knížata, ale zloději, ne správcové lidu Božího, ale ničemní vyděrači, skrblí lakomci bez milosrdenství, nebojící se Boha vševidoucího, kteří třikrát i čtyřikrát do roka měníce minci, upadají v osidlo ďáblovo ke zkáze lidu Božího.
Bůh slyší a odpovídá na prosby o slitování. Kdykoliv k Bohu někdo přichází v pokání s prosbou o milost, Bůh je vždycky věrný a nikdy takového prosebníka neodmítne. To je důvod, proč si stále potřebujeme připomínat jeho dobrotu, věrnost, laskavost a štědrost, a spolu s nimi také jeho dokonalou spravedlnost, svatost a slávu. Jenom tak může naše srdce pookřát i v temných obdobích jako je to, jímž nyní procházíme.
Náš nebeský Otec nás často přitahuje provázky lásky. Jak pomalu reagujeme na jeho jemné podněty! Přitahuje nás k tomu, abychom v něj věřili ještě jednodušším způsobem, ale zatím jsme nedosáhli Abrahamovy důvěry. Své světské starosti nenecháváme u Boha. Naše chabá víra vnáší do našich duší chudobu.
Světský člověk nemá duchovní zrak, jeho oči jsou pryč. Takto slepý zůstane – dokud mu Pán nevrátí zrak. Nevidí ani svůj ztracený stav, ani možnosti jeho nápravy. Pro něj hřích není hříchem, Bůh není Bohem, Kristus není Kristem, nebe není nebem, peklo není peklem, protože chodí ve tmě. Milá duše, ať se ti nic takového nestane! Jestliže ti Bůh dal zrak, není tvou povinností používat ho k jeho slávě? Ať jsou tedy tvé oči ve tvé hlavě a ne jako oči hlupáka, které „těkají po končinách země“ (Př 17,24).
Kdo nikoho lehkomyslně nesoudí, ten Pána Boha uctí více a své duši více prospěje, než kdyby byl jako svatý Vavřinec opékán na roštu.
My, kteří jsme spaseni, nacházíme odpočinek v Ježíši. Ti, kdo nejsou spaseni, získají odpočinek, pokud k němu přijdou, protože zde slibuje, že jim ho „dá“. Není nic svobodnějšího než dar; s radostí přijměme to, co nám ochotně dává. Nemáme si ho kupovat ani půjčovat, ale přijímat ho jako dar. Pracujete pod bičem ctižádosti, chtivosti, žádostivosti nebo úzkosti: On vás z tohoto železného otroctví vysvobodí a dá vám odpočinek.
Podobně jako sportovec používá míč, tak mnozí z nás používají náboženská slova. Házíme je hbitě po hřišti a učíme se s nimi zacházet obratně a s grácií. Jako odměnu získáváme potlesk těch, kterým se hra líbila.
Dokud je tento příběh na stránkách Božího zjevení, nemusí žádný hříšník zoufat nad tím, že by se nedočkal milosrdenství. Sotva existoval hřích, který by člověk mohl spáchat a kterého by se Menaše nedopustil. „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.“ A přiměl svůj lid, aby se choval hůře než pohané.
Podle každoročně zveřejňovaného seznamu organizace World Watch List čelí ve světě pronásledování více než 365 milionů věřících, což je o 5 milionů více než v roce 2022. Po celém světě se s nepřátelstvím stále setkává každý sedmý křesťan, přičemž v loňském roce bylo pro svou víru zabito 4 998 křesťanů, z toho většina - 90 % - v Nigérii.
S odkazem na Nikaraguu, která se v žebříčku vyšplhala o 20 míst, a Čínu, kde bylo loni uzavřeno 10 000 církví, poznamenala: „Na dalších místech se smyčka kolem krku církve utahuje, protože autokratické vlády zvyšují svou kontrolu.“
Starší jsou zodpovědní za dohled nad celým životem církve. Zejména musí pečovat o duchovní potřeby členů sboru a pamatovat na to, že za svou věrnost v této službě budou muset skládat účty Bohu (Žd 13,17; 1Tm 3,5; Sk 20,28). Tato práce vyžaduje uplatnění různých darů, které se v ideálním případě rozprostírají ve staršovstvu. Každý starší bude mít jiné dary, talenty a osobnostní vlastnosti než ostatní a každý sbor bude mít jinou kombinaci starších.
