Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“ (Gn 8,22)
Máme mít jistotu, že Bůh bude udržovat podmínky života na zemi, aby lidé mohli žít, aby měli co jíst, aby nepřestala setba a sklizeň. Po násilí předpotopního světa a po soudu potopy přichází požehnaná jistota. Bůh sám se zaručuje za to, že dění v tomto světě bude mít svůj řád. Až do dne posledního soudu všechno poběží podobným způsobem, jako se to dělo před potopou. A bude to s Božím souhlasem. Dokud nepřijde onen den, den soudu, den příchodu Pána Ježíše Krista, který se zjeví v plameni ohně a pozře každou bezbožnost a nepravost, každé rouhání. Bůh je naprosto věrný. Vytrhl nás z hříchu a z temnoty a postavil nás do světla. A zaslíbil nám novou zemi a nové nebe. Přísahal sám při sobě.
Co si máme myslet o dlouhodobém covidu? Jak byste měli reagovat, když vám někdo řekne, že trpí chronickým únavovým syndromem? Nebo syndromem dráždivého tračníku? Nebo fibromyalgií? Nebo úzkostnou poruchou? Vždyť ten člověk vypadá docela dobře, ne? Je opravdu nemocný? Nebo to jen předstírá? Předstírá nemoc jen proto, aby ho někdo litoval nebo aby získal volno v práci?
Ačkoli se termín „zákonictví“ na stránkách Písma svatého nevyskytuje, je to termín, který se více či méně často objevuje v ústech a v textech Božích služebníků, a my věříme, že správně, pokud je mu dán správný význam a legitimní použití. To se však zdaleka ne vždy děje, protože tomuto slovu je často přisuzován význam, který nemá, a je velmi chybně a nespravedlivě připisováno osobám a věcem.
Před námi jsou dvě slovesa, která popisují první a zásadní charakteristiku mužů, kteří by mohli být těmi, kdo povedou církev. Znovu tady vidíme velké vymezení. Ta slova jsou v ekumenickém překladu „kdo chce … touží…“ Jsou to slova, která se zaměřují na vnitřní povolání člověka, který by teoreticky mohl být vedoucím v církvi.
Olej pomazání svátého představuje dokonalost a vůni Pána našeho Ježíše Krista a také mluví o Duchu svatém. Když je někdo plný Ducha svatého, je také pln Ježíše Krista. On byl počat z Ducha svatého, žil celý svůj život v Duchu svatém, a když vstoupil na nebesa, vylil na svou církev, své tělo, dar Ducha svatého. Duchem naplněný věřící vydává ze sebe milosti Ježíše Krista. Viz devatero ovoce Ducha svatého v Ga 5,22–23.
James A. Stewart se narodil ve skotském Glasgow v roce 1910 rodičům, kteří se sem přestěhovali z Irska. V mladém věku uvěřil v Pána Ježíše Krista a od čtrnácti let začal kázat na ulicích. Záhy se stal známým po celých britských ostrovech jako „Boy Preacher“ (Kluk kazatel). Stal se evangelistou londýnské misijní organizace Open-Air Mission (Misie pod širým nebem), která ve Spojeném království působí dodnes. Kázal hlavně podél skotských hranic a na řadě míst v Anglii a na mnoha z nich byl zažehnut oheň skutečného probuzení.
Apoštol mluví o pokladu, který zůstává. Je to poklad, který ho naplňuje radostí ve všech trampotách a obohacuje ho v jakékoli chudobě. Cítíme, jak se apoštolovo oko zajiskřilo a jaký úsměv se mu rozlil po tváři, když jeho pero napsalo: Máme poklad. Kdo z boháčů a králů, kdo z velikých tohoto světa se s ním může srovnávat?
