Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. (Gn 9,2)
Při stvoření Bůh dal člověku vládu nade vším živým. Každý živý tvor ho měl poslouchat. Nyní Bůh znovu svěřuje člověku vládu nad zvířaty, ale je to jiná vláda – zvířata se budou bát lidí. Padne na ně bázeň a děs z člověka. To má mimochodem ukázat, jak na tom člověk je – budí hrůzu a děs. Hřích vzbuzuje odpor nejenom u Boha, ale také u Božího stvoření! Možná předtím – a před pádem to tak nepochybně bylo – vládli lidé nad zvířaty skrze lásku, ale po potopě to bude skrze strach. Bůh je svatý a vzbuzuje bázeň, o tom není žádných pochyb, ale Bůh vždycky vede a vládne skrze lásku a nikdy skrze strach. Strach používá ďábel k tomu, aby ovládal lidi a mohl s nimi manipulovat.
Co tento verš znamená? Jaký svět, jaké srdce je tím myšleno? Svět je skutečně v srdci člověka – svět ve vší své marnosti a hříchu. Ale byl to Bůh, kdo tam tento svět postavil? Bylo to dílo satanovo. On ho tam založil a člověk sebevražednýma rukama dokončil, co začal. To nemůže být svět, který má kazatel na mysli.
Nejvyšší soud Spojeného království vynesl rozsudek, podle kterého je právní definice ženy založena na biologii, nikoli na transgenderové ideologii. Jedná se nepochybně o přelomové rozhodnutí. Ačkoli neruší právní ochranu, která již pro transgenderové osoby existuje, jasně stanoví, že – pro účely zákona o rovnosti – je pohlaví osoby binární a je definováno biologicky.
Křesťané podali žalobu proti zákazu pouličního kázání vydaného místní radou.
Skupina křesťanů v hrabství Hampshire uvedla, že se staví proti žádosti místní městské rady o vydání soudního zákazu pouličního kázání.
V příštím měsíci, konkrétně 20. května (tedy podle data, nikoliv na den přesně, protože od té doby se kalendář párkrát změnil a dny se trochu posunuly, což je ale jiná kapitola), oslavíme tisíci sedmisté výročí zahájení prvního ekumenického koncilu, který se konal v Nikáji.
Minule jsem řekl, že se blíže podíváme na 13. kapitolu Listu Římanům, v níž se nachází polovina verše, který, je-li vytržen z kontextu, říká, že křesťané mají dělat vše, co jim vláda nařídí. Naznačil jsem, že tato pasáž ve skutečnosti hovoří o účelu a omezeních vlády a že její delegovaná pravomoc je omezena na oblast její působnosti. Řekl jsem také, že naše studium této pasáže začneme v tomto článku jedním zásadním slovem: „Dobro“.
