Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. (Gn 9,2)
Při stvoření Bůh dal člověku vládu nade vším živým. Každý živý tvor ho měl poslouchat. Nyní Bůh znovu svěřuje člověku vládu nad zvířaty, ale je to jiná vláda – zvířata se budou bát lidí. Padne na ně bázeň a děs z člověka. To má mimochodem ukázat, jak na tom člověk je – budí hrůzu a děs. Hřích vzbuzuje odpor nejenom u Boha, ale také u Božího stvoření! Možná předtím – a před pádem to tak nepochybně bylo – vládli lidé nad zvířaty skrze lásku, ale po potopě to bude skrze strach. Bůh je svatý a vzbuzuje bázeň, o tom není žádných pochyb, ale Bůh vždycky vede a vládne skrze lásku a nikdy skrze strach. Strach používá ďábel k tomu, aby ovládal lidi a mohl s nimi manipulovat.
Nepřekvapila vás někdy zpráva, že soused nebo známý, s nímž jste si ještě před jedním či dvěma dny povídali, zemřel? „Mrtvý?“ řekli jste si. „Vždyť byl ještě před pár dny v mém obchodě! Mrtvý! Proč? Vždyť se zdál být zdravý, tělesně silný, duševně čilý, plný plánů a projektů. Myslel bych si, že kdokoli jiný zemře dřív než on!“
Neříkám nic o dalších důvodech pro rychlé jednání, jako například že každý další okamžik ztěžuje člověku obrácení se k Ježíši Kristu jako ke svému Spasiteli. Strašlivá moc zvyku kolem něj splétá řetězy, zprvu tenké jako pavučina, nakonec pevné jako železné pouto. Asociace, které se zaplétají, vazby, které překážejí, rostou strašlivou rychlostí. A je-li pro tebe nyní těžké obrátit se ke svému Pánu, nikdy to nebude snazší a určitě to bude těžší.
Falešné narativy jsou urážkou Boha a škodí jak těm, kdo je šíří, tak těm, kdo jsou jimi pomlouváni. Bůh nikdy nelže a je Bohem pravdy (Titovi 1,2). Člověk, který šíří lži – vymýšlí si nepravdivé příběhy (narativy) a obvinění – porušuje deváté přikázání a hřeší především proti Bohu. V dnešní době, kdy se hřích nebere příliš vážně, by se ti, kdo si váží Bible, měli zastavit a důkladně se zamyslet nad tím, co Bůh říká o lži.
Každá delegovaná pravomoc je nějakým způsobem omezená – nejsme přece Bůh. Je omezena osobou, sférou (nebo oblastí) a rozsahem. Například člen církve nemá autoritu nad ostatními členy církve, ale pastor ano; pastor nemá autoritu nad členy jiných církví, pouze nad svou vlastní; pastor nemá autoritu nad každou oblastí života členů církve. Příkaz „poslouchejte své vedoucí a podřizujte se jim“ (Žd 13,17) lze tedy chápat a aplikovat pouze v kontextu této otázky: „Jaká je sféra (oblast) a rozsah jejich autority?“
Zpochybnění prvních kapitol Genesis vede ke zpochybnění rozdílů mezi mužem a ženou, vede to k destrukci řádu ve stvoření, ve společnosti i v církvi, vede to ke zneplatnění Pavlových argumentů v prvním Timoteovi, které se týkají fungování církve, takže církev je následně budována spíše podle lidských představ než podle jasného vzoru, který nám dává Písmo.
Noemi neměla tušení o potížích, které měly během příštích zhruba deseti let ovládnout její život. Zdálo se, že vše jde hladce, dokud rodinu nezasáhla tragédie. Její manžel zemřel. Byla ponořena do velkého smutku. Písmo s velkým pochopením říká, že „zůstala sama“ (Rút 1,3). Alespoň měla své dva syny. Nepochybně našla útěchu ve svém zármutku, když se její synové oženili a ona našla útočiště v jednom z jejich domů. Dovedete si tedy představit, jak se její zármutek znásobil, když nejprve zemřel Machlón a pak Kiljón?
