A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. (Gn 9,5)
Člověk i zvíře budou voláni k odpovědnosti za zmařený život člověka. Bůh je ochráncem života, a to především těch tvorů, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu. Člověk nemá právo vzít život jinému člověku a nemá právo vzít ani svůj vlastní život. Člověk není tím, kdo by život dal, proto ho nemůže ani vzít. Nemá ve svých rukou ani svůj vlastní život, proto nemá právo svůj život jakkoliv zkrátit. Kromě toho Bůh žádá smrt pro toho, kdo vzal život někomu jinému. Bůh je ten, kdo život dává, Bůh je také ten, kdo si život bere zpět – Bůh povolává k životu, Bůh odvolává ze života. Původce života, svého Syna, Pána Ježíše Krista, za nás vydal smrti, abychom ve víře v něj měli život.
Není pochyb o tom, že mnozí z nás měli z kázání a spisovatelské služby Steva Lawsona velký prospěch. Zpráva o jeho odchodu ze služby za těchto okolností je pro nás velkým šokem. Ďábel rád využívá veřejných pádů Pánových služebníků k tomu, aby přiměl ostatní věřící klopýtnout nebo zhřešit – jeho záměry nám nejsou neznámé (2K 2,11). S ohledem na to se snažme na tuto zprávu reagovat co nejzbožněji. Jak bychom měli na tuto smutnou zprávu reagovat?
Tady začíná série Ježíšových „běda“. Lukáš zaznamenal tyto Ježíšovy výroky jako varování pro nás. Podívejte se na to, komu jsou tato slova určena? Ježíš mluví k úplně stejné skupině lidí, jako v případě blahoslavenství. Jsme to právě my, kdo potřebujeme slyšet také varování.
Těmito slovy apoštol učí všechny věrné vojáky Kristovy, aby si oblékli Boží zbroj do tohoto těžkého boje, a přikazuje jim, aby si vzali štít víry, aby je nepřátelé, kteří na ně budou zdaleka střílet, nezranili. Tímto štítem má být víra. Člověk totiž může být oklamán dvojím způsobem: Jednak skrze lásku k žádostem, a jednak skrze nevědomost rozumu.
Jednota a pokoj jsou ve všech církvích závazkem milým Bohu, který je nazýván původcem pokoje, a ne zmatku. Boží Duch se raduje z jednoty našich duchů, ale kde jsou sváry a rozdělení, tam je naopak Boží Duch zarmoucen. Proto apoštol sotva vyzve Efezské, aby nezarmucovali Ducha Božího, hned přidává lék proti tomuto zlu: aby odložili hořkost a zlé řeči „a byli k sobě navzájem laskaví, dobrosrdeční, odpouštěli si navzájem, jako i Bůh pro Krista odpustil vám“ (Ef 4,32).
Bůh nás nevykoupil jenom pro věčný život s ním, ale ponechal nás vykoupené zde na zemi, abychom tady byli svědectvím o něm, abychom byli světlem a solí země. To se děje, když jsme ve svém charakteru stále podobnější Pánu Ježíši Kristu, když vyhlašujeme dobrou zprávu o spasení z milosti skrze víru a když usilujeme o právo a spravedlnost v tomto světě.
Někteří z vás už jste lovili ryby ve skotských řekách; nahazovali jste tak dlouho, dokud jste nezasekli obrovskou rybu, a když jste ji vylovili, zjistili jste, že už dávno minula hodina večeře, a udivilo vás, že jste si ani nestačili všimnout, že jste hlady už téměř zemdleli. Vaše vzrušení vás udržovalo při životě. Teprve když skončilo, pocítili jste hlad. Právě takto byl Mistr pohlcen záchranou duší, že se sytil pokrmem, o kterém ostatní nevěděli.
Charles Spurgeon
