Alexander Moody-Stuart

V sesterstvu svatých žen, kteréž přisluhovaly Pánu Ježíši, když byl na zemi, bývá Marie Magdalena jmenována obyčejně na prvním místě, jakoby se tím naznačovalo, že vyniká nad ostatní jakousi zvláštní milostí. Zmrtvýchvstalý Pán zjevuje se nejprve jí, a to nejen mezi všemi ženami, ale také mezi všemi učedníky. Jinak zaujímala v celém tom sesterstvu místo poslední a dosud jí přísluší v dějinách Božího království význačný označení „Marie Magdalena, z níž vyhnal sedm démonů“. Ale táž milost, která způsobuje mezi lidmi nekonečné různosti, často povyšuje nejbídnějšího a nejhojněji obohacuje nejzbědovanějšího, neboť „mnozí první budou poslední a poslední první.“

William Fenner

V části Písma, kterou jsem si vybral pro toto pojednání, jsou obsaženy čtyři věty. 1. Že každý člověk má svědomí: „jak dosvědčuje jejich svědomí.“ Každý člověk má tedy svědomí, které mu vydává svědectví. 2. Že světlo, kterým je svědomí vedeno, a skrze něž pracuje, je poznání: „napsáno ve svém srdci.“ 3. Že poutem, které svazuje lidské svědomí, je Boží zákon: „co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci.“ 4. Že funkcí a úkolem svědomí je vydávat svědectví buď v souladu se sebou samým, nebo proti sobě, obviňovat nebo omlouvat sebe sama nebo své činy: „dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.“

Jaroslav Kernal

Abraham zajásal, když spatřil Kristův den. Abraham oslavoval Krista. Spolu s věřícím Abrahamem přišlo skutečné požehnání také k pohanským národům (Ga 3,14). Dnes se podíváme na Abrahamovu víru, a to v popisu, který nám poskytl jeden z novozákonních pisatelů, nevlastní bratr Ježíše Krista, Jakub. Abraham nám slouží jako vzor – je praotcem věřících, protože jeho víra byla dokonalá a na něm bylo zjeveno všem lidem, že člověk je ospravedlněn z víry a nikoliv ze skutků, které dělá. Nicméně také skutky mají své místo a to nikoliv nezanedbatelné.

Jan Hus

V tomto textu evangelia je zmínka o věznění svatého Jana, křtitele Kristova, dále se tu mluví o zázracích Pána Ježíše Krista, za třetí o chvále svatého Jana. O věznění říká Písmo: „Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových.“ Věz, že sv. Jan byl ve vězení proto, že káral krále Heroda kvůli cizoložství, jak o tom píše sv. Matouš ve 14. kapitole (v. 3–4): „Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu říkal: ‚Není dovoleno, abys ji měl za ženu.‘“ A svatý Marek v šesté kapitole říká (v. 20): „Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a přece mu rád naslouchal.“ Proč?

Jarn Karafiát

NRozumím tomu tak, že nepotřebujete dělat dlouhé studium, abyste řekli: Vždyť to tak není, že všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost. Vy jste optimisté, vy všecko vidíte v nejkrásnějším pořádku, ale takové to není. I my jsme si to tak mysleli. Přirozeně si to každý přináší na svět, že je svět růžový, ale takové to není. Nechtěli jsme po lidech, aby nám jen sloužili, ale chtěli jsme jim posloužit a „krásně“ jsme při tom dopadli! Co pak si to ti lidé nechali líbit, abychom jim krásně posloužili?

Jaroslav Kernal

Bůh se slitoval nad svým lidem a poslal svého Syna, aby zachránil hříšníky, aby dokonal dílo spasení, které bylo připraveno ještě před stvořením světa. A na důkaz završení tohoto díla seslal svého Ducha, v plnosti ho vylil na svůj lid. Z jeho milosti jsme se znovuzrodili a obnoveni Duchem svatým. Ve čtvrtém verši to byla Boží dobrota a Boží láska k lidem, která vedla Boha k tomu, aby nás zachránil, v pátém verši to bylo Boží slitování a v sedmém verši je to milost. Bůh je bohatý v milosrdenství.

Alois Adlof

Slovy „který jsi v nebesích“ naučil nás Spasitel pohlížet též k Bohu bohatému a mocnému, moudrému a silnému. On může všechno; stvořil nebe i zemi, stvořil všechno nebeské vojsko a andělské zástupy, stvořil i mne, své dítko, a svou mocnou pravicí mne vytrhl ze zahynutí – může naplnit každou mou prosbu, poněvadž jeho vůle je všemohoucí. Jaká útěcha v tomto pro mne spočívá! Otec můj je mocný, zachrání mne, učiní, co dobrého vidí. Jako se dítko cítí v bezpečí v náručí otcově, protože důvěřuje otcově síle i jeho věhlasu, i já se cítím bezpečně v ruce Boží. Anděl řekl panně Marii: „U Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37).

Jaroslav Kernal

Náš Pán kraluje. Byla mu dána moc na nebi i na zemi. Je svrchovaný vládce a všechno, co se děje, děje se podle jeho plánu a k jeho slávě. Pavel připomínal křesťanům v nově založených církvích, že „musíme projít mnohým soužením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22). To neplatilo jenom pro tyto první křesťany, ale platí to pro všechny křesťany všech věků. Jsou výjimečné chvíle a místa, kdy Bůh ze své milosti dopřeje svému lidu pokoj v tomto světě, který leží ve zlém, ale jsou to jenom výjimky. Takovou výjimku jsme zakoušeli v posledních desetiletích. Všechno ale nasvědčuje tomu, že tato „odpočinutí“ je u konce. Jak obstojíme v těch přicházejících vírech těžkostí? Osvědčí se naše víra?

Přemýšlej o Kristu!

Náš Pán by chtěl, aby všechen jeho lid oplýval vznešenými a šťastnými myšlenkami, které se  týkají jeho požehnané osoby. Naší pomůckou k těmto ušlechtilým myšlenkám o Kristu je pochopení toho, jak je Kristus uznáván vysoko v nebesích. Přemýšlej o tom, nakolik si Bůh váží Jednorozeného, který je pro nás jeho nevýslovným darem. Zamysli se nad tím, co si o něm myslí andělé, kteří považují za svou nejvyšší čest zahalovat své tváře u jeho nohou. Pomysli na mocnou lásku, která ho odvedla od trůnu, aby zemřel na kříži!

Alois Adlof

A když to Pán předložil svým učedníkům, pravil: Ne vy jste mne vyvolili. K tomu, který je blaho vaše, jste nepřilnuli. Jako bychom tady slyšeli tichou výčitku: Vy jste mne nevyhledali. Nebylo by to mnohem pochopitelnější, abyste mne vyvolili? Neboť je to přece přirozené, aby potřebný vyhledal a prosil toho, který má moc a možnost, aby pomohl, aby chudý vyhledal bohatého. Bylo by to přirozené, aby se všechen Izrael přihrnul k Mesiáši, v němž přebývala a zjevila se plnost Boží.

Jan Karafiát

Když Pán Bůh za těch starých časů zasliboval toho Mesiáše a lidé tomu věřili, už z toho něco měli. Věřili a byli ospravedlněni tím, který se měl teprve narodit, trpět, umřít a vstát z mrtvých, aby je ospravedlnil. A to naše zaslíbení: „‚A budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami‘, praví Hospodin zástupů“ (2K 6,18) – to také platí už nyní. On, ten svatý Bůh, je můj otec a já jsem jeho dítě, vždyť on to tu sám povídá a proto je to svatosvaté.

Jan Hus

Svatokupectví je usilovná snaha kupovat nebo prodávat něco duchovního (tedy duchovní věci), nebo něco spojeného s věcmi duchovními. Ale krátce a lépe je to řečeno takto: „Svatokupectví je zvrácené snaha proměnit věc duchovní v časnou.“