Podpora harmonie v církvi
Thomas Smyth (1808–1873)
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. (J 13,34)
A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. (Gn 9,5)
Člověk i zvíře budou voláni k odpovědnosti za zmařený život člověka. Bůh je ochráncem života, a to především těch tvorů, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu. Člověk nemá právo vzít život jinému člověku a nemá právo vzít ani svůj vlastní život. Člověk není tím, kdo by život dal, proto ho nemůže ani vzít. Nemá ve svých rukou ani svůj vlastní život, proto nemá právo svůj život jakkoliv zkrátit. Kromě toho Bůh žádá smrt pro toho, kdo vzal život někomu jinému. Bůh je ten, kdo život dává, Bůh je také ten, kdo si život bere zpět – Bůh povolává k životu, Bůh odvolává ze života. Původce života, svého Syna, Pána Ježíše Krista, za nás vydal smrti, abychom ve víře v něj měli život.
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. (J 13,34)
Tam, kde ještě neexistuje vícečlenné staršovstvo a sbor vede pastor se skupinou diákonů, může být proces změny nebezpečný. Ve fázi vyučování je třeba si jasně uvědomit dvě věci. Jedná se zejména o povahu vedení církve a dále o otázku rovnosti starších. Pokud tyto otázky nebudou vyřešeny, vyvstane zmatek při dalším rozhodování církve.
Ve starověkém pohanském světě bylo pro ženu nejobávanějším osudem ovdovět. Ztráta ochránce a živitele byla považována za to nejhorší, co vás mohlo potkat. Slovo „vdova“ je pravděpodobně odvozeno od kořene slova, které znamená „opuštěná“, „prázdná“ nebo „opuštěná“. Antičtí bohové byli považováni za bezmocné, neschopné pomoci vdovám. V dnešní době, když smrt odstraní manžela, se často dostaví strach, zoufalství a bezmoc. Pak se až příliš často strašlivě odhaluje náboženský a morální bankrot našeho světa jednadvacátého století.
Milosrdenství je snaha pozdvihnout bídného z bídy. To se někdy děje s pocitem soucitu, jako je milosrdenství lidské, jímž je člověk pohnut a chce se slitovat nad svým bližním, jindy bez pocitu soucitu, jako je milosrdenství Boží. Neboť Bůh, když prokazuje milosrdenství, netrpí s člověkem tak, jako člověk sám, když vidí, že jeho bližní trpí bídu.
Být věrným křesťanem znamená věrně spravovat a věrně si všímat místa, kde člověk žije, a toho, co se děje a co ovlivňuje životy všech. Máte povinnost vědět, co se děje ve vašem světě a ve vaší komunitě, a pracovat způsobem, který je pro vás vhodný, aby zde byla nastolena vláda spravedlnosti a práva (Jer 29,4-7). To ovšem nevnímáme jako poslání církve, ale jako poslání zbožných občanů, aby svá města, státy a národ utvářeli k dobrému.
Zde jsou, milí přátelé v Kristu, dvojí lidé: Efrajim, velké, silné pokolení, a Gedeon z pokolení Manasesova. Ať chtějí nebo nechtějí, jsou tu; a je tady vinobraní a jsou tu jejich paběrky. Kdo dostane vinobraní a kdo dostane paběrky? Tady je dvojí pokolení: jedno jako lvíčátko, které vyběhne z lesa a dívá se, co kde uloví. Vinobraní, ne nějaké paběrky! Ale tady je jiné pokolení, a to se dívá na svět jinak. „Ti lidé jsou zde kvůli tomu, abychom jim přinesli něco pěkného!“ Myslíte si, že obě pokolení dopadnou stejně?