Následovat ho – jít za ním je spojeno s obětí, je spojeno se smrtí, s útrapami, je spojeno s bojem a se slzami a ranami. A to Pán Ježíš nikomu nehodlá tajit. A proto předkládá každému tu svou cestu jako úzkou, bránu jako těsnou, proto mluví o sebezapření a o kříži, proto mluví o pohanění a odporu, proto mluví o boji a pokušení.
Proti nekompromisním mužům pravdy bude tento věk podvodníků bojovat zuby nehty. Zdá se, že nic neuráží satana a jeho sémě tak jako rozhodnost. Útočí na svatou pevnost, stejně jako Asyřané obléhali opevněná města. Je potěšitelné, že nemohou zvítězit nad těmi, které Bůh učinil silnými ve své síle.
Mnozí se ptají, co si královna skutečně myslela. Objevily se náznaky ohledně některých témat, ale jen o málo víc. Zeť princezny Anny, Mike Tindall, by si přál, aby mohl naší zesnulé královně položit více otázek.
Před několika lety jsem se naučil argumentační linii, kterou mohu použít v rozhovoru se svědky Jehovovými. Říkám jí „Kvůli lásce Jehovy“. Smyslem tohoto argumentu je ukázat, že Ježíš musí být Bůh na základě toho, co Písmo říká o lásce Jehovy.
„Blahoslavení ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti.“ Blahoslavení jsou ti, kdo jsou nespokojení. Blahoslavení jsou ti, kdo touží po dalším a dalším. Znakem zdravého duchovního života je intenzivní žízeň po Bohu; a hluboká, vášnivá touha po bližším, plnějším, bohatším a uspokojivějším společenství se samotným Kristem.
Proto zajisté Pán nezjevoval nejhlubší tajemství víry moudrým tohoto světa, ale „nemluvňátkům“, lidem prostým a mdlým, což vyžadovalo, aby se sklonil hodně hluboko až k mezím jejich omezené chápavosti. Proto zjevil prosté samařské ženě velikou a člověku tak těžko pochopitelnou pravdu o uctívání Boha v Duchu a v pravdě, proto oznámil hluboké tajemství znovuzrození poprvé muži, který svou dětinskou otázkou: „Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit“, dokázal, že měl opravdu malé pochopení onoho tajemství.
Naše nebeské sémě by nebylo vhodné zasévat se smíchem. Hluboký zármutek a starost o duše druhých jsou mnohem vhodnějším doprovodem zbožného vyučování než cokoli podobného lehkovážnosti. Slyšeli jsme o mužích, kteří šli do války s lehkým srdcem, ale byli poraženi; a tak je tomu většinou i s těmi, kdo sejí ve stejném stylu.
Musíte pochopit, že ti z naší současné materiálně-energetické a na náhodu orientované generace nemají žádný důvod poslouchat stát, kromě toho, že stát má zbraně a má moc nad lidmi. To je jediný důvod, proč mají stát poslouchat. Materiálně-energetický a na náhodu orientovaný pohled na svět nedává žádný základ ani žádný důvod, kromě síly a ochrany, proč by občané měli poslouchat stát.
Křesťan, bohabojný člověk, takový není. Bible nám říká, že Bůh nám přikázal poslouchat stát.
Bůh sesílá podle své vůle vedle jiných trestů také hlad, veliký a krutý nebo jindy zase umenšený, podle toho, jak sám chce. Někdy, jako za Abrahama (Gn 12,20) ho sesílá na celý svět, jindy, jako za Elijáše, jen na určitou část země, podle toho, jak se mu zlíbí. Bůh je ve svém chtění naprosto nezávislý a svobodný, takže v jednu chvíli může učinit jednu část země plodnou a úrodnou, zatímco jinou neúrodnou, a protože je spravedlivý, nikdo mu nemůže říct: „Co to děláš?“
Jestliže nás Bůh miluje nekonečnou láskou, jestliže nás předurčil k tomu, abychom byli připodobněni obrazu jeho Syna, jestliže nás chce učinit způsobilými k tomu, abychom se stali účastníky dědictví svatých ve světle, a jestliže chce napravit naše chyby a pošetilosti – musí nás pokořovat!
Když jsem v létě roku 2016, na vrcholu uprchlické krize, kdy se do Evropy valily doslova miliony převážně mladých mužů ponejvíce z muslimských zemí třetího světa, začal vykládat proroctví Abakuka, ani zdaleka jsem netušil, jak aktuální je tento oddíl Božího slova. Po šesti letech se k němu musím znovu vracet a promýšlet nejrůznější aplikace, které z Abakukova proroctví vyplývají. Společenství Izraele bylo v době Abakuka na cestě k rozvratu: násilí, ničemnosti, trápení, zhouba, spory, sváry, zákon byl ochromený a nebyl nikdo, kdo by prosadil právo, svévolník měl navrch nad spravedlivým, a proto bylo právo tak překrouceno (Abk 1,2–4).
