Bůh nás zachránil ze svého slitování. Jeho dobrota a láska se projevily v jeho slitování. Bůh je milosrdný a na díle spasení to můžeme vidět naprosto dokonale. Člověk je vzbouřenec proti Bohu, je Bohu odporný, je neschopný jakéhokoliv dobrého činu (Tt 1,16), žije v nepřátelství proti Bohu i proti lidem, i proti své vlastní duši. Kdyby se Bůh rozhodl, že nezachrání žádného vzbouřence, bylo by to naprosto spravedlivé.
My všichni, milí přátelé v Kristu, napořád po tom toužíme a teskníme, abychom byli nasyceni. A že to tak je, to jsme si nevymysleli my. Když je tu hlad a touha, to si vymyslel ten, který nás stvořil. A teď ta radostná novina: Není takového hladu, který by nemohl být nasycen. Ale když dojdete nasycení, mnozí z vás řeknete: My jsme dlouho bloudili. Vždycky jsme si mysleli, že hlad je jen jeden a nasycení jen jedno, ale z textu vidím, že je dvojí hlad a dvojí nasycení. Pohleďte, prosím, do verše třináctého a čtrnáctého: „Povstaň, Hospodine, předejdi jej, sraz ho! Kéž mi dá tvůj meč vyváznout z moci svévolníka a tvá ruka, Hospodine, z moci lidí, lidí věku tohoto, jejichž podílem je pouze život. Ty jim ze svých zásob plníš břicho, sytí se i synové a zbytek nechávají nemluvňatům.“
Co je synovství? Synovství je poměr, který vyžaduje lásku, očekává podporu, trpělivost. Je to poměr, kde dítě hledá pomoc a lásku u rodičů, od nichž má svůj původ, a kde rádo ukládá svou zemdlenou hlavu na matčino srdce, kde něžně vine své ruce kolem otcovy šíje, a v jeho náručí se cítí spokojené a bezpečné. Ví, že u svých rodičů vždy najde pochopení, ví, že když už je uštvané světem, a každý skrývá svou tvář před jeho skleslostí – dítě ví, že otcovské srdce, i když je trpce zkoušené, pro mne ještě bije, že ještě žije matka, které svého syna políbí a přijme.
Každý rok v červnu, když si pohané v naší zemi připomínají letní slunovrat, si křesťané připomínají tragickou popravu sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí. Před rokem jsme si připomínali čtyřsté výročí této události, a to v poměrech, které v mnoha ohledech mohly evokovat ledacos z toho, co se dělo ve dvacátých letech sedmnáctého století. Stát převzal kontrolu nad životem jednotlivců i církví a určil, jak má být uctíván Bůh ...
Tento věk je zvláštním obdobím Ducha svatého, v němž nás Ježíš povzbuzuje nikoli svou osobní přítomností, jak bude činit později, nýbrž přebýváním a nepřetržitou přítomností Ducha svatého, který je stále Utěšitelem církve. Jeho úkolem je utěšovat srdce Božího lidu. On usvědčuje z hříchu. Osvěcuje a poučuje, ale přesto hlavní část jeho práce spočívá v tom, že rozradostňuje srdce obnovených, utvrzuje slabé a pozvedá všechny skloněné. Činí tak tím, že jim zjevuje Ježíše.
Křesťanský pouliční kazatel, který byl o Velikonoční neděli 2020 zatčen za svou pomoc lidem bez domova během covidového lockdownu, vyhrál svůj dva roky trvající soudní spor. Sedmačtyřicetiletý Andrew Sathiyavan byl zatčen, umístěn do policejní cely a dostal pokutu za kázání bezdomovcům a jejich podporu během lockdownu.
Tyto dvě naše povinnosti vůči Pánu Bohu všemohoucímu jsou nejdůležitější a obsahují v sobě všechno ostatní: 1. Znát Pána Boha svého, 2. Sloužit svému Bohu a uctívat ho službou a uctíváním, které se mu líbí, jak nám to přikázal.
Modlářství je dnes stejně rozšířené jako v dávných dobách!
Mezi křesťany je stejně běžné jako mezi pohany!
Máme tu modly ze dřeva a kamene. Ve svém srdci nacházím příliš silnou náklonnost k hrubším formám zla, stále v sobě objevuji nepopsatelné možnosti ohavných hříchů. Tito nečistí bohové musí pryč!
Sancheríb město dokonce ani nenapadl. Hlasitě se chvástal, ale své hrozby nemohl uskutečnit. Hospodin je schopen zastavit nepřátele svého lidu během jejich počínání. I když má lev beránka už v tlamě, velký Pastýř ovcí ho může oloupit o kořist. Naše mimořádná situace jen poskytuje příležitost k velkolepějšímu projevu Boží moci a moudrosti.
Soubor nahrávek kázání z knihy Genesis, kapitoly 12–50, z let 2011–2013. Texty těchto kázání byly postupně publikovány v časopise Soli Deo Gloria (dříve Reformace) a najdete je na tomto odkazu: "Texty kázání z knihy Genesis."
Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono si totiž zůstává obyčejně zcela chladné – nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby aspoň jeden přítel se kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Nakonec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
