Nemůžeme vzít zpět žádné slovo, které jsme vyřkli. Může to být falešné slovo nebo nevlídné slovo – slovo, které udeří a pálí! Okamžitě poté, co jsme to řekli, si můžeme přát vzít to zpět, můžeme se za tím hnát a snažit se to zastavit, ale na světě není žádná síla, která by mohla odříci zraňující slovo nebo ho vymazat z našeho života!
Kniha Skutků, to je příběh první církve, je to historie církve – jediná, kterou máme v Novém zákoně. Není to jenom vyučování, jak to vidíme v listech, ale je to popis toho, co se dělo v prvních třiceti letech existence církve. Je to fascinující historie, v níž můžeme být svědky toho, jak vzkříšený Pán jedná skrze svou církev. Je to velmi povzbuzující svědectví.
Drazí v Kristu, dnes dojdeme k památce Páně skrze verš Ex 12,16. Bude to pokračování v sérii, jak Pán Ježíš naplnil Zákon a bude to druhá část slavnosti nekvašených chlebů. Minule byl verš Ex12, 15, dnes přečtu jen šestnáctý verš a pustíme se hned do něj. Budu číst z překladu B21.
Prvního a stejně tak sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V těch dnech se nesmí dělat žádná práce; smíte pouze připravit, co každý potřebuje k jídlu. (Ex 12,16)
Ronnie Stevens sloužil řadu let jako kazatel velkého sboru First Evangelical Church v Memphisu (Tennesee, USA). Nyní ho Bůh povolal ke službě pastora mezinárodního sboru v Budapešti.
Ronnie nás provází životem tohoto ojedinělého muže biblických dějin. Vidíme Davida v jeho nejsvětlejších okamžicích jeho života, ale také v jeho nejhlubší bídě. David je mužem podle Božího srdce. Proč si ale Bůh vybral právě tohoto pastevečka a proč v něm má zalíbení? Toto vyučování nám odhaluje Boží charakter.
Čas: přibližně 15 hod.
Níže je přepis kázání Jamese Coatese - zde je video tohoto kázání s titulky.
Moc vám děkuji, Joe a týme, že jste nás dnes ráno vedli v uctívání tak věrně a mocně. Je pro mě nesmírnou, nesmírnou radostí hlásat vám Boží Slovo dnešního rána. Samozřejmě jsme stále v Janovi 10, tak jak procházíme evangelium podle Jana. Na konci Jana 10 je pasáž, o které jsme ještě nemluvili, ale tak jak jsem se na dnešek připravoval, cítil jsem, že musím mluvit o něčem jiném, ale nebyl jsem si jistý, co to je. Jak ale týden postupoval, začalo to krystalizovat do této podoby. Dneska zabrousíme trochu jinam, nebudeme v Janovi.
Dneska máme před sebou docela dlouhý úsek Božího slova – celé dvě kapitoly, celkem osmdesát veršů. Jedná se o velmi zajímavý oddíl Písma, který přitahuje naši pozornost v mnoha ohledech. A z tohoto důvodu je to také oddíl, který je velmi důležitý, protože se na něm můžeme naučit spoustu věcí. Náš text nás přitahuje hned několika věcmi a my se dnes na čtyři z nich postupně podíváme v pořadí podle jejich důležitosti – od té nejméně důležité věci, která však přitahuje nejvíc naší pozornosti, přes věci mnohem důležitější, až po praktické věci, týkající se našich vlastních životů.
Vzhledem k významu zbožných manželství jako základu církve a společnosti je náš text krajně důležitý. Jeho souvislost s předcházejícím kontextem spočívá v tom, že bratrská láska (13,1) musí začínat v rodině, mezi křesťanskými manželi. Aby se biblicky milovali, musí se manželé a manželky chránit sexuální nevěry.
Pavel napsal Titovi, a skrze tento dopis také všem sborům na Krétě a díky rozhodnutí Ducha svatého také všem církvím ve všech dobách a na všech místech, že Kristův služebník má mluvit, napomínat i přesvědčovat se vším důrazem. Slovo, které je v originále, bychom mohli asi nejlépe přeložit „se vší autoritou“.
Apoštol tu má na mysli všechnu tu plnost, která je v evangeliu. To je to nejlepší, co má Pán Bůh na světě pro lidi. To abych i já okoušel! Ale tu slyším, že musím mít k tomu vnitřní zrak (KRAL oči mysli) a že tyto oči mysli musejí být osvícené, jestliže to mám vystihnout a okoušet.
Je třeba, abychom se učili rozlišovat mezi tím, co uctívání – a s ním spojená chvála a dobrořečení – je a co není. Je to opravdu důležité, protože i modlitba může být mrtvá, prázdná, dokonce Bohu odporná – a to přes to, že bude obsahovat hezká a dokonce pravdivá slova.
Pán Ježíš poukazuje na Lotovu ženu proto, aby ukázal na tragédii života, který nebere vážně Boží slovo a nebojí se Božího soudu. Tady nejsou nějaké zjevné hříchy – jenom malé ohlédnutí se zpátky. Taková malá neposlušnost Božímu Slovu. Ignorování Božího slova a zatvrzelost vůči Bohu.
Ó, znovuzrozená duše, která se třeseš úzkostí, neboť jsi ještě nespatřila čistou tvář svého Milovaného, neboť se ještě nemůžeš mít plné potěšení z majestátu jeho úřadů a z nádhery jeho osoby. Ale buď plně oživena bohatstvím jeho milosti a drahocenností jeho krve, které jsou již ve tvém vlastnictví a přitahují tvou pozornost k němu.
