U něho není proměnění (Jk 1,17)
Jan Karafiát
A jen u něho! – Kdežto se kol kolem všechno mění, všechno, všechno. – Když tak sedíme večer pohromadě a vypravujeme o těch starodávných časech, člověk si už skoro ani nemůže představit, jak to bylo všechno možné. A když si tak pomyslím, že již za těch starodávných časů sedávali lidé pohromadě a vyprávěli si o těch starostarodávných časech, až žasli a trnuli – to bylo už nějakých změn a kolikrát asi byla pod sluncem ta samá věc znova nová! – A „jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny“, a to dnes, a to včera a když David si své stádo popoháněl, ON na něj hleděl a jeho pohled zkoumal srdce i ledví.