Alois Adlof

Že nikdo jiný než lid Boží nemůže v pravdě posvěcovat Otcovo jméno, plyne už z toho, že nikomu jinému není Otcovo jméno v pravdě a podstatě známé. Lidé sice také nazývají Boha Otcem, ale Bůh se dává poznat, že je Otcem, jen tomu, kdo uvěřil celým srdcem, že Pán Ježíš ho smířil s Bohem. Takovým je učiněno Otcovo jméno známé. Pán Ježíš řekl: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali“ (J 17,6).

Jaroslav Kernal

Milí čtenáři, máte před sebou další číslo časopisu Soli Deo Gloria, první číslo v novém roce, první číslo čtvrtého roku existence tohoto časopisu. Omlouvám se za zpožděné vydání – od příštího měsíce snad vše poběží, jak má. V tomto čísle najdete tradiční skladbu obsahu, tedy ...

Jaká slova něhy, jaké věty přesvědčování použije Pomazaný, až se za mě bude přimlouvat! „Ježíš Kristus spravedlivý.“ To je nejen jeho charakter, ale i jeho obhajoba. Je to jeho charakter, a je-li tento spravedlivý mým obhájcem, pak je moje věc dobrá, jinak by se jí nezastal. Je to jeho obhajoba, neboť odpovídá na obvinění z nespravedlnosti proti mně tím, že je spravedlivý. Prohlašuje se za mého zástupce a svou poslušnost přičítá na můj účet. Má duše, máš přítele, který je dobře uzpůsoben k tomu, aby byl tvým obhájcem. Nemůže jinak než uspět. Svěř se zcela do jeho rukou. 

Charles Spurgeon

Žádné zaslíbení není soukromé: nepatří jednomu svatému, ale všem věřícím. Pokud se můžeš, můj bratře, ve víře spolehnout na nějaké zaslíbení a spočinout na něm, je tvé. Tam, kde byl Jákob „osvícen“, kde ulehl a odpočinul si, tam se ujal vlastnictví. Když se unaveně natáhl na zem a kameny toho místa mu posloužily jako polštáře, jen stěží si pomyslel, že tím vstupuje do vlastnictví země, ale bylo tomu tak.

Kniha Přísloví je klenotem moudrosti v Božím slově. Všechny knihy Bible jsou inspirované Bohem a jsou vhodné k učení, k usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnosti, aby byl každý Boží člověk dokonale připraven ke každému dobrému skutku. Bible naprosto dostatečná k tomu, aby každého, kdo se do ní ponoří, kompletně připravila ke zbožnému životu, ke každému dobrému skutku, ke každodennímu chození s Pánem. To je smysl reformačního „sola scriptura“, ‚jedině‘ nebo ‚pouze‘ či ‚samotné‘ Písmo.

Jan Karafiát

Já jsem Boží dítě. To vím. Ale já také vím, že jsem jako bylina hned z jitra pomíjející a že ke skončení svých let docházím jako řeč. Kteří se mnou rostli, zemřeli; není jich tu více. Mne tu také jednou, a snad velmi brzo, nebude. Co potom? To mne děsí! Ale po smrti je také život. Tam v tom krásném nebi přebývá Bůh, stvořitel všech věcí a můj otec, se svým Synem, mým spasitelem, a s Duchem svatým, mým posvětitelem, a se všemi svými svatými a vyvolenými anděly. Musí to být krásný život v hledění na Boží slávu a užívání si jí mezi těmito svatými nebešťany tak utěšeně spojenými s Bohem i mezi sebou láskou!