Hle, co nám píše pravý bojovník Ježíše Krista Pavel, jenž pro jméno Ježíšovo vytrpěl mnohé strasti, v míře snad větší, než jiní po Ježíši Kristu. Mluví, maje na paměti odměnu za strasti tohoto pocestného života. Můžeme mu spolehlivě věřit, jako muži, jenž zakusil strázně i slávu. Proto praví: Tak zato mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, která se má zjevit na nás.
Neexistuje žádná výšina milosti, žádná úroveň duchovnosti, žádná hlubší jistota, ani žádná pozice, která by ti nebyla dostupná, pokud máš jen sílu věřit. Odlož žíně a popel a povstaň k důstojnosti svého skutečného postavení. Zlatý trůn jistoty na tebe čeká! Koruna společenství s Ježíšem je připravena ozdobit tvé čelo. Oblékni se do šarlatu a jemného plátna a každý den se stravuj přepychově. Uvěříš-li, bude tvá země oplývat mlékem a medem a tvá duše se nasytí tou nejtučnější stravou (viz Ex 3,8; Ž 63,5).
Říká se, že prohry ve dvou nebo třech bitvách, které Amerika prohrála v poslední válce, byly zapříčiněny špatným střelným prachem, který dodali někteří šmelinářští armádní dodavatelé. Proto dělostřelba nepřinesla žádoucí účinek. S námi to není jiné. Můžeme minout cíl či nesplnit úkol, ztratit smysl a vyplýtvat čas jenom proto, že v sobě nemáme tu pravou životní sílu nebo ji nemáme do té míry, aby nám Bůh mohl nepřetržitě žehnat. Dávejme si pozor, abychom nebyli „šmelinářskými“ kazateli.
Kdybychom nikdy nezhřešili, náš obdivuhodný Spasitel by na sebe nikdy nevzal naši přirozenost a netrpěl by za nás nezměrnými mukami Otcova hněvu. Kristovo utrpení, jímž byl usmířen hřích, bychom měli mít za měřítko naší viny a bídy.
Návrhy, které měly transsexuálům v Německu výrazně usnadnit změnu „zákonného pohlaví“, byly zastaveny.
Ať uděláte, co chcete, kříž zůstane křížem. Žádná lidská dovednost nedokáže narovnat to, co je pokřivené. Usměvavá tvář může skrývat zlomené srdce a rty mohou mluvit o odevzdanosti, i když v duši hlodá červ zmařených nadějí! Kde tedy hledat útěchu? Co tedy udělá z hořkého sladké a z křivého rovné?
Každá církev byla zodpovědná za svou vlastní správu, kázeň, službu, společenství a evangelizaci. Dopisy v Novém zákoně, které představují autoritativní Boží slovo, byly adresovány místním církvím a očekávalo se, že budou plnit pokyny v těchto dopisech, ať už jde o vzájemnou lásku, kázeň neukázněných členů, obranu a hlásání evangelia nebo ustanovování svých vedoucích.
Bůh má tři sekery! Jednu používá při prořezávání svých stromů, aby plodné větve přinášely více ovoce. Touto sekerou není soud nebo ničení - ale milosrdenství a požehnání. Je to dobrý, plodný strom – který pocítí její ostré ostří. „Každou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce“ (J 15,2).
Vím, jaké utrpení a bolest přináší nemoc. Uvědomuji si utrpení a bídu, které s sebou často přináší. Nemohu ji však považovat za jednoznačné zlo. Vidím v ní užitečné opatření, které má omezit ničivé působení hříchu v lidských duších. Kdyby člověk nikdy nezhřešil, nebyl bych schopen rozpoznat přínos nemoci. Ale protože hřích je na světě, vidím, že nemoc je přínosem. Je to požehnání stejně jako prokletí.
V mém zaměstnání mi bylo řečeno, že musím používat preferovaná zájmena. Nemohu si dovolit přijít o práci. Co mám dělat?
Je mi moc líto, že slyším takovou zprávu. Určitě se za tebe budeme modlit a pomáhat ti jako církev. Především se podívej, v jaké kultuře žijeme.
Posilni svou duši v přesvědčení, že tě poslal Bůh, a pak jdi. Jestliže tě poslal Bůh, kdo se ti může postavit? Královnin posel vyžaduje, abychom mu uvolnili cestu. Důstojník, který je nositelem královniny autority, je oprávněn všem osobám nařídit, aby mu pomohly. Ten, kdo jede v královské záležitosti, má přednost před všemi ostatními.
Slova „odvaha“ a „odvážný“ se v Bibli vyskytují dohromady nejméně třicetkrát, přičemž ve Starém zákoně se často opakuje „buď odvážný“ nebo „vzchop se“ (např. Nu 13,20; Sd 20,22). Kořen slova, které je překládáno jako „odvaha“, v sobě obsahuje význam „síla“.
