Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků. Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.“ (Gn 9,12–13)
Znamením této smlouvy se stává duha. Znamení smlouvy je vlastně takovou pečetí, podpisem smlouvy. Zářící duha zrcadlí zářící Boží milost a slitování. Zářící duha je potvrzením Božího rozhodnutí, že už nezahladí zemi potopou. Nevíme, jestli lidé znali duhu i před potopou, ale není to nakonec vůbec podstatné. I kdyby ji znali už dřív – a nemuseli, protože to mohlo na zemi vypadat trochu jinak – teprve nyní se duha stává znamením smlouvy. A znovu si můžeme všimnout, že znamení je spojeno s obsahem smlouvy. Když pršelo a potom přestalo, znamení se pravděpodobně objevilo. S každým deštěm mohli lidé propadnout panice, že znovu přijde to, co tady bylo a země bude znovu zatopena potopou a všechno živé zahyne, ale potom přestalo pršet a objevila se duha a lidé si měli připomenout Boží slib.
V příštím měsíci, konkrétně 20. května (tedy podle data, nikoliv na den přesně, protože od té doby se kalendář párkrát změnil a dny se trochu posunuly, což je ale jiná kapitola), oslavíme tisíci sedmisté výročí zahájení prvního ekumenického koncilu, který se konal v Nikáji.
Minule jsem řekl, že se blíže podíváme na 13. kapitolu Listu Římanům, v níž se nachází polovina verše, který, je-li vytržen z kontextu, říká, že křesťané mají dělat vše, co jim vláda nařídí. Naznačil jsem, že tato pasáž ve skutečnosti hovoří o účelu a omezeních vlády a že její delegovaná pravomoc je omezena na oblast její působnosti. Řekl jsem také, že naše studium této pasáže začneme v tomto článku jedním zásadním slovem: „Dobro“.
Teistická evoluce (nazývaná také evoluční stvoření) získává v evangelikálních kruzích stále větší vliv a mnozí jsou tím znepokojeni. Je však skutečným problémem? V tomto článku tvrdím, že teistická evoluce je založena na hlubším problému než je přijetí milionů let, který má ve skutečnosti své kořeny v odmítnutí autority Písma v reakci na tvrzení vědecké většiny.
Dnes je velikonoční neděle, kdy si víc než jindy připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista a dneska budeme mluvit o Boží moci, kterou byl Pán vzkříšen z mrtvých. Díky působení této moci totiž věříme v Krista – jenom díky této moci jsme uvěřili. Tato Boží moc se v plnosti projevila právě ve vzkříšení Pána Ježíše Krista z mrtvých. Ale tato Boží moc působí také v nás, protože i my jsme duchovně vzkříšeni a posazeni spolu s Pánem na nebeských místech.
V současné době se hodně mluví o eutanazii a katastrofálně se prosazuje její legalizace pod hlavičkou tzv. asistovaného umírání. O tomto tématu jsem již dříve psal. Zde bych se rád zamyslel nad tím, jak přistupujeme ke smrti. Víme jako křesťané, jak „dobře umřít“? Takovou frázi hojně používali naši předkové ve víře, ale dnes ji slyšíme jen zřídka. Obávám se, že to svědčí o tom, že jsme se v této oblasti začali méně podobat našim předkům a více těm, kteří žijí v naší společnosti kolem nás.
Ty jsi byl zástupcem nás hříšných přestupníků a naše hříchy, které na tebe nebeský Otec uvalil, jsi vnesl na své tělo na dřevo kříže. Tehdy jsi rozdrtil hlavu starého hada, ďábla, pohltil jsi peklo a jeho muka, umořil jsi věčnou smrt, smířil jsi nás s Bohem Otcem a upevnil věčný pokoj.
