Učení a jednání jdou ruku v ruce. Křesťané na Krétě, kde Titus zůstal, aby dal do pořádku, co ještě zbývalo, se svými životy ničím nelišili od pohanů, mezi nimiž žili. Pavel jim říká, že to ve skutečnosti ukazuje, čemu doopravdy věří – jestliže žijí jako pohané, mluví jako pohané a jednají jako pohané, neznamená to nic jiného, než že věří stejným věcem, jakým věří pohané.
„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Motivací k poslušnosti tohoto pokynu by neměl být náš vlastní pokoj a útěcha, ale Jeho čest a sláva. Aby se svatý ochránil před strachem z člověka, musí pěstovat bázeň před Hospodinem.
Peklo je stejně opravdové jako nebe, stejně opravdové jako skutečnost, že Kristus zemřel na kříži. Nevěřte peklu a rozpojíte, rozložíte a uvolníte všechno v Písmu. Nevěřte peklu a můžete klidně zahodit svou Bibli!
Cože? Říkáš, že Kristus je tvůj bratr a žije ve tvém domě? A přesto jsi s ním už měsíc nemluvil? Obávám se, že mezi tebou a tvým bratrem je jen malá láska, když jste spolu tak dlouho nemluvili. Cože? Říkáte, že Kristus je manželem církve, a přesto s ním po dlouho dobu neměla společenství?
Nyní přistoupíme k tomu, že se budeme zabývat několika dalšími oblastmi Finneyho teologie, a to oblastmi, které už i čtenář sám může snadno předvídat na základě toho, co jsme si doposud ukázali.
Bůh splnil své slovo Abrahamovi, jak ohledně vlastního Abrahamova potomstva, tak také ohledně zaslíbení, že z Abrahama vzejdou početné národy a jeho potomků bude jako prachu země nebo hvězd nebe. Dostáváme se ale také k věci, která není příliš populární mezi současnými křesťany a která dokonce vzbuzuje emoce a někdy i odpor. Budeme dnes mluvit o svrchovaném Božím vyvolení.
Pokud se zamlouváme všem ostatním, ale náš život se v konečném důsledku nezamlouvá Bohu, běda nám! Pokud naproti tomu druhé lidi pohoršujeme, ale Boha v konečném důsledku potěšíme, vstoupíme do jeho věčné radosti.
Mladí muži v církvi mají růst ke zralosti a ve zbožnosti, což znamená, že budou žít ukázněně a rozvážně a stanou vzorem pro další. Jejich život bude životem ve zbožnosti, takže jim nebude co vytknout a každý protivník, který by se chtěl vysmívat církvi nebo se proti ní stavět, bude nakonec zahanben.
Je nám k nenapravitelné škodě, pokud svým uvažováním prodléváme výhradně v Boží svrchovanosti a vznešenosti nebo v Jeho svatosti a spravedlnosti. Potřebujeme opakovaně rozjímat, i když ne výhradně, o Jeho dobrotě a slitování. S ničím, co postrádá úplný pohled na božské dokonalosti tak, jak jsou vyjeveny v Písmu svatém, bychom se neměli spokojit.
Pýcha je největším ničitelem pokoje duše a lahodného společenství s Kristem. Pýchu je možné vyrvat i s kořeny jen s největšími obtížemi. Pýcha je nejskrytější, nejtajnější a nejklamavější ze všech žádostí! Pýcha je skrytý a nenápadný hřích, a objevuje se v mnoha netušených a neodhalitelných podobách.
Je obrovský rozdíl mezi kázáním evangelia a kázáním o evangeliu. Je možné kázat o evangeliu a mluvit o něm, aniž bychom ho kdy vysvětlili. To je naprosto zbytečné, a ve skutečnosti to může být velmi nebezpečné. Může se to dokonce týkat nás osobně, že budeme o těchto věcech vědět, ale ve skutečnosti je nebudeme znát. Jak je to důležité, si můžeme uvědomit, když pochopíme, co je předmětem a cílem veškeré teologie – znát Boha! Osobu! Ne seznam abstraktních pravidel, ne množství filozofických předpokladů, ale Boha! Osobu! Znát jeho samotného. Jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista!
Tato část našeho rozboru se bude zabývat právě některými z těchto biblických míst a teologických oblastí, především však Finneyho pohledem na vykoupení a usmíření, čímž se dostaneme do samého jádra Finneyho dalších herezí.
