• [Ukázala se Boží milost, která] … vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní… (Tt 2,12)

Milostí jsme spaseni. Tato milost se zjevila a tato milost zachraňuje. Je to milost, která zachraňuje všechny lidi. Kontext nám jasně ukazuje, že se Bible tady neučí univerzalismus, ale tvrdí, že nikdy nikdo nebyl ani nebude zachráněn jinak, než milostí, tedy že všichni lidé, kteří jsou zachráněni, všichni spasení, jsou zachráněni jenom milostí.

• Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. (Mt 11,28)

Ve svém kázání na tato slova John Newton zdůraznil:

Obrovský rozdíl

Ptám se, jestli se modlíš, protože svědomitost v modlitbě je tajemstvím výjimečné svatosti. Mezi opravdovými křesťany existuje beze sporu obrovský rozdíl. Mezi tím nejpřednějším a nejposlednějším v Boží armádě je ohromná mezera.

Kristus je Pánem nade vším. On je jedinou pravou hlavou církve (Ef 1,22; 5,23; Ko 1,18). On je také Králem králů - svrchovaně vládne nad každým lidským zřízením (1Tm 6,15; Zj 17,14; 19,16). Grace Community Church bude vždy nepohnutelně stát na těchto biblických principech. Jako Jeho lid jsme podřízeni Jeho vůli a příkazům, nám zjeveným v Písmu. Proto se nemůžeme podvolit a nepodvolíme se dočasnému zákazu uloženému vládou, na naše nedělní sborové bohoslužby a další pravidelná společná shromáždění. Podvolení se, by bylo neposlušností vůči jasným příkazům našeho Pána.

Je jen málo chytřejších věcí, které ďábel nastražil na církev, než jeho našeptávání církvi, že součástí jejího poslání je poskytnout lidem zábavu, aby byli získáni. Namísto vysvětlování evangelia církev postupně tlumila své svědectví, potom zamrkala a vymluvila se na povrchnost dneška.

Jaroslav Kernal

Jákob už je dvacet let ze svého domova. Dvacet let slouží u Lábana. Prvních čtrnáct let sloužil za své ženy a dalších šest let sloužil za stáda. Nyní jsme na konce těchto dvaceti let a před námi se otevírá nová etapa Jákobova života.

Steven Cole

Náš text mluví o víře Mojžíše a izraelského lidu, když vyšli z otroctví v Egyptě. Ponaučení zní: Víra vytrvale zdolává nezměrné překážky, protože vidí neviditelného Boha.

Dvě věci v samotném textu velmi jasně vymezují rozsah Boží milosti. Zjevení milosti a účinek milosti dobře ukazují, komu je milost dána. Všem, kterým je zjevena Boží milost, přináší tato milost spásu. 

Je obrovský rozdíl mezi tím, když člověk zná obsah verše svatého Písma a když chápe jeho smysl. Naše doba je poznamenaná pracovní nekázní a mentální leností. Lidé nedokážou práci vystát a zajímá je jen, jak rychle lze mít ten a ten úkol z krku, namísto toho, abychom se ptali, jak dobře ho lze vykonat. 

Bůh je připraven

Ptám se, zda se modlíš, protože modlitba je skutkem víry, z něhož plyne veliké povzbuzení.

Z Boží strany je všechno připraveno tak, aby modlitba byla co nejjednodušší, a stačí, aby se o ni lidé pokusili. Na jeho straně je všechno hotovo. Každé námitce předešel. O každou těžkost se postaral předem. Pokřivená místa narovnal a hrubá místa vyhladil. Člověk, který se nemodlí, nemá žádnou výmluvu.

Zemřeli ve víře

Pohleď na epitaf všech těch požehnaných svatých, kteří zesnuli před příchodem našeho Pána. Nezáleží na tom, jak zemřeli, ale je na jediném, co mají společné, a co obsahuje ten nápis na jejich hrobu: „Ve víře zemřeli ti všichni“ (Žd 11,13). Ve víře žili. V ní nacházeli útěchu i radu, víra byla jejich motivací a podepírala je. V téže duchovní milosti zemřeli a završili svůj život lahodnou písní, kterou již dříve tak dlouho zpívali. Když umírali, nespoléhali na své tělo ani své vlastní úspěchy.