Vím, komu jsem uvěřil (2Tm 1,12)
Jan Karafiát
A kdyby to všichni věděli, jak by se k němu hrnuli! Ale oni to nevědí a proto se jim pranic nedivím. Ale mám s nimi soucit. Vždyť vím, co chudáci mají, a vím, co nemají. To jsem také míval, v čem se oni kochají, a je to div, ba pravý div, že se dnes v tom nekochám. Já tomu ani sám nerozumím. Když jdu takhle po ulici a dívám se a myslím – tu ten si toho hledí a ten toho a já toho, ten nevěří, ten nevěří, a je chytrý, je učený, a má snad mnohem jemnější vzdělání než já – člověku jde hlava kolem. Proč nevěří? A jak se to stalo, že já věřím?