Prohlášení FBC ke koronavirové krizi
Proč FBC (The Fellowship of Biblical Christians, Společenství biblických křesťanů)?
Naše prohlášení o záměru:
I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. (Gn 7,1)
Kdo je v Bibli spravedlivý? Je to ten, kdo se chová slušně, nikdy nikoho nezabil, nic neukradl, a pokud něco, tak maximálně papír do kopírky svého zaměstnavatele, který mu vynahradil tím, že pracoval pět minut přes čas? Ten, kdo dělá spoustu, nebo aspoň trochu dobrých skutků a snaží se o to, aby jich bylo v jeho životě víc, než těch špatných? Rozhodně ne! Spravedlivý je ten, koho Bůh prohlašuje za spravedlivého. A to je jenom ten, kdo se spolehne na něj, na Boha, na dílo jeho milosti, a uvěří, že je to Bůh sám, kdo může člověka zachránit a nikoliv člověk. Noe byl spravedlivý. Noe chodil s Bohem (Gn 6,9). Noe dělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal (Gn 6,22).
Proč FBC (The Fellowship of Biblical Christians, Společenství biblických křesťanů)?
Naše prohlášení o záměru:
Když se člověk ocitne uprostřed veliké krize, dojde často na skládání účtů. V době blahobytu můžeme říkat cokoliv a nenést žádné následky. Všichni umí říkat ty správné věci, pakliže to nebolí – jenže pak přijde krize! Veliká krize, která nás svlékne do naha a nutí nás odhalit naše skutečné karty – naše opravdové já!
„A za koho mne pokládáte vy?“ Tak touto otázkou konfrontoval Ježíš své následovníky s nejdůležitější otázkou, které kdy mohou čelit. Doposud s nimi strávil hodně času a učinil některá odvážná prohlášení o své identitě a autoritě. Teď nastal čas, aby se rozhodli – buď jeho učení uvěří anebo ho odmítnou.
Kdo podle tebe je Ježíš? Tvoje odpověď nejen že určuje tvůj životní styl a tvé hodnoty, ale určuje také tvou věčnost. Posuď sám, co o Ježíši říká Bible:
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,6-8)
Náš Pán žil tady na zemi v naprosté chudobě. „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“ Nejenom že na sebe vzal naši přirozenost v její nejprostší podobě, ale snášel protivenství, ponížení a utrpení všeho druhu:
Na prahu nového roku a na začátku dalšího svazku kázání vroucně toužíme říci slovo napomenutí, ale místo toho je v tuto chvíli kazatel vězněm a musí mluvit ze svého polštáře místo z kazatelny. Nedopusťte, aby těch pár slov, které dokážu dát dohromady, k vám od nemocného muže přišlo s ochablou mocí, protože puška zraněného vojáka vystřeluje kulku stejnou silou, jako puška zdravého. Naší touhou je promlouvat živé slovo – nebo žádné! Kéž ten, který nám dává sílu se posadit a schopnost třaslavým hlasem skládat tyto věty, oblékne tato slova svým Duchem, aby to byla slova podle jeho vlastní mysli.
Třicátá čtvrtá kapitola patří k těm nejtemnějším místům z celé knihy Genesis. Na několika místech v knize Genesis vidíme Boží soud – po pádu Adama a Evy (kap. 3), při potopě (kap. 6-8), při zmatení jazyků (kap. 11) nebo při zničení Sodomy a Gomory (kap. 19). Ve všech těchto případech je to Bůh, kdo jedná – svatý Bůh, naprosto spravedlivý Bůh, svrchovaný vládce a nanejvýš milosrdný stvořitel nebe i země. Ale ve třicáté čtvrté kapitole jsou to lidé, kteří berou spravedlnost do svých vlastních rukou, jsou to lidé, kteří chtějí ukojit své vlastní vášně a žádosti, svou pomstu, a to bez ohledu na Boha.