• Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“  (Lk 11,1)

• Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Př 17,15)

Starý zákon velice tvrdě odsuzuje nespravedlnost soudních procesů, které dávají zelenou hříchu a bezpráví a potlačují právo a spravedlnost. Bůh se staví proti zvůli mocných, proti zneužívání moci a proti aroganci těch, kdo vládnou a rozhodují. Z našeho verše vidíme, že Bůh nenávidí schvalování hříchu stejně jako odsuzování ctností. Náš svět je plný obojího a žel, toto jednání najdeme také v církvi.

Kristova krev

„Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu“ (1J 1,7). Ne jenom od hříchu, ale „od každého hříchu“. Čtenáři, nedokážu ti předat nesmírnou lahodnost těchto slov, ale modlím za to, aby ti to Bůh Duch svatý dal okusit. Nesčetné jsou naše hříchy proti Bohu. Ale ať už jich máme na účtu více nebo méně, je jeden způsob, jak tento účet splatit. Krev Ježíše Krista je požehnanou a božskou platbou za zapření Petrovo stejně jako za nedostatky milujícího Jana. Naše provinění jsou pryč, všechna, a všechna jsou pryč jednou provždy. Požehnaná plnost!

Systematická teologie bývá někdy křesťany zavrhována jako něco, co nemá svůj původ přímo v textu Božího slova, ale staví to na lidských předpokladech a domněnkách. Pravdou je, že každý křesťan má nějakou systematickou teologii. Každý křesťan bere pravdy Božího slova a snaží se je nějakým způsobem harmonizovat, tedy dát je do souladu, uspořádat je, srovnat si, co je důležité, co je méně důležité a co je nedůležité. Je to něco. co děláme naprosto přirozeně a nemusíme o tom vůbec nijak přemýšlet. Na druhé straně bychom o tom ale přemýšlet měli.

Tento Žalm je písní vděčného srdce, přemoženého při pohledu na mnohá a podivuhodná Boží dobrodiní. Můžeme ho nazvat „Vděčnou přehlídkou“. Tento název si zaslouží, abychom mu věnovali pozornost. David, ač je nyní králem, přece nazývá sebe „služebníkem Hospodinovým“. Nezmiňuje se tu o svém království. Z toho usuzujeme, že si pokládal za větší čest být služebníkem Hospodina než králem pokolení Juda.

Chceme-li věcem správně rozumět, nesmíme začínat u člověka, ale u Boha, protože Bůh je počátek všech věcí. Začít člověkem je bláznovství, protože člověk je jen stvoření – výtvor Stvořitele. Musíme udělat krok zpátky a začít tam, kde začíná Bible, u Boha!