Výklad prvního listu do Tesaloniky z roku 2016 z Biblické církve Praha. Byla to kniha, se kterou nově založený sbor vstupoval do své existence. 

Země je domovem utrpení.

Obkličují nás oddíly zármutku.

Proudí slzy.

Těžce vzdycháme.

Čelo je rozryté vráskami péče a starostí.

Smrt od nás odtrhla milovaného přítele.

Do naší blízkosti pronikla nemoc.

Domov je opuštěný.

U stolu jsou prázdná místa.

Pohlédneme na pravici a je tu problém, na levici – a stále nové potíže se mračí nad obzorem.

Ale nebe je široké moře blaženosti bez nejmenší vlnky.

Všechny slzy jsou setřeny.

• Tvoje oči uzří krále v jeho kráse. (Iz 33,17)

Uvažuj o svém požehnaném Vykupiteli, který sedí na svém velkém bílém trůnu a je obklopen nebeskou slávou. Podívej se na Krále v jeho kráse! Je to pohled na oslaveného Spasitele, kvůli němuž je pro věřícího nebe nebem.

Snaž se tedy očima víry spatřit Pána Ježíše v celé jeho nesrovnatelné kráse a dokonalosti. Přemýšlej o:

• jeho slavném charakteru,

• jeho nekonečném milosrdenství,

• jeho nesrovnatelné blahosklonnosti,

Nemilujte svět! Proč?

1. Protože kdo ho získá, ztratí svou duši.

• Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (Mt 16,25)

2. Protože přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.

• Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. (Jk 4,4)

3. Protože svět nepoznal Krista.

• Dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,14)

Na zemi jsme cizinci a poutníci. Tento svět není naším domovem. Jdeme pustinou s tváří obrácenou k Siónu – směřujeme do nebeského města!

Naše cesta je neschůdná, ale Spasitel nás podpírá. Procházíme pustinou, ale víra nás povzbuzuje pohledem na slavné odpočinutí v Otcově domě, v sídle požehnání.

Dnes si připomeneme jeden text, který se týká zaslíbení Mesiáše, Iz 11-12. Je to text, který ukazuje na Krista a jeho království a my se podíváme na čtyři věci: 1. na charakteristiku zaslíbeného Mesiáše, 2. na dílo zaslíbeného Mesiáše, 3. na království zaslíbeného Mesiáše, a nakonec na chválu zaslíbeného Mesiáše. Izajáš prorokoval během vlády čtyř izraelských králů: Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše (Iz 1,1). Začal prorokovat v roce, kdy zemřel král Uzijáš (Iz 6,1), tedy v r. 740 př. Kr.

Jaroslav Kernal

Ve 33. kapitole se po dvaceti letech setkávají dva rodní bratři, dvojčata. Nalezneme zde mnoho podobných věcí – na nich samotných, na tom, co říkají, na tom, co dělají i na okolnostech, v nichž se nacházejí. A přestože se jedná o dvojčata, přestože je zde tolik podobností, tak zde nalezneme i diametrální rozdíly. Střetnutí končí pokojným rozchodem obou bratří – a každý z nich se nakonec ubírá svou cestou.

Steven Cole

Mnoho let jsem jako svou hlavní pohybovou aktivitu pěstoval jogging, ale maraton jsem neběžel nikdy. Na tak dlouhý závod jsem nikdy neměl dost silná kolena. Párkrát jsem absolvoval závod na deset kilometrů. Ale jestli jste někdy běželi třeba jen pětikilometrový závod, měli byste se s naším textem dokázat ztotožnit. Pokud byste si při samotném pomyšlení na to, že byste se měli zúčastnit takového závodu, raději dali šlofíka, jenom vás upozorním, že tuhle metaforu křesťanského běhu na dlouhé tratě jsem převzal z textu samotného. Nevymyslel jsem si ji! Jestli jste zápecnický typ, snad jste viděli v televizi závod, který vám pomůže tohle kázání pochopit.

• … vychovává nás k tomu, abychom … žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku. (Tt 2,12)

Zde se dostáváme k pozitivní stránce díla Boží milosti v křesťanovi. Negativní stránka znamená odřeknutí se hříchu, pozitivní stránka znamená nahradit ty negativní věci pozitivními, nahradit hřích svatostí. Četli jsme z Koloským tři o svlečení starého člověka – ten text pokračuje:

• … a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,10)

Jan Karafiát

Když on jde na svět – to je jádro a vrchol všech jeho plánů, to znamená, že přišla plnost času. Nu, těšte se, když dochází na to, co on na věky věků zamýšlel! Pak dojde na všecko to ostatní, co se týká vás a mne a všeho světa. Kdy to bylo, na tom mi velmi málo záleží. Mně všecko záleží na tom, že to bylo. Nezdá se, že to bylo v zimě. Rozumná římská vláda by nepoložila sčítání lidu na dobu zimní. Nepodobá se, že to bylo v zimě, když pastýři nocovali u svých stád. A proč to církev položila na den 25. prosince? Proto, že dnes je nejkratší den v roce, kdežto památný den Jana Křtitele položila na 24. června, nejdelší den v roce. On bude růst, ale já jsem na to, abych se menšil. Od dnešního dne pořád dne přibývá. Na tom však nezáleží, ale na tom, abyste to vystihli, že to byla právě věc, kterou on zamýšlel od věků. Z našeho stanoviska to vypadá tak, že on jde, aby napravil, co jsem já pokazil.

Hojnost trápení

Posledně jsem se ptal, zda se modlíš, protože modlitba je jedním z nejlepších prostředků k získání štěstí a spokojenosti.

Žijeme ve světě, kde je trápení hojnost. Tak tomu bylo vždycky od vstupu hříchu do světa. Hřích se nikdy nevyskytuje, aniž by nezpůsoboval trápení. A dokud nebude hřích ze světa vymýcen, je marné se domnívat, že lze trápení uniknout.