Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: „Otče!“ Ten odvětil: „Copak, můj synu?“ Izák se otázal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?“ (Gn 22,7)
Abraham měl tři dny na to, aby nějak zpracoval Boží slovo, zkoušku, do které ho Bůh postavil. Jak těžké musely být ty tři dny cesty k hoře Mórija. Teď odchází od svých služebníků jenom s Izákem a otázky začínají vyvstávat Izákovi. Začíná mu docházet, co se asi děje. Do této chvíle vůbec netušil skutečný záměr této cesty a ani v nejmenším ho nenapadlo, že má být tou obětí on sám. Je však zřejmé, že byl na oběti zvyklý, byl v nich vychován, viděl, jak se vykonávají, znal jejich podstatu a věděl, co je k nim zapotřebí. Proto hledá beránka a obrací se na svého otce. Hle, jak něžný dialog: „Otče.“ „Synu.“ Abrahamovo srdce bylo drceno na padrť, ale jeho víra a naděje rostly.
Stvořitel tzv. teistických evolucionistů, tedy lidí, kteří mají za to, že Bůh použil ke stvoření evoluci, se dost podstatně liší od Stvořitele, jehož popisuje Boží slovo a především první kapitoly knihy Genesis.
Bible nám říká, že máme respektovat ty, kdo mají v rukou vládu, což zahrnuje i respekt k těm, kdo prosazují zákon. Neměli bychom však opomíjet ani příklad apoštola Pavla, který, když byl nespravedlivě uvězněn ve Filipech, odmítl ustoupit, dokud se mu úřady veřejně neomluví. Legitimní protest proti nespravedlivému policejnímu postupu není pravicový extremismus, je to přesně to, co nás učili naši předkové.
Hřích odcizil člověka nejen Bohu, ale i člověku. Kde není láska k Bohu, tam není ani opravdová láska k bližním. Od přirozenosti jsme zcela zkažení a jako takoví máme radikálně sobecké, zlé a zlomyslné sklony. „Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách“ (Ř 3,13–16).
Jedním z důležitých prvků nezávislosti místního sboru je jeho vlastní správa. Ztráta práva na samosprávu způsobuje, že církev ztrácí svou nezávislost. Když místní církev ovládnou a řídí lidé zvenčí, ztratila svou nezávislost. Správa vlastních záležitostí však není jedinou formou nezávislosti místního sboru. Mnohé církve rozhodují samy, ale přesto jsou ve financích a dalších záležitostech nadále trvale závislé na pomoci zvenčí. Samostatná správa by měla vést k tomu, že církev bude soběstačná a zcela nezávislá.
Abychom rozpoznali falešné učitele, musíme pochopit, že přicházejí převlečeni za pravé Kristovy následovníky. Rozlišování proto vyžaduje, abychom zkoumali ty, kdo tvrdí, že mluví Boží slovo, a rozlišovali, kdo je pravý a kdo falešný. V kázání na hoře nás Ježíš učil, že jedním ze způsobů, jak rozlišit pravé a falešné učitele, je podívat se na jejich ovoce. Co je výsledkem jejich rtů, jejich života a jejich vedení?
