Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ (Gn 18,32)
Abraham dobře ví, ke komu se modlí a velmi dobře rozumí tomu, kým je před Bohem on sám – prach a popel. Toto je základ skutečné pokory – vědomí toho, kdo je Bůh a vědomí toho, kdo jsem já před svatým Bohem. Pokora jde ruku v ruce s odvahou, zatímco pýcha a nadutost navenek proklamovaná sebejistým jednáním často skrývá zbabělé srdce. Abraham při vědomí toho, kým je před Bohem, pokračuje ve své přímluvě za spravedlivé. Smlouvá jako obchodník a Bůh přistupuje na tuto jeho hru. Jak často po něčem toužíme, ale modlíme se jednou, dvakrát, možná třikrát a pak na to zapomeneme. Jak málo náš modlitební život připomíná onu vdovu z Ježíšova příběhu, která chodila za vlivným soudcem tak vytrvale, že si myslel, že se z ní zblázní.
