Pak se posadili, aby jedli chléb. Tu se rozhlédli a spatřili, jak od Gileádu přichází karavana Izmaelců; jejich velbloudi nesli ladanum, mastix a masti. Táhli s tím dolů do Egypta. (Gn 37,25)
Josefovi bratři strhali ze svého bratra pestrobarevnou suknici, znamení přízně jejich otce a s cílem Josefa zabít, ho hodili do vyschlé cisterny. Petr ve svém kázání v den letnic mluvil o tom, že Izraelci rukou bezbožných přibili Pána Ježíše na kříž. A spolu s nimi ta slova patří i nám. A potom jsme se posadili a jedli chléb – to je dokonalá ukázka tvrdosti lidského srdce, které sáhne po nejsnazší volbě, která se mu namane, když se rozhlédne. Takoví jsme byli všichni, ale byli jsme obmyti Duchem svatým, očištěni od svých hříchů a dostali jsme srdce nové, měkké, masité, které miluje Pána a sklání se před tímto naším bratrem, uctívá ho, poslouchá ho a slouží mu.
