Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ (Gn 15,5)
Bůh nás vede k tomu, že Slovo se stalo tělem, věčný Boží syn na sebe vzal tělo, jako má hříšný člověk. Máme věřit tomu, že panna počala a porodila syna. Máme věřit tomu, že tento Syn jednal v rozporu s přírodními zákony, protože křísil mrtvé, uzdravoval nemocné, vysvobozoval posedlé, sytil hladové – z několika chlebů a dvou ryb nasytil tisíce lidí, chodil po vodě, měnil svůj vzhled, přikazoval počasí, poroučel rybám, kde mají být, aby mohly naplnit sítě rybářů … to je víra. Tento Boží syn zaplatil za naše hříchy … byl ukřižován, zemřel a byl pohřben … třetího dne vstal z mrtvých a žije … vystoupil na nebesa a znovu přijde jako soudce a vládce.
Abychom si osvojili potřebné rozlišovací schopnosti k odhalení podvodníků, musíme si uvědomit, že falešní učitelé často vypadají jako skuteční Kristovi následovníci. Falešní učitelé přicházejí jako vlci převlečení do roucha ovcí. Vycházejí zevnitř církve a vydávají se za služebníky spravedlnosti.
Bylo by chybou myslet si, že rezignace Justina Welbyho po snaze ututlat zneužívání ze strany Johna Smytha je pouze problémem anglikánů. Jedná se o problém, který sahá daleko za hranice anglikánské církve. Skutečnost, že Smyth byl prominentním evangelikálem, který se zaměřil na některé mladé lidi na evangelikálních mládežnických táborech, znamená, že někteří lidé hodí celé evangelikální hnutí do jednoho pytle.
Jak by se měl věrný křesťan projevovat ve veřejném prostoru? Měli by se křesťané angažovat v politice, a jak by mělo vypadat naše hlasování nebo dokonce neúčast ve volbách? Co tedy znamená být Ježíšovým učedníkem a uvažovat o volbách jako křesťan?
Z mnoha jiných míst víme o tom, jak milosrdný Spasitel při své poslední večeři utěšoval své učedníky, kvůli jejich budoucímu zármutku, který je měl potkat kvůli jeho umučení. Proto i na tomto místě jim říká o tom, že budou zarmouceni. Říká „zanedlouho“ („maličko“ – KRAL), tedy za tři dny, a přijde to, že „mě nespatříte a zanedlouho“, tedy v následujících čtyřiceti dnech až do jeho nanebevstoupení ho spatří.
- A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. (Dt 16,11)
Radost je asi to poslední, co byste si spojovali s vdovstvím. Ano, pláč a smutek, ale ne radost! Možná se dá uvést sto a jeden důvod, proč není možné mít radost.
Nevíme, kdy se Pán Ježíš narodil, ale z Písma je naprosto zřejmé, že tady byl jeden konkrétní okamžik, kdy se Slovo stalo tělem, kdy Marie počala z Ducha svatého. Kdy Duch svatý způsobil, že se vajíčko v jejím těle začalo dělit a růst, jako kdyby došlo k jeho oplodnění spermií, k čemuž ale nedošlo, protože Marie „nepoznala muže“ (Lk 1,34), ale Bůh sám to způsobil svou mocí a v těle Marie začal růst nový život.
