Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi.“ (Gn 9,16)
Pavel nazývá ty starozákonní věci stínem, který měl vést lidi ke Kristu. A tímto stínem jsou i smlouvy. I ony nás mají vést jediným směrem – k nové smlouvě, která je zpečetěná Kristovou krví, k evangeliu Pána Ježíše Krista. Smlouva s Abrahamem byla postavená na víře – ve smlouvě budou ti, kdo věří a mají znamení smlouvy, obřízku. Obřízka těla měla ukazovat na obřízku srdce (viz Ř 2,28–29; Dt 10,16). A o obřízku srdce šlo od samotného začátku, tedy o srdce, které věří a které se vírou pevně drží Boha a jeho Slova, jeho zaslíbení, jeho milosti. Smlouva s Izraelem byla založená na poslušnosti – „když toto budete dělat, budete mým svatým národem“ (Ex 19,5–6). Ale oni neposlouchali.
Nikdy nebudeme moci zpívat „Gloria in Excelsis“ jestliže se předtím nebudeme k Bohu modlit „De Profundis“. Nebudeme-li volat z hlubin bezedných, nikdy nespatříme slávu na výsostech. Modlitba by měla být provoněná láskou, nasycená láskou: láskou k našim bližním a láskou ke Kristu. Člověk v modlitbě vítězí jen tak, jak věří. Duch svatý je původcem víry a posiluje ji, takže se modlíme s vírou v Boží zaslíbení.
Budeme-li poslouchat Pána, našeho Boha, požehná to, co nám dává. Bohatství není prokletím, když je požehnáno Pánem. Když má člověk víc, než potřebuje pro svou okamžitou potřebu, a začne si hromadit ve skladech, je náchylný k tomu, aby hromadění provázela chamtivost nebo zhouba tvrdého srdce; ale s Božím požehnáním tomu tak není. Prozíravost zajišťuje úspory, štědrost usměrňuje výdaje, vděčnost udržuje posvěcení a chvála oslazuje radost. Je velkou milostí mít Boží požehnání ve svém železném trezoru a na svém bankovním účtu.
To je dobrá rada. Je to mnohem lepší než hledat lidi, hloubat nad problémy, oddávat se chmurným představám nebo podléhat obavám.
Můj příteli, nevím, co tě trápí, ale „kdybych byl tebou, hledal bych Boha!“
Kdybych byl v nesnázích, hledal bych u Boha moudrost.
Zahrada znamená oddělení. Není to volně přístupná zeleň, není to ani poušť; je obehnaná zdí nebo ohrazená plotem. Kéž bychom viděli, jak se zeď oddělení mezi církví a světem rozšiřuje a upevňuje. Je smutné slyšet křesťany, jak říkají: „No, na tomto není nic špatného, na tamtom není nic špatného,“ a tak se stále více přibližují světu. V té duši, která dokáže vznést už jen otázku, kam až může zajít v přizpůsobování se světu, je milost na samém dně.
Má duše, rozjímej chvíli o tom, čím je pro tebe Ježíš a co pro tebe udělal. Ohlédni se zpět a podívej se na okolnosti, v nichž tě našel, a na vysvobození, které pro tebe vydobyl.
Soubor kázání z listu Efezským, jedné z nejkrásnějších biblických knih. Jeden autor o ní napsal, že tento list je „korunou a vrcholem Pavlovy teologie.“ Tato kniha patřila mezi nejoblíbenější knihy jak církevních otců, tak také reformátorů, puritánů a dalších velkých Božích mužů.
V tomto výkladu chybí tři nahrávky, kdy se nepodařilo nahrávku udělat a výklad končí těsně před koncem páté kapitoly. Možná jednoho dne, bude-li Bůh chtít, tento výklad dovedu až do konce kapitoly šesté.
