Dále Bůh řekl: „Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků. Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí.“ (Gn 9,12–13)
Znamením této smlouvy se stává duha. Znamení smlouvy je vlastně takovou pečetí, podpisem smlouvy. Zářící duha zrcadlí zářící Boží milost a slitování. Zářící duha je potvrzením Božího rozhodnutí, že už nezahladí zemi potopou. Nevíme, jestli lidé znali duhu i před potopou, ale není to nakonec vůbec podstatné. I kdyby ji znali už dřív – a nemuseli, protože to mohlo na zemi vypadat trochu jinak – teprve nyní se duha stává znamením smlouvy. A znovu si můžeme všimnout, že znamení je spojeno s obsahem smlouvy. Když pršelo a potom přestalo, znamení se pravděpodobně objevilo. S každým deštěm mohli lidé propadnout panice, že znovu přijde to, co tady bylo a země bude znovu zatopena potopou a všechno živé zahyne, ale potom přestalo pršet a objevila se duha a lidé si měli připomenout Boží slib.
Já sám v roli manžela, otce, pastýře sboru i občana této země neustále zkoumám, jaké jsou hranice autority v různých oblastech života. Překročení těchto hranic totiž znamená manipulaci a tyranii, a nezáleží na tom, zda se jedná o manželství, rodinu, církev nebo stát.
I když máš všechno, co by svět nazval záviděníhodným a šťastným, pokud nemáš pokoj v Bohu a s Bohem, všechno ostatní je nehodné toho jména – falešná věc, kterou první závan protivenství rozbije a hodina smrti zcela zničí! Dokonalý pokoj! Co je to? Je to pokoj odpuštění. Je to pokoj vyvěrající z pocitu, že Bůh nás smířil skrze krev věčné smlouvy – sladce spočívající na Ježíšově hrudi a jeho díle – a svěřuje mu své věčné vše.
Příprava na manželství: Průvodce pro křesťanské snoubence
Napsal John Piper, vydalo Didasko v roce 2025.
Nevelká kniha (104 stran) známého amerického kazatele, která se – jak je z názvu patrné – zabývá přípravou křesťanů na manželství.
Jako ten, kdo měl možnost připravovat páry, které se chtěli vzít, na manželství, musím tuto knihu velmi ocenit. Nemyslím, že by znamenala nějakou významnou změnu v mém dosavadním přístupu, ale vidím ji jako vhodný doplněk, který mohu snoubencům dát a doporučit jim její prostudování.
Spor začal, když Alexandr v jednom ze svých kázání někdy v roce 318 zdůraznil jednotu osob v Trojici, což Arius označil za herezi. Řada biskupů zvláště na východě říše se přiklonila na stranu Aria, který zdůrazňoval hierarchii osob Boží trojice a Otce jako jediného pravého Boha. Tvrdil, že „jestliže Otec zplodil Syna, pak ten, který byl zplozen, měl počátek bytí, a z toho je zřejmé, že byl čas, kdy Syn nebyl. Z toho tedy nutně vyplývá, že on [Syn] měl svou podstatu z ničeho.“
